Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 235/2020-17
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 2.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 5. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 5. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 1. 4. 2015.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 1. 4. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta zápůjčka ve výši 2.000 Kč. Její převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 960 Kč do 18. 5. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2018. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobce ze dne 7. 5. 2020, která byla žalovanému dle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne 19. 5. 2020. Žalobce se tak domáhá zaplacení poskytnuté zápůjčky ve výši 2.000 Kč s úrokem z prodlení od 19. 5. 2015 do zaplacení, přičemž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 960 Kč nepožaduje.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 960 Kč do sjednaného data splatnosti 18. 5. 2015, což však neučinil. Žalovaný porušil svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající, když poskytnutou zápůjčku řádně a včas nevrátil. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 5. 2015.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , ve spojení s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále je„ AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 1 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupkyně žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 189 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.
Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.