Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 27/2020-77
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 60 855,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 15 362 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 362 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení 45 493,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 877,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 384,96 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 837,03 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 26 527,61 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 11 165,61 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 15 362 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 362 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení 45 493,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 877,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 384,96 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 837,03 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 26 527,61 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 11 165,61 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 12. 2019 domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 63 006 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 384,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 877,99 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 527,61 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 837,03 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně - společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ EC“) a žalovaná uzavřely dne 13. 7. 2017 smlouvu o úvěru č. 214255 (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla EC žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč (dále jen„ úvěr“), které žalovaná v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru převzala. Žalovaná se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázala vrátit EC úrok v pevné výši 3 370 Kč a zaplatit paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru, konkrétně úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 524 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 750 Kč (dále jen„ úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 63 644 Kč se zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 4 546 Kč, přičemž poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka z její strany byla uhrazena dne 11. 11. 2017 ve výši 2 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky pak vzniklo EC právo na uhrazení celé zbývající částky. Protože nebyl poskytnutý úvěr řádně uhrazen v plné výši ke dni 13. 9. 2018, úročí se neuhrazená jistina ve výši 24 837,03 Kč od 14. 9. 2018 úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo EC rovněž právo požadovat úroky z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 EC postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení sporné pohledávky pak žalovaná neuhradila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně, a to výzvou odeslanou dne 27. 11. 2019, přesto zůstala sporná pohledávka neuhrazena.
3. V podání ze dne 20. 1. 2020 žalobkyně uvedla, že EC a žalovaná si ve smlouvě o úvěru sjednaly pro případ porušení povinnosti žalované uhradit jakoukoliv splátku řádně a včas povinnost žalované zaplatit EC smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Výše smluvní pokuty za období od 14. 12. 2017 do 21. 5. 2019 tak činí 16 849,31 Kč, nikoliv 19 000 Kč, jak žalobkyně uváděla v žalobě, pročež žalobu co do částky 2 150,69 Kč na smluvní pokutě vzala zpět. Současně uvedla, že žalovaná celkem uhradila 19 638 Kč.
4. Usnesením ze dne 9. 3. 2020, č.j. 75 C 27/2020 -23 soud řízení co do požadavku na zaplacení částky 2 150,69 Kč zastavil.
5. Řízení tak bylo nadále vedeno o zaplacení částky 60 855,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 877,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 384,96 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 24 837,03 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 527,61 Kč od datum do zaplacení.
6. V podání ze dne 26. 8. 2020 žalobkyně uvedla, že pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, EC splnila zákonnou povinnost, jelikož s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a nahlédnutím do registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že výše jejího čistého měsíčního příjmu činí 13 645 Kč a výše měsíčních výdajů činí 8 600 Kč, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěla EC k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. EC přitom neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.
7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.
8. Soud věc projednal na jednání konaném dne 5. 2. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti žalované, která leč řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.
9. Ze smlouvy o úvěru a její přílohy č. 1 soud zjistil, že EC poskytla žalované dne 13. 7. 2017 úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit EC ve 14 měsíčních splátkách po 4 546 Kč. Žalovaná se pak v souvislosti s úvěrem zavázala zaplatit EC pěvně stanovený úrok ve výši 3 370 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 524 Kč a inkasní poplatek ve výši 8 750 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 252,65 %. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Pro případ, že dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, byla sjednána povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž byl v prodlení, a to za každý den prodlení.
10. Z přehledu úhrad soud zjistil, že na smlouvu o úvěru bylo uhrazeno v hotovosti celkem 19 638 Kč.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 a z její přílohy č. 1 soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky EC za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo EC oznámeno postoupení sporné pohledávky na žalobkyni, když jí bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 5. 2019.
12. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky do datum. Výzva byla odeslána dne 27. 11. 2019.
13. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 35 000 Kč na 14 měsíců s tím, že je zaměstnaná, což bylo ověřeno, a pobírá mzdu ve výši 9 845 Kč a dále rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč. Celkové příjmy tak tvoří 13 645 Kč a výdaje 8 600 Kč (bydlení ve výši 4 600 Kč, doprava a jídlo 4 000). Dále soud z této listin y zjistil, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, má 1 vyživované dítě, že její dosažené vzdělání je střední a má bankovní účet. Žalovaná prohlásila, že uvedené informace jsou pravdivé a úplné a že žádné skutečnosti nezamlčela. V seznamu dluhů uvedla dluh ve výši 18 000 Kč vůči název společnosti anonymizováno územní celek, z něhož zbývá doplatit částka, dluh ve výši částka vůči název společnosti, z něhož zbývá doplatit částka, dluh ve výši částka vůči název společnosti, z něhož zbývá doplatit částka, a dluh ve výši částka vůči název společnosti, z něhož zbývá doplatit částka.
