Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 251/2020-15
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Ing Ivanou Šmakalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 830,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 863 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5967,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 967,54 Kč od 23. 1. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 967,54 Kč od 24. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 124,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 863 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5967,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 967,54 Kč od 23. 1. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 967,54 Kč od 24. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 124,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 8 830,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) dne datum uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou zápůjčku 6 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 4 612 Kč, a to vše v 45 pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný nehradil svůj dluh řádně, dosud neuhradil ničeho. Původní věřitel uplatnil navýšení dluhu na částku 15 117,57 Kč s příslušenstvím, toto zvýšení však žalobkyně nepožaduje, přičemž dlužná částka uplatněná žalobou je tvořena jistinou dluhu ve výši 6 000 Kč a dlužným poplatkem ve výši 2 830,54 Kč, příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně ke dni postoupení pohledávky částečně kapitalizovala, dále požaduje zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení žalované částky a úrok z úvěru ve výši 29% ročně od 24. 7. 2017 z nesplacené jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z téhož dne.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.
K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, právní zástupce žalobkyně svoji nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoliv. Z uvedeného důvodu postupoval soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o zápůjčce, smluvní podmínky, tabulka umoření, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne datum byla uzavřena mezi žalovaným, jako vydlužitelem, a společností právnická osoba, jako zapůjčitelem, smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč, žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal zaplatit poplatek ve výši 4 612 Kč. Splatnost celé částky 10 612 Kč byla sjednána na 45 týdenních splátek po 236 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem.
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejnému druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou je nutné posuzovat, jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný měl věřiteli z titulu zápůjčky vrátit částku celkem 10 612 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, která žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh dosud nebylo uhrazeno nic. Žalobkyně se domáhá pouze úhrady dlužné jistiny a částky 2 830,54 Kč na poplatku a úroků z úvěru a prodlení.
Soud má ze smlouvy o zápůjčce za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný (799 Kč, resp. 29 % ročně za dobu po splatnosti celého dluhu), i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 950 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“, resp. jeho části ve výši 2 863 Kč, která má připadat na úhradu hotovostního inkasa jako dlužníkem vybraného způsobu úhrady dluhu. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by více než 70 % za 45 týdnů, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za inkaso splátek žalobkyni dle žaloby přiznat.
Z těchto důvodů soud ve výroku I. zamítl nárok žalobkyně na úhradu poplatku ve výši 2 863 Kč, co do zbylé žalované částky (jistina ve výši 6 000 Kč, poplatek a příslušenství) žalobě vyhověl. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a sazba úroku z prodlení byla stanovena v souladu s vl. nař. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 124,20 Kč, přičemž tato částka představuje 75,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 830,54 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.