Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 33/2021-17
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 7 000 Kč od 10. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok do 9. 9. 2018 ve výši 4 060,58 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 396 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 7 000 Kč od 10. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok do 9. 9. 2018 ve výši 4 060,58 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 396 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce (správně zápůjčce) uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 11. 6. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku včetně úroku ve výši 0,9% denně splatit žalobci ve třech splátkách s tím, že první splátka ve výši 3 712,88 Kč byla splatná do 11. 7. 2018, druhá splátka ve výši 3 712,88 Kč byla splatná do 11. 8. 2018 a poslední splátka ve výši 3 634,82 Kč byla splatná do 9. 9. 2018. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Schopnost žalovaného splatit závazky ze smlouvy byla žalobcem ověřena z údajů o příjmech a nákladech žalovaného a způsobu jeho bydlení v dotazníku na webových stránkách žalobce a nahlédnutím do databáze dlužníků SOLUS.
2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce číslo uzavřenou mezi účastníky dne 11. 6. 2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, výpisem z účtu žalobce dokladujícím poskytnutí zápůjčky, formulářem vyplněným žalovaným ohledně jeho příjmových a bytových poměrů a životních nákladů, daňovým dokladem žalobce číslo výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 18. 6. 2020 včetně podacího archu.
4. Z provedených důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 11. 6. 2018 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce číslo ve smlouvě nesprávně označená jako smlouva o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku včetně úroku ve výši 0,9% denně splatit žalobci ve třech splátkách s tím, že první splátka ve výši 3 712,88 Kč byla splatná do 11. 7. 2018, druhá splátka ve výši 3 712,88 Kč byla splatná do 11. 8. 2018 a poslední splátka ve výši 3 634,82 Kč byla splatná do 9. 9. 2018. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Schopnost žalovaného splatit závazky ze smlouvy byla žalobcem ověřena z údajů o příjmech a nákladech žalovaného a způsobu jeho bydlení v dotazníku na webových stránkách žalobce a nahlédnutím do databáze dlužníků SOLUS. Vzhledem k výši zápůjčky považuje soud tento způsob ověření schopnosti žalovaného zápůjčku splatit za dostatečný. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny zápůjčky z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž nejpozději dnem následujícím po splatnosti poslední splátky zápůjčky ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku tak žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení ve výši 9% ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé v části týkající se jistiny zápůjčky a zákonných úroků z prodlení jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.
5. V části týkající se požadovaného úroku však dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Smluvní úrok ve výši 0,9% denně odpovídá roční úrokové sazbě převyšující 320%. Využitelná soudní judikatura přitom již dovodila např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedeném u něj pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci převyšuje sjednaný úrok nejméně desetinásobně nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o zápůjčce a je proto třeba dovodit, že toto ujednání ve smlouvě je neplatné jako příčící se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. V části týkající se žalobcem vyčísleného úroku ve výši 4 060,58 Kč proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl ve věci žalobce, kterému tak přísluší právo na zaplacení poměrné části nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za 3 hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Žalobce nebyl v řízení úspěšný z 36,7% a vzniklo mu tak právo na zaplacení 26,6% nákladů řízení (100 – 36,7 – 36,7), které ve finančním vyjádření odpovídají částce 396 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu části nákladů řízení přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.