Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 47/2021-40
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 32 356 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se, co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 4 240 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 24 000 Kč od 15. 10. 2019 do 5. 10. 2020, smluvní pokuty 8 256 Kč a poplatku ve výši 100 Kč, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 6. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 3 896,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se, co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 4 240 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 24 000 Kč od 15. 10. 2019 do 5. 10. 2020, smluvní pokuty 8 256 Kč a poplatku ve výši 100 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 6. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 3 896,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 9. 11. 2010 domáhala po žalované zaplacení částky 32 356 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 10. 10. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 24 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 4 240 Kč, celkem tedy částku 52 240 Kč, a to do 14. 10. 2019. Žalovaná o půjčku žádala online na internetových stránkách webová adresa, kde k uzavření smlouvy došlo okamžikem přijetí návrhu smlouvy potvrzením volby„ potvrdit“ v uživatelském profilu žalované na internetových stránkách žalobkyně. V případě prodlení pak se žalovaná zavázala uhradit jednak smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení a dále pak částku 50 Kč za každou upomínku. Žalovaná však částku neuhradila řádně a včas, resp. neuhradila na úvěr ničeho. Dlužná částka se tak skládá z
nesplacené jistiny ve výši 24 000 Kč
obchodního úroku ve výši 4 240 Kč
smluvní pokuty ve výši 1 056 Kč ke dni 28. 11. 2019, resp. 8 256 Kč ke dni 25. 9. 2020
poplatků za upomínání ve výši 100 Kč.
Žalobkyně požaduje dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Žalovaná do současné doby dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila tvrzení, jak posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet, vzala žalobu částečně zpět, a proto soud řízení v rozsahu provedeného částečného zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 1 o.s.ř. (tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku), když souhlasu žalované nebylo třeba, neboť se tak stalo před zahájením řízení.
4. Žalobkyně současně s provedeným částečným zpětvzetím uvedla, že svá skutkové tvrzení překvalifikovává na žalobu z titulu bezdůvodného obohacení a tvrdila, že žalované byla dne 24. 9. 2019 poskytnuta částka 19 000 Kč a dne 10. 10. 2019 částka 5 000 Kč, což doložila výpisy z účtu. Žalovaná však ani přes výzvy tuto částku žalované nevrátila, proto se domáhá zaplacení částky 24 000 Kč s úrokem z prodlení od 6. 10. 2020 (den následující po výzvě k úhradě).
5. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Z listin y nazvané Smlouva o úvěru ze dne 10. 10. 2019 číslo bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit i s úrokem ve výši 322,42 % p.a., tj. 4 240 Kč do 20 dnů ode dne jejího poskytnutí. Dále bylo zjištěno, že za opožděnou platbu je sjednána smluvní pokuta z dlužné částky za každý den prodlení ve výši 0,1 %, dále pak mimo jiné i 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku.
10. Z výpisu z běžného účtu věřitele bylo zjištěno, že žalované dne 24. 9. 2019 byla poukázána částka 19 000 Kč a dále dne 10. 10. 2019 částka 5 000 Kč.
11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je po provedeném částečném zpětvzetí důvodná.
12. Žalobkyně změnila právní kvalifikaci žalobního žádání a domáhala se nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud předloženou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, neboť z tvrzení a z předložených listin nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru provedla žalobkyně dostatečné ověření úvěryschopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Tato absolutní neplatnost smlouvy vychází mimo jiné ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tato uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
13. Soud tedy uzavřel, že nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu a proto soud uložil žalované zaplatit pouze částku 24 000 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná ji do současné doby nevrátila. Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. a to od 6. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po výzvě k úhradě (výrok II.).
14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná. Náklady žalobkyně byly představovány:
zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 295 Kč,
odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, částečné zpětvzetí),
odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 250 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) , § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř. ,
náhradou jeho hotových výdajů za 4 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ,
s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 896,50 Kč.
15. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.