Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 19/2021-39
Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní titul Andreou Větrovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 590,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 590,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 590,40 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 590,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 590,40 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 590,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.creditportal.cz, na kterých žalovaný zadal své osobních údaje. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru s výší úvěru 4 000 Kč a splatností dne 2. 11. 2018. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem. Úvěr byl dne datum žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 590,40 Kč splatný v den splatnosti úvěru dne 2. 11. 2018. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, neboť právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 postoupena žalobkyni. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 22. 3. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č anonymizováno, na jejímž základě poukázala dne datum na účet žalovaného č. bankovní účet částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 590,40 Kč do 2. 11. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a žalovanému postoupení oznámila.
4. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne datum soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
5. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K uvedeným tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné důkazy.
6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
8. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s řádnou péčí, avšak nepředložila soudu k prokázání svých tvrzení žádný důkaz. K ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř. , které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009 ). Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018 ). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu.
9. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla poukázána dne datum na účet částka 4 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl, co do částky 4 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému byla dne 17. 4. 2020 odeslána výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě k plnění do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 4. 2020. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od 7. 5. 2020, byl jí tento soudem přiznán. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty.
10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr ani poplatek, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , protože poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je obdobný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
12. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.