Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 17/2020-71
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 77 692,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 2 918,13 Kč jako úroku z prodlení za dobu od 2. 4. 2019 do 10. 6. 2020 a dále co do částky 17 081,87 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 658,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 11. 6. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do částky 2 918,13 Kč jako úroku z prodlení za dobu od 2. 4. 2019 do 10. 6. 2020 a dále co do částky 17 081,87 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 658,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 11. 6. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 77 692,78 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, jíž byla financována koupě osobního automobilu. Peněžní prostředky měly být poskytnuty přímo dodavateli. Žalobkyně tedy poskytla úvěr ve výši 70 195 Kč dne 18. 8. 2016 k rukám dodavatele. Žalovaná měla žalobkyni zaplatit celkem 182 160 Kč a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 795 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. První splátka byla splatná 17. 9. 2016. Úrok činil 43,19 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou č. 20 (splatnou 17. 4. 2018). V důsledku prodlení došlo k 18. 8. 2018 zesplatnění úvěru. K 30. 8. 2018 činila dlužná částka 68 576,72 Kč (17 333 Kč na dlužných splátkách, nesplacená jistina 49 155,72 Kč, úroky z prodlení 216 Kč, poplatky 500 Kč a smluvní pokuta z dlužných splátek 1 372 Kč). Smluvní pokutu z jistiny žalobkyně účtovala ve výši 23 693,06 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od 20. 9. 2018 do dne podání žaloby). Žalovaná zaplatila dne 28. 2. 2019 částku 5 000 Kč, kterou žalobkyně plně započítala na poplatky 500 Kč, úrok z prodlení 216 Kč, smluvní pokutu z dlužných splátek 1 372 Kč a ponížila smluvní pokutu z jistiny na 20 781,06 Kč. Další platbu 10 000 Kč žalobkyně započetla na smluvní pokutu z jistiny – žalobkyně tedy žádá zaplacení smluvní pokuty 10 781,06 Kč.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení ohledně vzniku nároku na smluvní pokutu tak, že žalobce má nárok na smluvní pokutu 10 % z dlužných splátek, 10 % z celkové dlužné částky a„ sankci“ odpovídající rozdílu zaplacené částky a částky, kterou by žalovaná zaplatila při splnění smlouvy. Tak spočtenou částku 48 572,85 Kč však žalobkyně omezila limitem 0,1 % denně dle zákona o spotřebitelském úvěru.
3. Na jednání dne 2. 7. 2020 žalobkyně žalobu vzala s ohledem na úhradu dalších 20 000 Kč zpět co do smluvní pokuty ve výši 10 781,06 Kč a co do úroku z prodlení od 1. 10. 2018 do 10. 6. 2020 a ve zbývajícím rozsahu, ve kterém platba 20 000 Kč přesahuje smluvní pokutu a úrok z prodlení co do odpovídající části jistiny.
4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že úvěr si vzala v důsledku vlastního chybného jednání. Dne 11. 5. 2020 zaslala částku 10 000 Kč a vyjádřila ochotu hradit dluh ve splátkách po 3 – 4 tisících měsíčně.
5. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2016 (č. l. 11) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši pořizovací ceny předmětu financování – 70 195 Kč. Ujednáno bylo i havarijní pojištění povinné ručení. Žalovaná měla žalobkyni zaplatit celkem 182 160 Kč a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 795 Kč (z toho na 702 Kč na havarijní pojištění a povinné ručení), splatných vždy k 17. dni v měsíci. První splátka byla splatná 17. 9. 2016. Úrok činil 43,19 % ročně. Úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem práva k předmětu financování. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a sazebník poplatků a sankcí. V něm byla ujednána a i přímo ve smlouvě samé zakotvena celá řada smluvních pokut, mimo jiné 10 % z dlužných splátek a 10 % z dlužné částky při prodlení s plněním vyplývajícím ze smlouvy.
