Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 47/2021-37
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Ladislavem Mášou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 7 914 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 5 514 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 6. 1. 2017 do zaplacení a 23,72 % úrokem ročně od 30. 12. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 2 400 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 6. 1. 2017 do zaplacení a 23,72 % úrokem ročně od 30. 12. 2016 do zaplacení, vždy z částky 446,70 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení zaplatit 835,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 5 514 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 6. 1. 2017 do zaplacení a 23,72 % úrokem ročně od 30. 12. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 2 400 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 6. 1. 2017 do zaplacení a 23,72 % úrokem ročně od 30. 12. 2016 do zaplacení, vždy z částky 446,70 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení zaplatit 835,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 914 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 210,21 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 5 960,70 Kč za dobu od 30. 6. 2016 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 960,70 Kč od 7. 12, 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 419,52 Kč z částky 5 960,70 Kč za dobu od 6. 1. 2017 do 6. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 960,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne datum. Na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 440 Kč a poplatek ve výši 174 Kč za pojištění. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Do postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 2 700 Kč. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 960,70 Kč a z nesplacené části poplatku ve výši 1 953,30 Kč.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (žalobkyně souhlas vyjádřila předběžně již v žalobě).
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 18. 11. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným a rovněž z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 440 Kč, který sestával z úroku ve výši 840 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a poplatek za sjednané pojištění ve výši 174 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 183 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdne. Výpůjční úroková sazba půjčky činila dle čl. 1 smluvních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy o půjčce, 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 podmínek 75,72 %.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.
6. Z oznámení o anonymizováno pohledávky ze dne datum, které bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 7. 1. 2020 odesláno žalované, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ji, aby ode dne doručení oznámení plnila na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2020, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku dne datum odeslána žalované, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 14 974,53 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 18. 9. 2020 a upozornila ji na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši částka, který sestával z úroku ve výši částka, poplatku za administrativní činnost ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, to vše v 58 týdenních splátkách, jejichž výše činila částka. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k datum postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o zápůjčce.
9. Po právní stránce soud posoudil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.
10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaná porušila sjednané smluvní podmínky, neboť zápůjčku nesplácela řádně a včas. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh zaplatil toliko 2 700 Kč a žalovaný toto tvrzení nezpochybňoval.
17. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč, a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. jí rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvního úroku. Výše samotného sjednaného úroku dle smlouvy činila 840 Kč. Žalovaná se však ve smlouvě zavázala také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 2 040 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, nelze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl nárok i na úhradu této částky. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na zaplacení částky 174 Kč jako poplatku za životní pojištění.
18. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaná reálně neměla možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Soudu je z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky či spíše stovky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž pouze v nepatrném množství případů se setkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Jen těžko si lze představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolila formu hotovostního splácení za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro ni byla v podstatě beznákladová. Navíc není možné akceptovat, aby poplatek za hotovostní inkaso splátek činil více než třetinu částky, která byla žalované fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval celkové náklady žalované v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka je se zjevně příčí dobrým mravům, a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 o. z., přičemž soud k neplatnosti předmětného ujednání podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu.
19. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle smlouvy o zápůjčce ze dne datum vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za pojištění 174 Kč, celkem tedy částku 8 214 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 2 700 Kč. Soud proto vycházel z toho, že k žádným dalším úhradám z její strany nedošlo. Zmíněné úhrady žalované započetl na uvedenou částku 8 214 Kč a dospěl k závěru, že žalované aktuálně zbývá k úhradě částka 5 514 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně. Nárok na úhradu tohoto úroku vychází z § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., požadovaná výše úroku pak odpovídá příslušnému ustanovení smluvních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy o zápůjčce. Soud dále zavázal žalovanou také k úhradě požadovaného zákonného úroku z prodlení, a to s odkazem na ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a za toto prodlení je odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnost prodlení žalované nastalo.
20. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 2 400 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 914 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 5 514 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 2 400 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 70 % ku 30 % ve prospěch žalobkyně, což odpovídá rozdílu ve výši 40 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni svědčí dle shora citovaného ustanovení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 40 %.
22. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu ve věci samé po 200 Kč a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 089 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 40 %, tj. částka 835,60 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
24. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 600 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , v účinném znění).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.