14. Z listin označených jako pracovní smlouva a dodatek k pracovní smlouvě soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba na dobu určitou, a to nejprve po dobu nemoci jméno příjmení, nejdéle do 31. 7. 2017, následně pouze do 31. 7. 2017.
15. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi EC a žalovanou. Žalovaná si při uzavření smlouvy o úvěru dne 13. 7. 2017 převzala od EC v hotovosti částku 35 000 Kč, za což se zavázala vrátit EC částku 63 644 Kč tvořenou jistinou ve výši 35 000 Kč a celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 28 644 Kč Částku ve výši 63 644 Kč se pak zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 4 546 Kč EC poskytla žalované úvěr na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr a předložené pracovní smlouvy a dodatku k pracovní smlouvě, podle nichž byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou do 31. 7. 2017. Na úvěr bylo hrazeno celkem 19 638 Kč v hotovosti.
16. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
19. Protože EC smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 postoupila spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
20. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
21. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 2399 o.z. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).
23. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi EC, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z. ), podle níž byla úvěrující (EC) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalované) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z. ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z. ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když neuhradila splátku splatnou dne datum řádně a včas, pročež se v souladu s ustanovením smlouvy stal celý úvěr splatným. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
26. EC tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 35 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39).
27. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
28. V projednávané věci však soud dospěl k závěru, že EC před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Jak je totiž patrné z žádosti o úvěr, EC vycházela v případě žalované pouze z tvrzení, jež jí žalovaná v žádosti uvedla. Žalovanou tvrzené příjmy pak měly činit měsíčně celkem částka, avšak tvrzený příjem z rodičovského příspěvku nebyl žalovanou nijak doložen (ze žádosti se jeho ověření nijak nepodává a žalobkyní nebyl žádný doklad tento příjem ověřující soudu předložen) a příjem ze zaměstnání nebyl EC řádně posouzen, neboť z předložené pracovní smlouvy žalované a jejího dodatku se jednoznačně podává, že žalovaná byla zaměstnána pouze na dobu určitou do 31. 7. 2017 Smlouva o úvěru pak byla podepsána dne 13. 7. 2017, a tedy žalovaná měla deklarovaný příjem toliko na dobu přibližně dvou týdnů. Pokud pak jde o výdaje žalované, nebyly tyto EC nijak ověřovány. Jestliže by tedy EC řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, nemohla by dojít k závěru, že její příjem je dostatečný k úhradě měsíčních splátek ve výši 4 546 Kč, a to za situace, kdy by jí po uplynutí doby určité sjednané v pracovní smlouvě zbýval toliko nedoložený příjem z rodičovského příspěvku ve výši částka a žalovanou bylo tvrzeno, že její výdaje činí částka. To vše za situace, kdy žalovaná měla současně dluhy minimálně vůči dalším čtyřem věřitelům, a to v celkové výši minimálně 40 500 Kč. Na závěru o řádném neposouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí pak nemohlo případně změnit nic ani tvrzení žalobkyně, že EC provedla lustrace v registrech, jež však již žalobkyně nijak nedoložila.
29. Jelikož soud dospěl k závěru, že EC jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z. ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
30. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
31. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
32. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
33. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
35. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru jako neplatnou, avšak bylo prokázáno, že EC žalované poskytla částku 35 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi EC, resp. žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , jelikož ochuzená (EC, resp. žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu částku 35 000 Kč, již žalovaná v celé výši nevrátila, neboť jak vyšlo v řízení najevo, plněno bylo toliko v celkové výši 19 638 Kč. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v předžalobní upomínce, a to do dne 6. 12. 2019. Žalovaná však částku ve výši 15 362 Kč (35 000 Kč – 19 638 Kč) žalobkyni nevrátila. Dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění se pak žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 věta první o.z. ), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
36. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 15 362 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
37. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 45 493,31 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 384,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 877,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 26 527,61 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 11 165,61 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 837,03 Kč od datum do zaplacení, neboť tyto částky představovaly nároky na základě neplatné smlouvy o úvěru, jež tak není žalovaná povinna žalobkyni hradit, a dále úroky z prodlení za období, v němž žalovaná nebyla v prodlení se splněním svého dluhu a pak dále z částky, jíž není povinna žalobkyni platit, a tedy není ani v prodlení s jejím splacením.
38. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.
39. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.