7. Z obchodních podmínek žalobkyně (č. l. 17), konkrétně z čl. VI odst. 3, soud zjistil, že v těchto podmínkách bylo ujednáno automatické zesplatnění v případě tříměsíčního prodlení s úhradou splátky. Zesplatnění spočívalo v povinnosti„ uhradit společnosti veškeré dlužné splátky splatné do dne odstoupení od Smlouvy, anebo do dne předčasné splatnosti závazků klienta, jakož i další příp. nároky vyplývající ze Smlouvy, těchto OP anebo Sazebníku, včetně nesplacené části jistiny úvěru poskytnutého na základě Smlouvy a sankce za porušení závazkového vztahu. Celková částka představující součet nesplacené části jistiny úvěru a sankce za porušení závazkového vztahu se vypočte jako rozdíl mezi celkovým součtem všech sjednaných měsíčních splátek a splátkami uhrazenými klientem přede dnem odstoupení od Smlouvy a dlužnými splatnými splátkami.“
8. Z potvrzení o poskytnutí úvěru (č. l. 23) soud zjistil, že dne 18. 6. 2016 byla žalované k rukám prodávajícího poskytnuta částka 70 195 Kč.
9. Z protokolu o předání ze dne 17. 8. 2016 (č. l. 26) soud zjistil, že žalovaná obdržela předmět financování.
10. Z dohody o splátkovém kalendáři a uznání dluhu (č. l. 54) soud zjistil, že dne 9. 7. 2019 žalovaná uznala vůči žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru dluh co do výše 79 581,95 Kč (jistina 66 911,72 Kč, úrok z prodlení částka, poplatek za vymáhání 9 873,60 Kč) a zavázala se měsíčně splácet 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.
11. Z dokladů o vkladech hotovosti (přílohová obálka na č. l. 66) soud zjistil, že žalovaná dne 11. 5. 2020 a 10. 6. 2020 zaplatila žalobkyni po 10 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč.
12. Mezi stranami nebylo sporné, že žalovaná do zesplatnění (18. 8. 2018) uhradila 19 splátek, tj. 72 105 Kč a po zesplatnění dne 28. 2. 2019 částku 5 000 Kč a dne 1. 4. 2019 částku 10 000 Kč.
13. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.
14. Z učiněných zjištění a nesporných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
15. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne datum úvěrovou smlouvu, na základě které obdržela dne datum částku 70 195 Kč k rukám prodejce předmětu financování. Žalovaná obdržela i předmět financování. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkem 182 160 Kč a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 795 Kč (z toho na 702 Kč na havarijní pojištění a povinné ručení), splatných vždy k 17. dni v měsíci. Úrok činil 43,19 % ročně. Ve smlouvě byly ujednány smluvní pokuty jak shora uvedeno pod bodem 6 odůvodnění. Nad rámec těchto ujednání byla vedle automatického zesplatnění obsažena v čl. VI. odst. 3 obchodních podmínek sankce vypočtená jako rozdíl mezi celkovým součtem všech sjednaných měsíčních splátek a splátkami uhrazenými klientem přede dnem odstoupení od Smlouvy a dlužnými splatnými splátkami. Žalovaná se dostala do prodlení s 20. splátkou, do té doby uhradila 72 105 Kč. Po zesplatnění dne 18. 8. 2018 uhradila dne 28. 2. 2019 částku 5 000 Kč a dne 1. 4. 2019 částku 10 000 Kč, po zahájení řízení dne 11. 5. 2020 a 10. 6. 2020 zaplatila žalobkyni po 10 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč.
16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce následovně:
17. Mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Založený právní vztah byl zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb. S ohledem na okamžik prodlení žalované (spotřebitele) však bude nutné aplikovat i ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění do 20. 4. 2020 (dále jen„ ZSÚ“ - srov. § 168 tohoto zákona). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ ).
18. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
21. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
22. Podle § 1812 odst. 2 věty první OZ platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.
23. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
24. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
25. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
26. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
27. Z citované právní úpravy je zřejmé, že žalovaná musí vrátit poskytnutou jistinu. Podstatnou náležitostí úvěru je i úrok. Ten byl v posuzované věci ujednán ve výši 43,19 % ročně. Úrok je cena plnění, je proto vyloučen z poměřování optikou nepřiměřených ujednání ve smyslu § 1813 OZ , je však možné jej poměřovat optikou dobrých mravů.
28. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).
29. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v srpnu 2016 (dle údajů ČNB – databáze příjmení dostupná na webová adresa) 10,62 % p. a. Ujednaný úrok byl oproti tomuto úroku čtyřnásobný. Délka úvěru činila 48 měsíců, nejednalo se tedy o žádný krátkodobý mikroúvěr, kde je možné žádat vyšší úrok. Riziko na straně úvěrujícího bylo rovněž sníženo tím, že úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem práva k předmětu financování. Za této situace soud dospěl k závěru, že ujednání o čtyřnásobném úroku oproti úroku poskytovaném bankami, tj. úroku ve výši 43,19 % p.a., bylo zjevně rozporné s dobrými mravy a tedy neplatné podle § 588 OZ .
30. Jednalo se však o neplatnost z důvodu neplatně ujednaného rozsahu, soud proto využil svého moderačního práva podle § 577 OZ (soud nepostupoval podle § 1802 OZ , neboť úrok ujednán byl, byť neplatně) a stanovil úrok tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, tj. v míře 20 % p. a. Takto určený úrok umožní žalobkyni pokrýt riziko i generovat zisk a zároveň není nespravedlivý vůči žalované.
31. Při úroku 20 % ročně tak byla při anuitním splácení po 19. splátce uhrazeno na jistině 39 573 Kč a na úroku 19 194 Kč. Dluh na jistině byl tedy po 19. splátce 30 622 Kč.
32. Žalovaná se dostala s úhradou 20. splátky do prodlení, později delšího než tři měsíce, tím se aktivovaly smluvní a zákonné sankce.
33. Zákonnou sankcí byl úrok z prodlení (§ 1970 OZ ), na který měla žalobkyně nárok ve výši stanovené v nařízení č. 351/2013 Sb.
34. Smluvní sankcí bylo především zesplatnění úvěru. Předmětem řízení jsou i tři smluvní pokuty, z nichž dvě soud považuje za zažalované souladně s právem – jedná se o dvě pokuty ujednané ve výši 10 % z každé jednotlivé opožděné splátky a 10 % z dlužné zesplatněné jistiny v celkové výši 6 648,57 Kč. Sice byly ujednány jako jednorázové, to však není ke škodě spotřebitele, neboť nejsou nijak neúměrné a ke dni rozhodnutí nepřekračují limit 0,1 % denně ode dne prodlení (byly tedy uplatněny v souladu s § 122 odst. 2 ZSÚ). Na tyto pokuty proto žalobkyně měla právo.
35. Naopak ujednání o„ sankci za porušení závazku“ v čl. VI odst. 3 obchodních podmínek, tj. smluvní pokutě – protože ničím jiným ona„ sankce“ nebyla – (spočívající v povinnosti uhradit rozdíl mezi celkovým součtem všech sjednaných měsíčních splátek a splátkami uhrazenými klientem přede dnem odstoupení od Smlouvy a dlužnými splatnými splátkami) soud zhodnotil jako s právem nesouladné.
36. V první řadě se jedná o obcházení § 122 odst. 1 ZSÚ – ujednání umožňuje okamžitě získat nejen jistinu či náklady, ale celou částku včetně budoucího úroku, kterou měla žalovaná zaplatit při pravidelném běhu smlouvy, což právě § 122 odst. 1 ZSÚ zapovídá.
