Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 279/2020-51
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 9 835,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po částka splatných vždy ke každému poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich.
II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 3 835,16 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, úroku ve výši 29% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do datum.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy ke každému poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 3 835,16 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka], kapitalizovaného úroku v částce [částka], úroku ve výši 29% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky částka celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne datum jí poskytl zápůjčku ve výši částka. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou částka představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce částka, odměnu za administrativní zpracování ve výši částka a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce částka Tyto měla splatit v 45ti týdenních splátkách po částka. Žalovaná tyto splátky nehradila. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce částka a poplatku částka, dále úrok (ve výši 29%) jednak v kapitalizované výši částka za období od datum a úroku z prodlení částka od datum do data postoupení pohledávky dne datum z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení.. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne datum a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. Žalované byla žaloba doručena dne datum do vlastních rukou. Ve vyjádření z datum uvedla, že nárok uznává, pochybila z mladické nerozvážnosti a požádala o splátkový kalendář. Soud s ohledem na závěr soudu a právní hodnocení níže o neplatnosti smlouvy rozsudkem pro uznání dle § 153a o.s.ř. nerozhodoval, když z tohoto důvodu neměl podmínky pro jeho vydání za naplněné. V případě rozporu s hmotným právem nelze uzavřít a schválit soudní smír dle odst. 2 tohoto ustanovení.
3. Soud ve věci proto nařídil jednání na den číslo, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku částka, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce částka tvořeném z úroku v částce částka, poplatku za administrativní činnost ve výši částka a nákladů za hotovostní výběr splátek částka Tyto měla splatit ve 45ti týdenních splátkách po částka. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 29% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
5. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne vyzývána k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne datum dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a poštovního archu.
6. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy datum. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaná žila s rodiči, svobodná a půjčku potřebovala pro neočekávané výdaje. Z údajů o zaměstnání bylo uvedeno, že je nezaměstnaná, avšak pracovně zařazena jako administrativa u zaměstnavatele označeného jméno příjmení. Výše příjmů byla zjištěna v částce anonymizována dvě slova a měla sestávat z čistých příjmů žadatele částka a tzv. dalších více nespecifikovaných příjmů anonymizováno a anonymizováno tis.Kč. Výdaje činily celkem částka bez bližšího vymezení, externí a interní splátky jiných půjček nebyly uvedeny. Z dokumentace měly být doloženy 3 výpisy z účtu. Tyto byly předloženy žalobkyní z účtu žalované u anonymizováno za období leden až březen 2017. Z těchto výpisů je patrné, že mimo pravidelné částky vyplácené od plátce jméno příjmení okolo číslo tis., žalovaná na účtu prováděla výběry okolo anonymizováno či anonymizováno tis.Kč a stav v jednotlivých měsících byl následující, v lednu 2017 připsána částka celkem částka a odepsána částka, v únoru 2017 připsána částka celkem částka a odepsána částka, v březnu 2017 připsána částka celkem částka a odepsána částka.
7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 1 či 3 o.s.ř. , kterou soud plní pouze při jednání k otázce dalšího postupu při případném ověření těchto údajů.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o zápůjčce sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne datum, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalované, včetně dokladů v podobě výpisů bankovního účtu za předchozí 3 měsíce, které však sama nijak dále neověřovala a které již samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Žalovaná měla být v době převzetí závazku nezaměstnaná, současně uváděla zaměstnavatele a nespecifikované příjmy v částce částka, z čehož samotný příjem žadatelky měl činit anonymizováno. Kč. Zdroj dalších příjmů přes anonymizováno tis. Kč nebyl vůbec uveden. Za stěžejní a hlavní zdroj pochybností, které měly být minimálně úvěrující společnosti nápadné, jsou doložené výpisy bankovního účtu žalované, z nichž nelze než dovodit závěr o naprosté absenci kredibility na straně žalované vzhledem k již samotným zůstatkům nezpůsobilých k závěru o aktivech alespoň na 4 týdenní splátky v měsíci v částce okolo částka. To vše v kontrastu s výdaji patrnými také z těchto výpisů. Vzhledem k těmto zjištěním soud postrádá ze strany zapůjčitele závěr o spolehlivém zjištění schopnosti žalované závazek splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. . Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
21. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku částka a neuhradila dosud ničeho, proto je povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum doručované dne datum, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od datum (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a nedospělost úroku z prodlení zamítl (výrok II).
22. Lhůtu k plnění soud nestanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , dal žalované možnost k požadovaným splátkám i s ohledem na nízký věk při převzetí závazku. Za přiměřené jejím poměrům považuje částku částka měsíčně a připomíná, že v případě, ocitne-li se v prodlení byť s částí jedné splátky, stane se dluh splatný celý.
23. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je ve větší části než polovina, žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.