Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 35/2020-81

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci

žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum

bytem adresa žalobce

zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem

sídlem adresa

proti;

žalované: ; země - stát. instituce, IČO

sídlem adresa státního zastupitelství

na jejím místě jedná anonymizováno pro anonymizováno státu ve věcech majetkových, IČO, anonymizována dvě slova obec

sídlem ulice a číslo, PSČ obec

žaloba o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení ve výši 167 167 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 125 375 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 8 358 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 34 912 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 125 375 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 8 358 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení mění tak, že žaloba se v této části zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 34 912 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zčásti vyhověl žalobě a uložil žalované zaplatit žalobci 133 733 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbytku, co do částky 33 434 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 684 Kč (výrok III.). Okresní soud takto rozhodl o nároku žalobce na přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení, když tuto požadoval ve výši 167 167 Kč s příslušenstvím a svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce byl trestně stíhán v řízení vedeném u Krajského soud v Českých Budějovicích, sp. zn. spisová značka, trestní řízení bylo zahájeno dne datum a skončilo vydáním rozsudku ze dne datum, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. V tomto řízení došlo k neodůvodněnému, zcela nestandardnímu a velmi dlouhému průtahu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to v období od datum do datum, kdy v tomto období nebyl učiněn žádný úkon. Nejednalo se o složitou trestní věc, žalobce k délce řízení nijak nepřispěl, neboť řízení nijak neobstruoval. Jako základní roční částku k výpočtu přiměřeného zadostiučinění v penězích ve smyslu konstantní judikatury žalobce požaduje částku 17 000 Kč a dále požaduje navýšení o 20 % za složitost věci, 20 % za chování žalobce, 20 % za postup státních orgánů a 40 % za význam řízení pro žalobce, celkem tedy navýšení o 100 %. Strana žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když považuje za dostatečné, že žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatace porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení, a to i vzhledem k tomu, že žalobce byl již odškodněn v částce 80 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Jako základní roční částka by měla být zvolena částka 15 000 Kč, tato by neměla být dále zvyšována, naopak snížena o 40 % s ohledem na význam řízení pro žalobce, neboť tento se o své trestní řízení nezajímal, žalobci by bez vší pochybnosti nehrozil nepodmíněný trest a žalobce nepracoval v žádné veřejně exponované funkci a jeho stíhání nemělo žádnou mediální publicitu. Okresní soud zjistil, že předmětné trestní stíhání žalobce trvalo 71 měsíců. Délku řízení způsobil hlavně postup Krajského soudu v Českých Budějovicích, který v období cca 5 let neučinil v řízení žádný úkon. Při prvním hlavním líčení dne datum byla trestní věc žalobce vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání, neboť žalobci nebyla řádně doručena obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení. Další úkon dne datum spočíval v žádosti o zapůjčení policejního spisu. Teprve datum bylo nařízeno hlavní líčení na datum, při kterém byl žalobce obžaloby zproštěn. Okresní soud uzavřel, že nejistota ohledně výsledku trestního řízení pro žalobce byla značná s ohledem na mimořádnou délku řízení. Neakceptoval argument žalované, že žalobci nehrozil nepodmíněný trest, když k trestnému činu došlo ve věku blízkém mladistvému a jednalo by se o jeho prvé odsouzení. V řízení vyšlo najevo, že v mezidobí byl žalobce odsouzen za trestný čin neplacení výživného a tak by v případě odsouzení v tomto trestním řízení mu byl ukládán souhrnný trest. Trestní řízení také negativně ovlivnilo jak pracovní, tak rodinný život žalobce. Okresní soud se ztotožnil s žalobcem požadovanou základní roční částkou ve výši 17 000 Kč, a to s ohledem na délku trestního řízení extrémně překračující obvyklou dobu řízení a zapříčiněnou jen a pouze nečinností soudu. Poté okresní soud přistoupil k zohlednění jednotlivých kritérií pro zvýšení či snížení základní částky. Podle kritéria složitosti věci přistoupil k navýšení o 20 %, neboť se nejednalo o skutkově ani právně složitou věc. U kritéria chování poškozeného nepřistoupil ke zvýšení ani snížení, když neshledal žádný podíl chování žalobce na délce řízení. Žalobci nelze přičítat k tíži, pokud nevyužil prostředky k nápravě nepřiměřené délky řízení, neboť účastník není povinen orgán veřejné moci k rychlému postupu v řízení popohánět a toto jednání také neznamená absenci jeho zájmu na rychlém vyřízení věci. Ze spisu vyplývá pouze 15minutové zpoždění žalobce při dostavení se k poslednímu hlavnímu líčení. Za kritérium postupu orgánu veřejné moci okresní soud přistoupil k navýšení o 20 %, když shledal absolutní nečinnost soudu v období zhruba 4 let. Takový průtah by podle obecného kritéria, kdy by navýšení 10 % za 1 rok průtahu, odpovídalo navýšení o 40 %, které však okresní soud neshledal přiměřeným, neboť délku řízení již zohlednil při stanovení vyšší základní roční částky. Podle kritéria významu řízení pro žalobce přistoupil k navýšení o 20 %, neboť zde jde o nepřiměřeně dlouhé trestní řízení, které podle konstantní judikatury je typem řízení se zvýšeným významem pro účastníka. Přihlédl také ke zjištěnému negativního dopadu trestního řízení na pracovní i rodinný život žalobce, dále na to, že mu hrozil souhrnný trest i k tomu, že byl stíhán za lidsky dehonestující trestný čin (pohlavní zneužití). Okresní soud neakceptoval obranu žalované v tom, že žalobci v předmětném trestním řízení v případě uznání viny nehrozilo uložení vyššího či nepodmíněného trestu, toto považuje za ničím nepodloženou hypotézu. Také neakceptuje poukaz na to, že žalobci již byla přiznána částka 80 000 Kč jako kompenzace za nezákonné trestní stíhání s tím, že se jedná o samostatné nároky, které se odškodňují samostatně. Okresní soud tedy vyšel z délky řízení 71 měsíců, ze základní roční částky 17 000 Kč (když za první 2 roky trestního řízení přísluší polovina) a přistoupil k navýšení o 60 %, výsledná částka činní 133 733 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl. O nákladech řízení rozhodoval podle § 142 odst. 3, neboť předmětem řízení je přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a její výše závisí na úvaze soudu, proto byla straně žalující přiznána plná náhrada nákladů řízení.

