Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 219/2020-53
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 1 650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2 517,57 Kč, pro částečné zpětvzetí žaloby zastavuje.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2 517,57 Kč, pro částečné zpětvzetí žaloby zastavuje. II. Žaloba se ve zbývající části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 650 Kč s příslušenstvím ze smlouvy smlouvy o úvěru č. anonymizováno, kterou žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), sestávající z částky 1 100 Kč na jistině, z částky 550 Kč na smluvní pokutě a z částky 2 086,69 Kč jakožto kapitalizovaného příslušenství a běžného zákonného úroku z prodlení. Podáním ze dne 2. 2. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty 550 Kč a ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 967,57 Kč. Soud proto v této části rozhodl o zastavení řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 25. 2. 2021), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, nicméně žalobkyně nedoložila, že by před uzavřením rámcové úvěrové smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované. Na výzvu soudu k doložení úvěruschopnosti žalobkyně pouze uvedla, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti nedisponuje. Soud dále nepovažuje za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 1 100 Kč, neboť žalobkyní předloženou tabulku nelze považovat za výpis z účtu a nevyplývá z ní, kdo měl částku 1 100 Kč odeslat a komu. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.
4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ale žalobkyně, na kterou pohledávka za žalovanou přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, že předchůdkyně žalobkyně jakkoli posoudila úvěruschopnost žalované. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Žalobkyně kromě toho neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 1 100 Kč a tedy že by se na její úkor bezdůvodně obohatila. Soud proto žalobu po částečném zastavení řízení po učiněném zpětvzetí žaloby ve zbývající části včetně příslušenství zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
5. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).