Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

106 C 404/2020-84

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Hermannovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 9 201,88 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 800 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 2 401,88 Kč

-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 200 Kč

od 11. 12. 2019 do zaplacení,

-) spolu s úrokem 14,99 % ročně z částky 7 000 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení,

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 890 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem Národní číslo, obec a číslo, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 800 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 2 401,88 Kč</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 200 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) spolu s úrokem 14,99 % ročně z částky 7 000 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 890 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem Národní [číslo], [obec a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

Žalobou, jež byla soudu doručena dne 20. 7. 2020, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 201,88 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 uzavřené s původním věřitelem právnická osoba anonymizováno, a. s (dále banka). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 12. 2019. Žalovaný uzavřel s bankou smlouvu o kontokorentním úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 7 000 Kč, tj. byl povolen debetní zůstatek na běžném účtu č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky pro kontokorentní úvěry a sazebník poplatků. Úvěr byl žalovaným čerpán. Debetní zůstatek na běžném účtu byl žalovanému povolen do výše maximální částky sjednané ve smlouvě. Žalovaný čerpal úvěr až do výše povoleného limitu průběžně tak, že banka prováděla platební příkazy žalovaného z prostředků na běžném účtu i přesto, že na běžném účtu nebyl dostatek peněžních prostředků k jejich úhradě. Žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně, maximálně však do sjednané výše povoleného limitu ve smlouvě. Kontokorentní úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a je splatný jednorázově ke dni ukončení úvěrového vztahu. Žalovaný se zavázal zajistit na běžném účtu každý kalendářní měsíc trvání smlouvy kreditní obrat, minimálně ve výši 25 % z výše kontokorentního rámce. Žalovaný překročil výši sjednaného povoleného limitu, dostal se do prodlení se splácením úvěru. Banka od smlouvy odstoupila a úvěr v souladu se smlouvou dne 9. 5. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Ke dni postoupení pohledávky 10. 12. 2019 činil dluh žalovaného celkem 9 201,88 Kč a je tvořen jistinou ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 701,88 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzýván k plnění neuhrazené pohledávky, ovšem bezvýsledně.

Dále se žalobkyně ve věci vyjádřila podáním doručeným soudu dne 19. 3. 2021, ve kterém doplnila, že smlouva o kontokorentním úvěru číslo byla uzavřena na základě žádosti o kontokorentní úvěr ze dne 10. 10. 2018 akceptovanou akceptačním dopisem ze dne 11. 10. 2018. Na základě smlouvy pak banka poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 7 000 Kč k běžnému účtu č. bankovní účet s roční úrokovou sazbou ve výši 14,99 %. Žalovaný čerpal úvěr až do výše povoleného limitu průběžně. Dále žalovaný porušil povinnosti vyplývající se smlouvy, když přečerpal povolený limit, banka proto v souladu se smluvními podmínkami úvěr dne 9. 5. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dlužná jistina, kterou se žalobkyně domáhá k úhradě, sestává z částek, které žalovaný vyčerpal a neuhradil. Žalovaný vyčerpal za období od ledna 2018 do 31. 10. 2018, a to dne 12. 10. 2018 v hotovosti 6 000 Kč, 15. 10. 2018 výběr v hotovosti 800 Kč, dne 22. 10. 2018 byl na účet připsán kredit ve výši 10 000 Kč, dne

23. 10. 2018 byl účtován poplatek za změnu PIN 35 Kč, dne 23. 10. 2018 byl proveden výběr ve výši 3 000 Kč, dne 25. 10. 2018 výběr 1 000 Kč, dne 25. 10. 2018 platba ve výši 2 000 Kč, dne

25. 10. 2018 platba ve výši 4 000 Kč, dne 31. 10. 2018 byl účtován poplatek za výběr v hotovosti 120 Kč a dne 31. 10. 2018 byly účtovány úroky ve výši 47,30 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr banka vycházela z příjmů žalovaného, který činil 35 000 Kč, kdy žalovaný v době podání žádosti byl zaměstnán od 1. 1. 2018 u zaměstnavatele jméno příjmení, na dobu neurčitou. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je rozvedený, počet členů v jeho domácnosti 1, bydlí v bytě v osobním vlastnictví. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala příjem žalovaného s výdaji odhadnutými na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a při výpočtu bonity žalovaného odečetla od doložených příjmů žalovaného, tj. životní náklady včetně splátky poskytovaného úvěru. Žalobkyně měla za to, že žalovaný byl schopen splácet úvěrový rámec ve výši 7 000 Kč. Žalovaný v mezidobí na pohledávku ničeho neuhradil.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

K jednání, jenž se ve věci konalo dne 24. 3. 2021, se nedostavil žalovaný, svou neúčast neomluvil. Žalobkyně setrvala na podané žalobě v plném rozsahu.

Soud v dané věci provedl dokazování, a to žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 10. 10. 2018, dle které žalovaný uvedl v žádosti údaje o svém zaměstnání, kdy je zaměstnán u zaměstnavatele jméno příjmení, na pozici specialista, od 1. 1. 2018, jeho čistý měsíční příjem je 35 000 Kč. Žalovaný žádá o spotřebitelský úvěr ve formě přečerpání – kontokorent ve výši 7 000 Kč k účtu bankovní účet se zápůjční úrokovou sazbou 14,99 % ročně.

Dále soud provedl důkaz standardními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 10. 2018, se kterými byl žalovaný seznámen.