Poučení:

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I. a III. podala odvolání žalovaná, jako odvolací důvody uplatňuje nesprávná skutková zjištění okresního soudu a nesprávné právní posouzení a navrhuje změnit rozsudek tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta. Napadený rozsudek považuje za výsledek extenzivní a nevyvážené aplikace a interpretace právní úpravy ze strany okresního soudu. Okresní soud se zejména nezabýval hlavní námitkou žalované, že v daném případě postačuje jako přiměřené zadostiučinění konstatování porušování práva žalobce na přiměřenou délku řízení. Teprve poté, co by soudy vyloučil tuto možnost jako dostatečnou, může se zabývat úvahami o adekvátní výši finanční satisfakce. Žalovaná nesouhlasí s výší základní roční částky 17 000 Kč, když podle jejího názoru konstantní judikatura stanoví výši základní částky na 15 000 Kč a její navýšení je namístě pouze v extrémně dlouhých řízeních. Při stanovení této základní částky by soud měl bez dalšího objektivně vycházet z délky posuzovaného trestního řízení, jehož délku samo o sobě nelze označit za extrémně dlouhou a neměl by brát v úvahu další okolnosti (dílčí kritéria ve smyslu – e) ), jinak by došlo k duplicitnímu odškodňování. Pokud jde o kritérium složitosti věci, pak podle názoru žalované toto kritérium slouží především ke korekci základní částky směrem dolů v případě složitých řízení. V rámci tohoto kritéria okresní soud nesprávně bere v úvahu i existenci průtahu, který má být posuzován pouze v rámci kritéria postupu orgánu státní moci. V rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci má být (a jedině zde) zohledněna existence průtahu v trestním řízení, ale, jak bylo uvedeno výše, tuto skutečnost okresní soud zde zohledňuje přinejmenším potřetí. Dále poukazuje na to, že argument nepřiměřené délky trestního řízení žalobce již uplatňoval při žádosti o odškodnění za nezákonné trestní stíhání, kde mu byla přiznána částka 80 000 Kč, což by mělo být také zohledněno. Ohledně posledního kritéria, a to významu předmětu řízení pro poškozeného polemizuje odvolatelka se závěrem okresního soudu o dopadu trestního řízení na rodinný život žalobce, když okresní soud přikládal zjevně velkou váhu tomu, že k rozvodu žalobce a poškozené jméno příjmení došlo v době probíhajícího trestního řízení v řízení, avšak dostatečně nezohledňuje, že v době trestního stíhání došlo i k uzavření tohoto manželství. Žalovaná setrvává na svém argumentu, že žalobci reálně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, za spekulativní naopak považuje závěr okresního soudu o hrozbě takové sankce z důvodu ukládání souhrnného trestu. Okresní soud se také nedostatečně vypořádal s námitkami žalované ohledně nezájmu žalobce o své trestní stíhání. Okresní také nesprávně bez dalšího převzal tvrzení žalobce o dopadech trestního stíhání na jeho pracovní život.

3. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce, s odvoláním nesouhlasí a považuje napadený rozsudek za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované má náležitosti uvedené v  , když jako odvolací důvody uplatňujíc důvody ve smyslu a g) Po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (výroky I. a III.) podle a a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen z části.

5. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty 2. a 3. nebo věty 2. a 3. přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k za a) celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

6. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně týkající se provedeného dokazování, hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu věci, když skutková zjištění okresního soudu mají v plném rozsahu oporu v provedeném dokazování. Okresní soud svůj skutkový závěr o dopadech předmětného trestního stíhání na rodinný a pracovní život žalobce opírá o provedené důkazy, a to účastnickou výpověď žalobce a svědeckou výpověď jeho bývalé manželky. Hodnocení těchto důkazů jako důkazů věrohodných nelze považovat za nepřiměřené.

7. Lze souhlasit s námitkou žalované, že okresní soud se výslovně nezabývá otázkou, zda je dostatečné zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku trestního řízení, avšak negativní závěr okresního soudu o tomto argumentu strany žalované jednoznačně vyplývá z odůvodnění rozsudku, alespoň implicitně. Zjištěné okolnosti případu, a to zejména délka zjištěné nečinnosti soudu, i okolnosti týkající se vlivu trestního stíhání na osobní i pracovní život žalobce i další okolnosti, které okresní soud hodnotil v rámci kritéria významu trestního stíhání pro poškozeného, vedou k jednoznačnému závěru, že pouhé konstatování porušení práva nepostačuje a je plně na místě přistoupit k finanční satisfakci.

8. Za nesprávný a nepravdivý argument nutno označit tvrzení žalované, že konstantní judikatura za základní roční částku odškodnění považuje výhradně 15 000 Kč a navýšení této částky je na místě pouze v případě extrémně dlouhých řízení. Tato zásada nevyplývá ani z konstantní soudní judikatury, ani z judikatury, na kterou žalovaná výslovně odkazuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Z konstantní judikatury, a to zejména ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. i z rozhodnutí, na které žalovaná výslovně odkazuje, naopak vyplývá, že tuto základní roční částku odškodnění nutno stanovit v rozsahu 15 000 – 20 000 Kč s ohledem na celkovou délku řízení. V případě extrémně dlouhých řízení by se taková částka měla blížit horní hranici (tedy částce 20 000 Kč). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že v daném případě je přiměřené vycházet ze základní částky ve výši 17 000 Kč.

9. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem při hodnocení kritéria složitosti řízení, když předmětné trestní řízení nepovažuje za řízení složité, ale naopak jednoduché. Odvolací soud však sdílí názor odvolatelky, že toto kritérium má sloužit zejména ke snížení zvolené základní částky směrem dolů v případě složitosti řízení jako objektivního faktoru působícího na větší délku řízení. Podle názoru odvolacího soudu tedy není namístě navyšovat základní částku z důvodu jednoduchosti řízení, ale s ohledem na jednoduchost případu základní částku nijak nemodifikovat. Pokud jde o druhé kritérium, a to chování poškozeného, zde se odvolací soud plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu, který neshledává žádný podíl chování žalobce na délce řízení i ohledně závěru, že v rámci tohoto kritéria není důvod přistupovat k žádné korekci základní částky.

10. Pokud jde o další kritérium, a to postup orgánu veřejné moci, právě v rámci tohoto kritéria je namístě plně zohlednit mimořádně dlouhý průtah způsobený absolutní nečinností soudu v předmětném soudním řízení, když tato nečinnost přesahuje 4,5 roku. Odvolací soud nemůže souhlasit s postupem okresního soudu, který tento průtah označuje jako extrémní, ale přistupuje k navýšení základní roční částky pouze o 20 %, ačkoliv obecně konstatuje, že na místě by bylo navýšení o 40 %. Odvolací soud shledaný průtah sice nehodnotí jako extrémní, ale jako průtah zásadní a značný. Je třeba vzít v úvahu, že tento soudní průtah se zásadně podílel na délce celého řízení (celé řízení trvalo bez 1 měsíce 6 let a průtah činí zhruba 4,5 roku). Podle názoru odvolacího soudu je plně namístě navýšit základní částku o 40 %.

