Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 2/2021-40

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po částka, splatných vždy ke každému poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich.

II. Žaloba se zamítá v části zaplacení částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky částka za období datum až datum a z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy ke každému poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] za období [datum] až [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. spolu s příslušenstvím tamtéž. Uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku částka Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně webová adresa. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s dohodnutými úroky 0,9% denně vyčíslenými na částku částka do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. do datum. Žalovaný na tento závazek ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny a úroku v částce částka a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky částka za období datum datum v částce částka.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu ze dne datum namítal neplatnost právního jednání zakládajícího právní titul uplatněného nároku z důvodu nesprávného vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Poukazoval, že úvěrující má dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. (dále jen z.s.ú.) poskytovat úvěr jen v případě, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně postup při tomto posouzení nijak blíže nerozvádí a nedokládá, proto má za to, že standard odborné péče nemůže být ze strany úvěrující naplněn. Z tohoto důvodu navrhoval žalobu co do částky částka zamítnout.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalobkyně omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

5. Mezi žalovaným a žalobkyní byla prostřednictvím komunikace na dálku na stránkách webová adresa uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku částka. Mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporu, že žalovanému byla vyplacena částka částka žalobkyní na základě jejího příkazu z datum se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem 0,9% denně v pevné částce částka do 30 dnů. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.

6. Součástí smluvní dokumentace žalobkyně byl i dotazník, kde žalovaný uvedl, že je k datu datum anonymizováno, bydlí v anonymizována dvě slova a je zaměstnanec anonymizována dvě slova země s příjmem částka. Své měsíční výdaje vypočetl na částku 3 tis.., jiné údaje nevyplnil. V poznámce dalších dluhů je uvedeno, že žádné nebyly nalezeny a z dalších smluv je uveden blíže nespecifikovaný závazek z datum v částce 7 tis. Kč.

7. Žalovaný žalobkyni od datum zasílá pravidelně žádosti o prodloužení splatnosti této pohledávky z důvodu situace spojené s virem Covid-19 a snaze o refinancování závazků, poslední z data datum.

8. Žalovaný byl žalobkyní vyzýván dopisem z datum doručovaným mu téhož dne k úhradě částky částka do datum, jak soud zjistil z předžalobní výzvy a výpisu doručné knihy.

9. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle k doložení dalších důkazů, kterou soud plní pouze při jednání.

10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroku a smluvní pokuty ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané mezi nimi dne datum. Pokud se žalobkyně domnívala, že jsou v tomto řízení splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání na základě jí doložených listin – žádostí žalovaného o prodloužení splatnosti, nelze jednak dle obsahu tohoto jednání dospět vůbec k jakémukoliv uznání dluhu ze strany žalovaného, tímto nemůže být zamýšlený příslib o úhradě, natož procesněprávní úkon dle , a takový postup nepřichází v úvahu.

18. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění ve výši částka, jehož převzetí žalovaný nesporoval. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s úrokem částka do 30 dní. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

20. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

22. V projednávané věci žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalovaného, které nijak blíže neověřovala a které již samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Žalovaný uvedl, že je sice ženatý, bydlí v rodinném domě či bytu a své výdaje vypočetl na částku 3 tis. Kč měsíčně. Již z těchto údajů nelze než vyslovit pochybnost o jejich relevanci i ve vztahu k výši životního minima. Další ověření osoby žalovaného alespoň v databázích dlužníků mimo závazku zmiňovaného žalovaným v tzv. dotazníku předloženém žalobkyní, předloženo soudu nebylo a ve vztahu k seznamu projednávaných věcí vůči žalovanému jen za rok 2020, jak vyplývá z obsahu tohoto spisu, nelze než řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně postrádat. Soud nenalézá jakoukoliv aktivitu úvěrující v ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, a to i ověření přístupných registrů dlužníků či úvěrů, zejména však závěr o spolehlivém zjištění jeho schopnosti závazek splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů dle . Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. o.z. ve spojení s ust. o.z.

23. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka a dosud neuhradil ničeho, je tak povinen toto plnění vydat žalobkyni. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě k datum. Ve zbývající části požadovaného úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a nedospělost pohledávky zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění soud nestanovil zákonnou třídenní dle , umožnil žalovanému splátky tohoto plnění dle možnosti dané ve větě za středníkem tohoto ustanovení, přihlédl ke snaze žalovaného vyřešit převzaté závazky mimo exekuční řízení, když výše splátky by měla být přiměřená jeho výdělkovým možnostem. Tato možnost zanikne v případě prodlení i z části jedné splátky.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků z prodlení dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch účastníků je přibližně shodný, rozhodl proto jako ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.