Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 3/2020-31

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Fukalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.

sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 35 410,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 860,16 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3599,42Kč, s kapitalizovaným úrokem 5 629,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 196,7 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky 20 196,7Kč od 21.1.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 550 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 004,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 860,16 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3599,42Kč, s kapitalizovaným úrokem 5 629,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 196,7 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky 20 196,7Kč od 21.1.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 6 550 Kč se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 004,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 17 858,36 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila skutečností, že dne 8.8.2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba (dále jen PF) s žalovaným smlouvu, na jejímž základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že peněžní prostředky vrátí společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 127 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a zaslání půjčky ve výši 6 550 Kč a nákladů na administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 523 Kč. Vše se žalovaný zavázal splatit v 18 splátkách po 2 512 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil 15.10.2017. Ke dni 30.4.2018 činila dlužná částka na jistině 20 196,70 Kč a na poplatku 15 213,46 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní a PF dne 20.1.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky ustanovení , rozhodl soud v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8.8.2017 číslo uzavřené mezi PF a žalovaným soud zjistil, že žalovanému poskytla PF částku 25 000 Kč s poplatkem 20 200 Kč. Poplatek se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 6 127 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, z poplatku za zpracování a doručení půjčky ve výši 6 550 Kč a nákladů na administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 523 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 18 splátkách po 2 512 Kč. Z karty klienta a výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že právní předchůdkyně před sjednáním výše uvedené smlouvy zjistila, že žalovaný má čistý příjem 21 743 Kč, odhadované náklady 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 uzavřené mezi žalobkyní a PF soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni 20.1.2020. Z výzvy k plnění ze dne 23.4.2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění dlužné částky v celkové výši 46 582,41 Kč.

5. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení je dána zvláštní příslušnost, kdy osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o něž se jedná, byl nebo měl být splněn. S ohledem, že místo plnění závazku bylo ulice a číslo, obec, soud uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“), podle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. V daném případě měla v době uzavřené smlouvy žalobkyně jako poskytovatel služby bydliště, resp. místo ústřední správy (viz čl. 19 Nařízení Řím I), v České republice. Rozhodné je právo české.

6. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně věc posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“), zejména a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení a násl. o. z., a taktéž , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1.12.2017 (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

8. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru je roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Dle § 3 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru celkovými náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na služby notáře.

12. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 634/1991 Sb. o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem.

13. Soud vzal za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce mezi žalovaným a PF. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které měl vrátit společně s úrokem ve výši 29 % ročně z půjčené částky, který byl kapitalizován na částku 6 127 Kč a dále s náklady nákladů na administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 523 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil poskytnutou půjčku řádně a včas, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení neuhrazené jistiny, kapitalizovaných úroků a nákladů na administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. Soud proto žalobě v rozsahu 20 196,70 Kč jako jistiny, částky 8 663,46 Kč jako nedoplacený„ poplatek“ - součet neuhrazeného kapitalizovaného úroku a nákladů na administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti vyhověl.

14. Soud se zabýval dále poplatkem za zpracování a doručení smlouvy ve výši 6 550 Kč. K tomu soud uvádí, že ekonomickou podstatou a účelem úroku z úvěru je poskytnutí protiplnění, úplaty, ceny za přenechání peněžitých prostředků na danou půjčku na určitou dohodnutou dobu. Poplatek za administrativní činnost je dle svého účelu úrokem jakožto cenou za poskytnutí finančních prostředků. Nemá jiný smysl a účel než fakticky navýšit tuto úplatu, tj. navýšit faktický úrok daného úvěru. Soud nepovažuje poplatek za administrativní činnost za samostatně sjednanou položku smlouvy o půjčce, ale za položku, která by měla být součástí úroku samotného, tedy v tomto případě v jeho procentním vyjádření. Soud tak ujednání o administrativním poplatku shledal jako ustanovení, které obchází zákon o spotřebitelském úvěru. Zároveň soud v souladu s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kdy jednání podnikatele, kde je důležitý údaj uvedený nejednoznačným způsobem považováno za klamavé uvádí, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezapočítává administrativní poplatek do samotného úroku, dopouští se tím i klamavého jednání vůči spotřebiteli. Tento klamavý údaj by mohl vést i např. k tomu, že v případě, že by spotřebitel využil své oprávnění v souladu s § 11 odst. 1,2,3 zákona o spotřebitelském úvěru a od smlouvy odstoupil, měl by hradit jen přepočet úroku na dobu, než došlo ke splacení jistiny. Takto by však právní předchůdkyně žalobkyně mohla žádat splacení celého administrativního poplatku, i případě odstoupení spotřebitele od smlouvy, jelikož jej neučinila součástí úroku. Takový postup by byl v rozporu se zákonem a soud tak uzavřel, že ujednání o administrativním poplatku je ujednání pro žalovanou jako spotřebitele jako nikoli jasné a srozumitelné, ale naopak klamavé, jehož jediným účelem je daným nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší než ve skutečnosti sjednanou výši úroku. Dané ujednání tak zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaná jako spotřebitel daného nepřiměřeného ujednání nedovolala, v souladu s citovaným § 1815 o. z. se k němu nepřihlíží. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu co do částky 6 550 Kč zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 004,28 Kč, přičemž tato částka představuje 63 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 417 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 410,16 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 270 Kč za jeden úkon uvedený v  a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 770 Kč ve výši 581,70 Kč.

16. Náhrady nákladů řízení je žalovaná povinná uhradit k rukám zástupce žalobce, který je advokátem dle odst. l Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem , neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.