Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 89/2021-18

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 26 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

-) částku 4 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 480 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a dále

-) částku 8 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 700 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni

-) částku 5 920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 077,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 042,44 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 947,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 947,55 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 3 467,55 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a dále

-) částku 7 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 245 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 327,39 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 1 300 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 265 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni -) částku 4 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 480 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a dále -) částku 8 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 700 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni -) částku 5 920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 077,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 042,44 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 947,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 947,55 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 3 467,55 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a dále -) částku 7 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 245 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 327,39 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 1 300 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 265 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 7 947,55 Kč a poplatků ve výši 2 452,45 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 17. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2018. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 3 520 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 11. 8. 2017, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 10 400 Kč (jako součtu jistiny ve výši 7 947,55 Kč a poplatků ve výši 2 452,45 Kč).

2. Dále se žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 100 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 6 100 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 1. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 7. 2018. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 1 300 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 11. 8. 2017, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 16 100 Kč (jako součtu jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 6 100 Kč).

3. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 3. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 12. 3. 2021 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 17. 3. 2017 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalované ze dne 17. 3. 2017. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 17. 3. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, podle které právnická osoba poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč (celkem navýšené o 5 920 Kč) v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou 12 570 Kč měsíčně a jako další příjmy uvedla 13 481 Kč. Celkové měsíční příjmy měly činit v březnu 2017 částku 26 051 Kč. Celkové měsíční výdaje měly činit v březnu 2017 částku 13 600 Kč, která sestává z částek 8 800 Kč za výdaje na bydlení, osobní výdaje 4 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 300 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 12 451 Kč. Žalovaná žije v nájemním bytě ve společné domácnosti s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a složenky (příjmy).

7. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 1. 6. 2017 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalované ze dne 1. 6. 2017. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1. 6. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, podle které právnická osoba poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (celkem navýšené o 7 400 Kč) a v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou 10 500 Kč měsíčně (o 2 070 Kč méně před v březnu 2017) a jako další příjmy uvedla 9 595 Kč (o 3 886 Kč méně než v březnu 2017). Celkové měsíční příjmy měly činit v červnu 2017 částku 20 095 Kč (o 5 956 Kč méně než březnu 2017). Celkové měsíční výdaje měly činit v červnu 2017 částku 11 000 (o 2 600 Kč méně než březnu 2017), která sestává z částek 5 000 Kč za výdaje na bydlení (výdaje za poslední tři měsíce poklesly o 3 800 Kč), osobní výdaje 4 800 Kč a splátky úvěrů ve výši 1 300 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 9 095 Kč. Žalovaná žije v nájemním bytě ve společné domácnosti s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní pásky.

8.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vč. přílohy číslo (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 29. 11. 2019 vč. podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, předžalobní upomínkou ze dne 28. 7. 2020 vč. podacího lístku ze dne 28. 7. 2020 soud zjistil, že dopisem ze dne 29. 11. 2019, odeslaným dne 13. 12. 2019, bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 28. 7. 2020 a odeslána téhož dne.

9. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením obou úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z částečně podložených informací od žalované, kdy měl mít při uzavírání smlouvy k dispozici pouze její pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a v jednom případě složenky s jejími příjmy a v druhém případě výplatní pásky, přičemž tyto doklady byly bez jakékoli bližší specifikace (např. datum, období, apod.) a nebyly ze strany žalobkyně v řízení ani předloženy, nicméně soud má za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečně a správné. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované, jejího partnera ani jejich příjmy a případné výdaje na nezaopatřené dítě. Je s podivem, že náklady žalované se za pouhé tři měsíce (od března 2017 do června 2017) snížily o 2 600 Kč a příjmy jejich domácnosti přitom klesly o 5 956 Kč. Ze zákaznické karty jednoznačně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně počítal příjem celé domácnosti, ale výdaje toliko žalované a nikoli celé domácnosti. Už jen z tohoto pohledu je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně neověřoval skutečné příjmy ani skutečné výdaje žalovaného a osob s ní žijících v jedné domácnosti. Dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel u žalované z čisté měsíční mzdy 12 570 Kč, resp. 10 500 Kč a blíže nespecifikovaných a neověřených dalších příjmů jejího partnera ve výši 13 481 Kč, resp. 9 595 Kč. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované, s odhlédnutím od neověřených ostatních příjmů, s měsíčními výdaji toliko žalované (a nikoli celé domácnosti) je nutno konstatovat, že žalovaná není schopna jakýkoliv úvěr splácet. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou obě smlouvy o úvěru ze dne 17. 3. 2017 i ze dne 1. 6. 2017 neplatné. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

17. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 17. 3. 2017 žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 3 520 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 4 480 Kč. U smlouvy ze dne 1. 6. 2017 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, žalovaná však vrátila částku 1 300 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 8 700 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 13 180 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který jí byl doručován 13. 12. 2019 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 18. 12. 2019 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 30. 12. 2019. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 13 180 Kč dne 31. 12. 2019 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši od 31. 12. 2019 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

18. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 13 180 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 13 320 Kč a dále mnohem větší část příslušenství (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 26 500 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 060 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 265 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.