Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 11/2021-47
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16 096 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a částku 2 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 170 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 5 180 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 138,76 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 210,11 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 800 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, co do částky 3 546 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 912,69 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 397,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 638,18 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 468,18 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 638,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a částku 2 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 170 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 5 180 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 138,76 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 210,11 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 800 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, co do částky 3 546 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 912,69 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 397,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 638,18 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 468,18 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 638,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 10 380 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 7 000 Kč od 10. 1. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny 7 000 Kč od 3. 1. 2018 do zaplacení, a dále se domáhala po žalovaném úhrady 5 716 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 4 638,18 Kč od 3. 7. 2017 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,98 % ročně z jistiny 4 638,18 Kč od 26. 6. 2017 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 17. 11. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 210 Kč do 2. 1. 2018. Žalovaný uhradil 1 800 Kč. Dále odůvodnila žalobu žalobkyně tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 28. 8. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 43 týdenních splátek po 222 Kč do 25. 6. 2017. Žalovaný uhradil 3 830 Kč.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z tvrzení žalobkyně a ze smluv o půjčkách číslo číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve dnech 17. 11. 2016 a 28. 8. 2016 uzavřeny smlouvy, na základě kterých poskytla předchůdkyně žalovanému částku 7 000 Kč v hotovosti dne 17. 11. 2016, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem, celkem 12 180 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 210 Kč do 2. 1. 2018. Žalovaný uhradil 1 800 Kč. Dále poskytla předchůdkyně žalovanému částku 6 000 Kč v hotovosti dne 28. 8. 2016, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem, celkem 9 546 Kč vrátit předchůdkyni formou 43 týdenních splátek po 222 Kč do 25. 6. 2017. Žalovaný uhradil 3 830 Kč.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ve shora uvedených dnech poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částky ve výši 7 000 Kč a 6 000 Kč, a žalovaný se tyto částky s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb. , ve znění zákona č. 43/2013 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko karty zákazníka. Pokud jde o kartu zákazníka ze dne 17. 11. 2016 vyplynuly z ní osobní údaje jméno příjmení, která není vůbec účastnicí řízení, proto soud důkaz nehodnotí. Z další karty zákazníka ze dne 28. 8. 2016 vyplynulo, že žalovaný v uvedené době byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr, na dobu neurčitou jako dělník ve společnosti právnická osoba v obec s příjmem 10 832 Kč čistého měsíčně, přičemž předchůdkyně vycházela tako z příjmů družky ve výši 3 000 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že za nájemné hradil žalovaný částkou 6 600 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti představovaly 4 000 Kč měsíčně, splácel úvěr ve výši 1 000 Kč měsíčně, celkem výdaje představovaly 11 600 Kč. Předchůdkyně tak počítala s použitelným příjmem 2 232 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalovaný k ověření uvedených údajů předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklady o inkasních platbách, včetně pracovní smlouvy a výplatních pásek družky. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla.
6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že před uzavření smlouvy ze dne 17. 11. 2016 předchůdkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného a před uzavřením smlouvy ze dne 28. 8. 2016, ze by nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovaným, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalovaného, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalovaného (pokud jde o smlouvu z 28. 8. 2016).
7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.
8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel částku ve výši 7 000 Kč. Uhradil 1 800 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 5 200 Kč byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel částku ve výši 6 000 Kč. Uhradil 3 830 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 2 170 Kč byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z.
9. Splatnost uvedených částek nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 30. 4. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 1. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvách. Žalovanému vznikla povinnost dluh dne 7. 5. 2020 uhradit, a pokud tak neučinil je v souladu s § 1970 o. z. od 8. 5. 2020 v prodlení a má povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč a 8,05 % ročně z částky 2 170 Kč až do zaplacení.
10. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran její příslušenství (srovnej nález ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.