Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 195/2020-45
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 015 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 315 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 700 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 315 Kč od 22. 8. 2019 do 16. 11. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 315 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 315 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 700 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 315 Kč od 22. 8. 2019 do 16. 11. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 315 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 21.9.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 015 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy ze dne 27.6.2018 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal na úvěr uhradit částku 17 700 Kč, přičemž uvedená částka zahrnovala vedle jistiny 10 000 Kč dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, to vše v týdenních splátkách po 295 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Dále bylo ujednáno, že splátky připadnou nejprve na úhradu kapitalizovaného úroku a poté na úhradu jistiny a že v případě prodlení s plněním se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně a celkem uhradil 4 685,00 Kč, což žalobkyně vydělila týdenní splátkou 295,00 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 24.10.2018 a datum prodlení ke dni 22.08.2019. Žalobkyně ovšem požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 21.08.2019. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že provedla lustraci v databázi neplatných dokladů, nahlédla do insolvenčního rejstříku, provedla telefonickou kontrolu zaměstnání, provedla kontrolu platební historie u společnosti a vyhodnotila aktuální finanční situaci žadatele dle jím vyplněných podkladů. Kromě toho vyšla ze sdělení žadatele zaznamenaného v jeho prohlášení o neexistenci exekuce ani jiné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Skutkový stav:
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27.6.2018 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27.6.2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že úrok bude činit 3 500 Kč (čemuž odpovídá zápůjční úroková sazba 66% ročně), poplatek za zpracování úvěru 2 000 Kč a poplatek za inkaso splátek 2 200 Kč. Žalovaný se zavázal splatil částku 17 700 Kč v 60 týdenních splátkách po 295 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 4.7.2018 a každá další splátky do 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Součástí úvěrové smlouvy byly smluvní podmínky. Převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti stvrdil žalovaný podpisem úvěrové smlouvy.
4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru sdělil žalobkyni základní údaje jako je rodinný stav, dosažené vzdělání, způsob bydlení apod. V žádosti dále uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba – anonymizována dvě slova jako technik s příjmem 24 698 Kč čistého měsíčně. Jako výdaje uvedl 4 420 Kč na nájemném, 80 Kč jako jiné výdaje a dále, že má exekuci, kde měsíční splátka činí 1 000 Kč a dále dluh z nebankovní smlouvy, kde splátka činí 3 500 Kč měsíčně. V kolonce ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty občanský průkaz, pracovní smlouvy/živnostenský list a výpis z bankovního účtu 3x.
5. Z přehledu plateb na č.l. 9 soud zjistil, že žalobkyně eviduje platby žalovaného v celkové výši 4 685 Kč.
6. S ohledem na skutečnosti, že přehled odeslaných doporučených zásilek (viz PDF soubor na čl. 5 spisu) není opatřen jakýmkoliv podacím razítkem, nemá soud za prokázané odeslání předžalobní výzvy ze dne 14.4.2020 (viz č.l. 11 spisu) žalovanému. Navíc žalobce v návrhu na vydání elektronického platební rozkazu označil políčko, že předžalobní výzva nebyla zaslána.
Právní posouzení:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 , ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
10. Žalobkyně se domáhá žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27.6.2018 Smlouva o úvěru byla uzavřena žalobykní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). To, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne jednak z označení smlouvy jako takové, jednak z označení žalovaného jako smluvní strany (žalovaný není označen identifikačním číslem osoby a sídlem), přičemž žalobkyně ani netvrdí, že by tomu tak bylo. Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních smlouvy a odkazu na smluvní podmínky spotřebitelského úvěru.
11. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by dostála své zákonné povinnosti zabývat se s odbornou péčí posouzením úvěruschopnost žalovaného. Pokud jde o jí tvrzené lustrace v databázích, žalobkyně neoznačila jediný důkaz k prokázání těchto svého tvrzení a doklady o provedení těchto lustrací ani nezaložila k důkazu. Stejně tak nezaložila k důkazu pracovní smlouvu či výpisy z účtu, v důsledku čehož má soud vážné pochybnosti, zda těmito doklady vůbec kdy disponovala. Při posuzování tvrzených výdajů žalovaného žalobkyně zcela nelogicky opominula, že žalovanému vedle přiznaných výdajů na bydlení musí vznikat i jiné výdaje na základní životní potřeby jako jsou potraviny, hygienické potřeby či oblečení. Tyto výdaje žalobkyně ve svých úvahách při posuzování finančních poměrů žalovaného nijak nezohlednila. V případě výdajů na bydlení se žalobkyně spokojila s prohlášením žalovaného bez jakéhokoliv doložení jejich výše např. dokladem sipo. Navíc patrně nijak nezohlednila probíhající exekuci, když v doplnění tvrzení uvádí, že proti žalovanému nebyla vedena žádné exekuce s tím, že to vyplývá z jím uvedeného prohlášení, byť žalovaný právě v něm přiznal exekuci ve výši 1 000 Kč měsíčně. Zcela pominula možnost prověřit platební morálku např. prostřednictvím bankovního a nebankovního registru dlužníků (např. SOLUS, BRKI, NRKI). Dle názoru soudu tak žalobkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti více než nedbale, a to za situace, kdy si zároveň účtovala poplatek za zpracování úvěru ve výši 2 000 Kč, což odpovídá 20% poskytnutého úvěru. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelského úvěru, a vyplacenou částku 10 000 Kč je nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Žalovanému bylo vyplaceno 10 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 4 685 Kč, rozdíl ve výši 5 315 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Soud proto uznal žalovaného povinným vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5 315 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od 17.11.2020, nebo-li od druhého dne následujícího po doručení žaloby, kdy byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně totiž neprokázala, že by předžalobní výzvu podala k poštovní přepravě, když jí předložený přehled podaných zásilek není potvrzen poštou a žalobkyně ani nedoložila doklad o jejím doručení žalovanému (např. dodejku či výpis o sledování doporučené zásilky). Nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně vyplývá z ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouvy je neplatná, není žalovaný podle této smlouvy povinen platit žádné poplatky či smluvní úroky. Soud proto žalobu zamítl co do částky 7 700 Kč (zahrnující veškeré poplatky a kapitalizovaný smluvní úrok) včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky, a dále co do úroku z prodlení z částky 5 315 Kč za období předcházející datu 17.11.2020, jakož i co do úroku přesahujícího zákonnou výši úroku z prodlení k datu 17.11.2020 z částky 5 315 Kč.
14. Žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný by měl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř právo na náhradu nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci. Protože mu ale v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
15. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to písemně ve třech stejnopisech.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.