37. V druhé řadě se jedná o zakotvení smluvní pokuty vůči spotřebiteli v obchodních podmínkách, mimo text samotné smlouvy (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11 ), a to za situace, kdy samotná smlouva o úvěru již obsahuje ujednání o smluvních sankcích (která jsou„ vytažena“ ze sazebníku poplatků či obchodních podmínek), avšak toto ujednání mezi nimi obsaženo není.
38. Za třetí, samotný text ustanovení – čl. VI odst. 3 obchodních podmínek – je v návaznosti na samotnou smlouvu dosti matoucí. V jeho několika prvních větách je upravena možnost odstoupení, automatické zesplatnění a jsou shrnuty závazky spotřebitele v prodlení. Mezi nimi je zmíněno sousloví„ sankce za porušení závazku“, přičemž teprve v poslední větě odstavce se stanoví, že se tím míní sankce odlišná od sankcí uvedených v samotné smlouvě, definovaná jako rozdíl mezi celkovým součtem všech sjednaných měsíčních splátek a splátkami uhrazenými klientem přede dnem odstoupení od Smlouvy a dlužnými splatnými splátkami.
39. S ohledem na tyto závěry o„ sankci“ ujednané v čl. VI odst. 3 obchodních podmínek a i s ohledem na její absolutní výši (41 924,28 Kč) nezbylo soudu než hodnotit ujednání ji zakládající jako ujednání nepřiměřené ve smyslu § 1813 OZ , neboť jednoznačně zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K tomuto ujednání proto soudu nepřihlížel (§ 1812 odst. 2 OZ ). Skutečnost, že žalobkyně žádá tuto smluvní pokutu sníženou tak, aby odpovídala limitu 0,1 % denně dle § 122 odst. 2 ZSÚ, nemá význam, protože smluvní pokutu založenou na zdánlivém ustanovení nelze moderovat (jednak to vyplývá z logiky věci – nelze moderovat něco, co pohledem práva neexistuje, jednak to odpovídá i judikatuře Soudního dvora – viz rozsudky Soudního dvora ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. C -488/11 a ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. C -349/18, z jejichž závěrů je nutno vycházet, neboť § 1813 OZ představuje transpozici směrnice Rady 93/13/, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách).
40. Platby žalované tak žalobkyně mohla v rámci smluvních pokut započítat jen na částku 6 648,57 Kč (a na poplatky a další plnění specifikovaná v žalobě, která nejsou předmětem žaloby).
41. Lze shrnout, že po zohlednění nižšího úroku, zdánlivosti ujednání o„ sankci“ a přičtení úroku z prodlení zbývalo žalované po platbách z 28. 2. 2019 a 1. 4. 2019 zaplatit 25 740,34 Kč na jistině. Od 2. 4. 2019 běžel z této částky úrok z prodlení (úrok naběhlý do té doby byl uhrazen).
42. Pokud žalobkyně vzala žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 10 781,06 Kč a co do úroku z prodlení od datum do 10. 6. 2020 a ve zbývajícím rozsahu, ve kterém platba 20 000 Kč přesahuje smluvní pokutu a úrok z prodlení, co do odpovídající části jistiny, znamená to s ohledem na absenci smluvní pokuty zpětvzetí co do úroku z prodlení 2 918,13 Kč a co do jistiny 17 081,87 Kč. V tomto rozsahu proto soud řízení zastavil (§ 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř. “).
43. Žalobkyni přiznal částku 8 658,13 Kč (25 740,34 Kč – 17 081,87 Kč) spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 11. 6. 2020 do zaplacení (10. 6. 2020 byla uhrazena částka 10 000 Kč, kterou byl uhrazen úrok z prodlení naběhlý od 12. 5. 2020, neboť předchozí platbou z 11. 5. 2020 byl uhrazen úrok naběhlý právě do 11. 5. 2020) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
44. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení sice mírně úspěšnější (úspěch žalobkyně byl s ohledem na procesní zastavení na straně žalované 25 740,34 Kč na jistině a 2 918,13 Kč na úroku), ale v řízení jí nevznikly prakticky žádné náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.