Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 63/2021-34
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 7 161 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 161 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 658,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 915,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 632,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 4 632,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 161 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 658,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 915,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 632,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 4 632,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 27. 11. 2020 domáhala po žalované úhrady 7 161 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 4 632,32 Kč od 29. 5. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,98 % ročně z jistiny 4 632,32 Kč od 20. 11. 2015 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřeli 25. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 307 Kč do 19. 11. 2015. Žalovaná uhradila 11 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
3. Žalovaná učinila nesporným tvrzení, že jí byla poskytnuta 25. 9. 2014 částka 10 000 Kč předchůdkyní žalobkyně a že uhradila 11 200 Kč.
4. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
5. Ze shodných tvrzení obou účastnic a ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 25. 9. 2014 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 13 178 Kč uhradit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 307 Kč do 19. 11. 2015. Žalovaná uhradila 11 200 Kč.
6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 25. 9. 2014 poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a, a žalovaná se tuto částku s poplatkem a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako původní věřitelka povinna podle zákona č. 145/2010 Sb. , ve znění zákona č. 43/2013 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. Žalobkyně pouze obecně v rámci svého žalobního tvrzení uvedla, že předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku). Nedotvrdila však, k jakému závěru předchůdkyně dospěla, tzn. jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaná měla k dispozici v době před uzavřením smlouvy a nedoložila v tomto směru žádné důkazy.
8. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradila částku ve výši 11 200 Kč.
11. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila poskytnutou jistinu (vrátila více), byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyni nevznikl ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
12. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).