Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
106 C 8/2020-41
Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9.223 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.223 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.569 Kč ode dne 13. 6. 2018 do zaplacení a ve výši 9,75 % ročně z částky 4.654 Kč ode dne 11. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 7.534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.223 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.569 Kč ode dne 13. 6. 2018 do zaplacení a ve výši 9,75 % ročně z částky 4.654 Kč ode dne 11. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 7.534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 9.223 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených služeb spočívajících v přejímání, odstranění a dopravě odpadu na základě smlouvy číslo o odstranění odpadu ze dne 1. 4. 2017. Tvrdil, že dle této smlouvy se zavázal pro žalovaného odstraňovat směsný komunální odpad, katalogové číslo kategorie„ O“ a zajišťovat v souladu s platnou legislativou jeho odvoz a odstranění s tím, že se jednalo o dvě popelnicové nádoby každá o objemu 120 litrů, umístěné u objektu Restaurace u jméno v adresa jednou týdně za dohodnutou cenu 3.432 Kč ročně (bez DPH). Tyto služby plnění pak žalovanému vyúčtoval za období roku 2018 fakturou číslo ze dne 25. 5. 2018 na částku 4.569 Kč, splatnou dne 12. 6. 2018, a za rok 2019 pak fakturou číslo ze dne 23. 1. 2019 na částku 4.654 Kč se splatností dne 10. 2. 2019. Žalovaný na takto vyúčtované částku doposud neplnil ani částečně, a to ano po opakovaných upomínkách, a proto se žalobce domáhal svého nároku soudní cestou včetně zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), vyzval oba účastníky, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce souhlasil a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spisu, a to z výpisu žalobce z obchodního rejstříku, z výpisu žalovaného z rejstříku živnostenského a z registru ekonomických subjektů, dále ze smlouvy o odstranění odpadu číslo ze dne 1. 4. 2017, z knihy vydaných faktur s datem 6. 12. 2019, dále z předmětných dvou faktur číslo ze dne 25. 5. 2018 a číslo ze dne 23. 1. 2019, jakož i z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 22. 4. 2020 včetně poštovního podacího lístku.
5. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož účastníci (oba jako podnikatelé) uzavřeli dne 1. 4. 2017 smlouvu o odstranění odpadu číslo dle níž se žalobce jako zhotovitel zavázal přejímat od žalovaného jako ob jednatele odpad specifikovaný v příloze smlouvy, jehož je žalovaný původcem, a zajišťovat dopravu a odstranění tohoto odpadu jednou týdně (celkem dvě odpadové nádoby o objemu 120 litrů). Za tyto služby se pak žalovaný zavázal zaplatit žalobci sjednanou cenu. Žalobce tak za rok 2018 vyúčtoval žalobci celkovou částku 4.569 Kč, splatnou dne 12. 6. 2018, a za rok 2019 pak částku 4.654 Kč se splatností dne 10. 2. 2019. Žalovaný žádnou z uvedených částek ani přes zaslanou výzvu neuhradil, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.
6. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro ob jednatele dílo a ob jednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle ustanovení § 2587 věta první tohoto zákona se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem.
7. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
8. Ve smyslu ustanovení § 1721 občanského zákoníku má věřitel ze závazku vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.
9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z listin založených ve spise má soud za prokázané, že účastníci spolu platně uzavřeli smlouvu, která není v občanském zákoníku výslovně upravena jako smluvní typ. Bez ohledu na formální označení smluvních stran soud vycházel především ze zjištění, že předmětem„ díla“ není zhotovení ani montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci ani hmotně zachycený výsledek jiné činnosti, ale poskytování jiných služeb za úplatu. Soud proto smlouvu posoudil jako tzv. nepojmenovanou smlouvu (inominátní kontrakt), a to s odkazem na obsah smluvních ujednání stran. Na základě této smlouvy se pak žalobce zavázal provádět pro žalovaného služby spočívající v přejímání jím produkovaného odpadu specifikovaného v příloze smlouvy a v zajišťování jeho dopravy a odstranění a žalovaný se zavázal žalobci uhradit za tyto služby sjednanou cenu, jež mu byla řádně vyúčtována vystavenými fakturami. Přestože žalobce své závazky ze smlouvy splnil (což ani nebylo v řízení rozporováno), žalovaný mu ani přes písemnou upomínku neposkytl vyúčtované peněžité protiplnění, a je tedy s úhradou sjednané ceny za služby v prodlení. Žalovaný se pak k žalobě nevyjádřil a na svou obranu proti žalobou uplatněnému nároku neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit jiná zjištění. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 9.223 Kč, sestávající z neuhrazené ceny služeb za roky 2018 a 2019 ve výši 4.569 Kč a 4.654 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z každé jednotlivé dlužné částky uvedené shora, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti nároku uvedeného ve faktuře až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. , neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
11. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 7.534 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1.000 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 4.500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 1.500 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , představovanou částkou 1.134 Kč, neboť zástupkyně žalobce jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.