Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 10/2021-45
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
adresa pobytu ulice a číslo, PSČ okres
o zaplacení 3 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč s 8,5% p. a. úrokem z prodlení od 14. 1. 2018 do zaplacení, dále částku 750 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 700 Kč, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč s 8,5% p. a. úrokem z prodlení od 14. 1. 2018 do zaplacení, dále částku 750 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 700 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 13. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 450 Kč, tj. celkem částku 1 950 Kč, a to nejpozději do dne 13. 1. 2018. Dle žaloby žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyni dle žaloby vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 750 Kč a dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím Třetí osoby ve výši 700 Kč, představující zejména mzdové náklady pracovníků správy pohledávek Třetí osoby. Ze stejného důvodu se žalobkyně domáhala přiznání i úroků z prodlení z částky 1 950 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení.
2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z rámcové smlouvy o úvěru zavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 31. 3. 2017 soud zjistil, že účastníci uzavřeli prostřednictvím elektronické komunikace na dálku rámcovou smlouvu o úvěru s CRSP kódem anonymizována tři slova, na základě které byl vytvořen obecný právní rámec upravující práva a povinnosti smluvních stran při budoucím uzavírání jednotlivých smluv o úvěru. V článku 10.3. účastníci sjednali povinnost zaplatit náklady spojené s mimosoudním vymožením dluhu prostřednictvím Třetí osoby v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Jednalo se o náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání ve výši 700 Kč, zahrnující zejména, nikoliv však výlučně, mzdové náklady pracovníků správy pohledávek Třetí osoby, náklady na kancelářské potřeby Třetí osoby, softwarové a hardwarové vybavení oddělení správy pohledávek Třetí osoby, zpracování dlužné pohledávky a zavedení do systému Třetí osoby apod.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, a to prostřednictvím formuláře na webovém portálu věřitele webová adresa. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 14. 12. 2017 ve výši 1 500 Kč, s datem splatnosti úvěru do 13. 1. 2018, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 450 Kč. Celková splatná částka činila 1 950 Kč, zápůjční úroková sazba činila 365 % a roční procentní sazba nákladů činila 2 333,95 %. Pro případ prodlení se splácením účastníci ve smlouvě v článku VII. odst. 2.1.1 sjednali povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 %, včetně DPH, z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného se splácením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty byla omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výši úvěru, tedy na částku 750 Kč.
5. Z výpisu z účtu právnická osoba – číslo účtu bankovní účet za období od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 soud zjistil, že na uvedený účet uhradil žalovaný celé jméno žalovaného dne 14. 12. 2017 částku 1 Kč z účtu číslo bankovní účet (registrační poplatek dle článku 4.1.3 rámcové smlouvy) a žalobkyně z účtu číslo bankovní účet na účet žalovaného celé jméno žalovaného odeslala dne 14. 12. 2017 částku 1 500 Kč.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e výši 9 835 Kč, a to nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 29. 12. 2020.
7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká poplatku za vymáhání Třetí osobou) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 700 Kč za náklady spojené s mimosoudním vymožením dluhu prostřednictvím Třetí osoby, tak tento je s ohledem na výši poskytnutého úvěru (1 500 Kč) neúměrně vysoký a neúměrně tak vedle úroku z úvěru navyšuje dlužnou částku. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku, zápůjčku či úvěr). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce či poplatky za mimosoudní vymáhání prostřednictvím Třetí osoby. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. V dané věci se jedná o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, jedná se o krátkodobý úvěr poskytnutý na jeden měsíc. Částka poplatku za mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 700 Kč je s ohledem na výši poskytnutého úvěru nepřiměřeně vysoká. Navíc žalobkyně, která se zabývá poskytováním krátkodobých úvěrů, by měla být schopna zajistit vymáhání pohledávek sama, nikoliv prostřednictvím Třetí osoby. V této části, tedy v části poplatku za mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 700 Kč, soud hodnotil ujednání účastníků jako právní jednání, které se příčí dobrým mravům a je tedy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 NOZ a § 588 NOZ absolutně neplatné.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru dle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019. Žalovaný obdržel na účet úvěr ve výši 1 500 Kč, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tento úvěr již splatil, v řízení byl nekontaktní, na výzvy soudu nereagoval. Žalobkyni tak nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 1 500 Kč a dále na zaplacení sjednaného úroku ve výši 450 Kč, tj. ve výši 30 % z poskytnuté jistiny (výrok I. tohoto rozsudku).
9. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 1 950 Kč, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
10. Nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 750 Kč vyplývá z účastníky uzavřené smlouvy a je v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobkyni právo i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 750 Kč.
11. Podle ustanovení § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 700 Kč za náklady mimosoudního vymáhání pohledávek, a to s odkazem na shora uvedené (odstavec 7. odůvodnění tohoto rozsudku).
12. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 400 Kč, proto je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu.
13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 3 400 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 2 700 Kč, žaloba byla pro částku 700 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 79 % ku 21 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 58 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují částku 1 000 Kč na soudním poplatku – viz odůvodnění v předchozím odstavci a dále náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. § 2 odst. 3 ve výši 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč (za podaný návrh a výzvu k plnění). Celkem náklady představují 1 600 Kč a žalobkyně má nárok na zaplacení 58 % těchto nákladů, tedy na zaplacení 928 Kč.
14. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.