11. Odvolací soud se zásadně ztotožňuje s argumentací i dílčími závěry okresního soudu v rámci hodnocení kritéria významu trestního řízení pro poškozeného, když za důvody navýšení je nutno považovat povahu tohoto řízení jako řízení trestního, které typově má vyšší význam pro stíhaného, také nutno zohlednit lidsky dehonestující druh trestné činnosti, za kterou byl žalobce stíhán. Ohledně otázky možné sankce žalobce v tomto trestním řízení je podle odvolacího soudu třeba vycházet pouze z trestní sazby za předmětný trestní čin (trest v odnětí svobody v trvání 1 – 8 let), úvahy žalované i okresního soudu o tom, zda žalobci hrozil či nehrozil nepodmíněný trest a v jaké délce, jsou úvahami spekulativními a nadbytečnými. Okresní soud se také dostatečně a řádně vypořádal s námitkou žalované ohledně údajného nezájmu žalobce o trestní řízení, když podle konstantní judikatury, na kterou okresní soud odkazuje, povinností účastníka řízení není pobízet orgán veřejné moci k rychlejšímu postupu v řízení a takové chování nelze považovat za jeho nezájem na rychlém vyřízení věci. Odvolací soud však činí odlišný závěr ohledně navýšení základní roční částky, a to nikoliv o 20 %, jak činí okresní soud, ale pouze o 10 % Odvolací soud k této korekci vedou dva důvody.

12. Prvním důvodem je případný poukaz strany žalované na to, že většinu okolností trestního řízení, na základně kterých žalobce požaduje předmětný nárok, již uplatňoval při požadavku na odškodnění nezákonnosti trestního stíhání (argument ohledně lidsky dehonestujícího obvinění žalobce s ohledem na stíhaný trestní čin, celkové trvání trestního řízení i narušení rodinných vztahů žalobce). Rozhodnutí žalované o přiznání tohoto zadostiučinění ve výši 80 000 Kč sice není podrobněji odůvodněno, lze však souhlasit s okresním soudem, že žalovaná patrně zcela vyhověla argumentům žalobce uvedeným v jeho návrhu, kde tyto shodné okolnosti výslovně zmiňuje. S ohledem na okresním soudem citovanou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) nutno vzít v úvahu, že stejné argumenty jako v tomto řízení byly již podkladem pro přiznání zadostiučinění předchozího.

13. Druhým důvodem je závěr konstantní judikatury vyjádřený mimo jiné ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , podle nějž výsledná korekce základní roční částky by neměla přesáhnout 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. Navýšení ve větším rozsahu by bylo namístě pouze ve výjimečných případech. Jak odvolací soud uvedl výše, celkovou délku trvání trestního stíhání i s ohledem na zjištěný průtah soudu, nepovažuje odvolací soud za extrémní, ale pouze za mimořádný a značný. Je tedy na místě limitovat celkové navýšení základní částky na 50 % (navýšení o 40 % s ohledem na postup orgánu veřejné moci, a to zjištěný průtah řízení a 10 % za význam trestního řízení pro žalobce). Odvolací soud proto napadený rozsudek změnil tak, aby byla žalobci přiznána peněžitá náhrada vypočtená ze základní roční náhrady 17 000 Kč za 71 měsíců (za první 2 roky přísluší polovina uvedené částky) s výsledným navýšením o 50 %, tedy 125 375 Kč. V tomto rozsahu byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle potvrzen, ve zbytku byl podle změněn tak, že nad tuto částku byla žaloba zamítnuta.

14. Odvolací soud se také ztotožňuje s okresním soudem ohledně přístupu k náhradě nákladů tohoto řízení, když předmětem řízení je zadostiučinění za nemateriální újmu. Stanovení přesné výše, přes existenci metodiky vycházející z konstantní judikatury, je však převážně otázkou úvahy soudu, proto je namístě rozhodovat o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 a přiznat straně žalující plnou náhradu nákladů řízení, byť jimi požadovaná částka byla vyšší, než ke které dospěly soudy v tomto řízení. Protože odvolací soud v odvolacím řízení napadený rozsudek částečně změnil, rozhoduje podle o nákladech řízení před soudy obou stupňů nově. Odvolací soud aplikoval na základě výše uvedené argumentace a přiznává žalobci plnou náhradu nákladů, a to za fázi řízení před soudem prvního stupně ve výši 26 684 Kč, jak byla správně stanovená okresním soudem (6 úkonů právní služby po 3 100 Kč podle advokátního tarifu, 6 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta, 21 % DPH a náhrada za soudní poplatek ve výši 2 000 Kč). Za odvolací řízení přísluší náhrada v rozsahu 2 úkonů právní služby ve stejné sazbě (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), dále 2 paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč a 21 % DPH, celkem 8 228 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek podané do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Pokud nebude splněno, co ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, lze podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.