Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 7/2021-44
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 209 297,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 198 526,35 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky částka do datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 90 % v částce částka k rukám advokátky titul. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 198 526,35 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky [částka] do [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 90 % v částce [částka] k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO poskytla žalované na základě smlouvy ze dne datum úvěr ve výši částka, který měla hradit formou splátek s úrokem sjednaným v sazbě 9,90%. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k datum. Ke dni zesplatnění činila jistina úvěru částku částka. Poté bylo žalobkyní uhrazeno ještě částka, které byly započteny nejprve na příslušenství a výše požadované jistiny tak činí částka. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne datum a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žalovaná bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. K žalobě se nijak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
4. Mezi žalovanou a právnická osoba, IČO, sídlem adresa, byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku částka za účelem konsolidace jiných půjček ve výši částka a ve zbytku mělo dojít k výplatě této částky žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 9,90% ve splátkách po částka měsíčně se splatností od16.10. 2017, což soud zjistil z textu této smlouvy. Podle výpisu úvěrového účtu byla tato částka vyplacena ve třech platbách ve dnech 1.a. datum.
5. Dopisem odeslaným žalované doporučeně ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu k témuž dni pro prodlení se splácením.
6. právnická osoba, IČO a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí dle přílohy byla pohledávka za žalovanou. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna dopisem ze dne datum. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy, úhrady kupní ceny a vyrozumění žalované.
7. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výpisy účtu žalované u právnická osoba za období měsíců května až července 2017. Z těchto lze zjistit pravidelný měsíční příjem žalovaný ve výši okolo 16 tis.Kč měsíčně od anonymizována dvě slova obec. V měsíci květnu 2017 byly na účtu zaúčtovány příjmy částka a výdaje - částka, v měsíci červnu 2017 příjmy částka a výdaje - částka, v červenci 2017 příjmy částka a výdaje- částka. Dále žalobkyně doložila výpis z insolvenčního rejstříku z data datum, z něhož je zřejmé, že žalovaná tímto registrem jako dlužník neprochází, shodně bylo ověřeno, že její doklad číslo není v registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.
8. Jelikož žalobkyně uvedla, že jiné než doložené listin y k této otázce její právní předchůdkyně nemá k dispozici, soud další výzvu za tímto účelem žalobkyni již ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. nepodával.
9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne datum.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne datum, na jejímž základě vstoupila do práv původní věřitelky právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.
18. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
20. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
21. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
22. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela při tomto zkoumání z údajů získaných od žalované v žádosti o úvěr, z doložených listin žádné takové informace nevyplývají. Mimo doložené 3 výpisy z účtu za období měsíců 5-7/ 2017 žádné jiné údaje v době uzavření smlouvy o žalované doloženy nebyly, mimo informace, že její doklad snad nebyl odcizen. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí o žalované nevěděla zhola nic ve smyslu pravidelných příjmů a výdajů, nákladů živobytí, zkoumání insolvencí je datováno až před jednáním soudu. Jestliže již z prvotního výpisu je patrné, že při jediném pravidelném vysledovatelném příjmu žalované poukazovaném na tento účet v částce okolo 16 tis.Kč měsíčně, stav tohoto účtu za uvedené období končí v minusové hodnotě okolo 6 tis.Kč, jde dle názoru soudu o názorný moment pro úvěrující, kdy by měla při zkoumání bonity takového klienta zbystřit. Ačkoliv další dvě období již v záporné hodnotě nekončí, výdaje žalované přesahují tento pravidelný příjem, o kterém se však lze jen domnívat, že takovým byl, protože žádné takové zjištění při poskytnutí úvěru učiněno nebylo, ač mělo. Tento postup dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.
23. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku částka, do doby postoupení pohledávky zjevně učinila částečné úhrady, které však z doložených výpisů nejsou patrné mimo částky částka uhrazené po jejím postoupení. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto úhrad dle názoru soudu tíží žalovanou, která byla v řízení pasivní, proto vypořádal toliko prokázanou výši částka a uložil žalované uhradit po odečtu této částky jistinu ve výši částka (209 297,75 -11 000). Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od datum do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byla žalovaná vyrozuměna již dopisem z datum (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II).
24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 95:5. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 90% Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku částka, odměnou za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby dle § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu, v částce po částka (z tarifní hodnoty částka dle § 8 odst. 1 věty druhé AT), odměny ve výši jedné poloviny za jednoduchou předžalobní výzvu dle § 11 odst. 2 AT v částce částka, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 4x300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Pokud žalobkyně účtovala i podání k výzvě soudu o zkoumání úvěruschopnosti, jde o skutečnost, která měla být již uvedena a doložena v samotné žalobě a tento soud za samostatný úkon nepovažuje. Dále jsou součástí nákladů také cestovní výdaje zástupce žalobkyně k jednání soudu os. automobilem dle doložené spotřeby v částce částka, to vše zvýšené o DPH v částce částka, celkem částka. Z této sumy 90% činí částku částka, kterou soud uložil převážně neúspěšné žalované nahradit žalobkyni.
25. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.