Dále byl proveden důkaz výpisem z účtu vedeného na jméno žalovaného za období od října 2018 do května 2019, kdy žalovaný dle výpisu čerpal dne 12. 10. 2018 výběrem v hotovosti 6 000 Kč, 15. 10. 2018 výběrem v hotovosti 800 Kč, 22. 10. 2018 byla vložena částka 10 000 Kč, 23. 10. 2018 byl účtován poplatek za změnu PIN 35 Kč, 23. 10. 2018 výběrem hotovosti 3 000 Kč, 25. 10. 2018 výběrem hotovosti 1 000 Kč, 25. 10. 2018 platba 2 000 Kč, 25. 10. 2018 platba 4 000 Kč, 31. 10. 2018 byl účtován poplatek za výběr hotovosti 120 Kč a 31. 10. 2018 byl vyúčtován úrok ve výši 47,30 Kč.

Dále byl proveden důkaz akceptačním dopisem ze dne 11. 10. 2018, dle kterého banka akceptovala návrh na uzavření smlouvy spotřebitelským úvěrem ve výši 7 000 Kč k účtu č. bankovní účet.

Dále soud provedl důkaz výpovědí kontokorentního úvěru ze dne 24. 4. 2019, dle které banka vypovídá žalovanému pro dlouhodobě porušování podmínek úvěrové smlouvy úvěr a vyzývá ho k úhradě neuhrazené pohledávky nejpozději do 7 dnů od data splatnosti.

Dle dodejky byla pak výpověď žalovanému odesílána na adresu ulice a číslo a zásilka byla oznámena dne 29. 4. 2019 a vložena do schránky.

Dále byl proveden důkaz smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní dne 10. 12. 2019, dle které byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem právnická osoba ze dne 16. 12. 2019, odesílaným dne 19. 12. 2019 žalovanému na adresu adresa žalovaného.

Dále byl proveden důkaz protokolem o prověření úvěruschopnosti při schválení žádosti o úvěr, dle kterého žalovaný v žádosti uvedl příjem 35 000 Kč, dále uváděl výdaje obsahující náklady na bydlení, stravu, ošacení, hygienu, případně alimenty 9 738 Kč, kdy žalovaný byl dále prověřen v rejstříku BRKI, interních exekucí, insolvenčního rejstříku, byly prověřeny zamítnuté žádosti a byla prověřena interní platební morálka.

Předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě neuhrazené pohledávky z titulu úvěrové smlouvy u společnosti právnická osoba uzavřené dne 11. 10. 2018. Dlužnou částku je žalovaný povinen uhradit nejpozději do 4. 3. 2020. Výzva byla žalovanému odesílána dne 28. 2. 2020.

Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 10. 10. 2018 žalovaný požádal společnost právnická osoba o kontokorentní úvěr ve výši 7 000 Kč, kdy banka akceptačním dopisem ze dne 11. 10. 2018 akceptovala tuto žádost a poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 7 000 Kč k běžnému účtu č. bankovní účet se sjednanou roční úrokovou sazbou ve výši 14,99 % ročně. Účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru. Žalovanému byl povolen debetní zůstatek do výše maximální částky sjednané ve smlouvě ve výši 7 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr do výše povoleného limitu a zavázal se zajistit na běžném účtu kreditní obrat ve výši minimálně 25 % z výše kontokorentního rámce. Banka od smlouvy o úvěru odstoupila a dopisem ze dne 9. 5. 2019 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky.

Před poskytnutím úvěru banka posoudila úvěruschopnost žalovaného, když v žádosti žalovaný uváděl svého zaměstnavatele a výše čistého měsíčního příjmu, který činil 35 000 Kč. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je rozvedený, bydlí v bytě v osobním vlastnictví, banka vycházela z výdajů žalovaného ve výši 9 738 Kč a prověřila dále žalovaného v rejstříkách BRKI, interního rejstříku, insolvenčním rejstříku, dále prověřila zamítnuté žádosti a interní platební morálku žalovaného. Žalovaný dle výpisu z účtu vyčerpal 16 800 Kč a na účet provedl platbu ve výši 10 000 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 2. 2020 byl žalovaný vyzýván k plnění neuhrazeného závazku z uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 11. 10. 2018 ve lhůtě nejpozději do 4. 3. 2020. Výzva byla odesílána dne 28. 2. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne 10. 12. 2019 mezi právnická osoba a žalobkyní byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 12. 2019.

Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 10. 2018 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru číslo na základě které byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 7 000 Kč, a to ve smyslu ust.

Soud zároveň na danou věc aplikuje i o spotřebitelském úvěru.

Podle ust. a 2 (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Podle ust. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že při uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Bylo vycházeno z informací, které žalovaný uvedl v žádosti, dále byly kontrolovány veškeré dostupné informace z interních a externích databází. Banka vycházela z informací o žalovaném, že jeho příjem činí 35 000 Kč, je zaměstnán od 1. 1. 2018 u zaměstnavatele jméno příjmení na pozici specialisty na dobu neurčitou. Dále, že je rozvedený, počet členů v jeho domácnosti činí 1 a bydlí v bytě v osobním vlastnictví. Rovněž banka vycházela z výdajů, které žalovaný sdělil ve výši 9 738 Kč, obsahující náklady na bydlení, stravu, ošacení, hygienu, případně alimenty, kdy se jedná o souhrn všech výdajů žadatele. Právní předchůdce žalobkyně pak na základě prověřených dat dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěrový rámec ve výši 7 000 Kč s ohledem na jeho příjmy a výdaje splácet. Žalobkyně doložila soudu protokol o prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr, ze kterého se podává, že jsou zde uvedeny příjmy žalovaného ve výši 35 000 Kč, dále výdaje ve výši 9 738 Kč, dále že došlo k prověření žadatele v rejstřících. Rovněž byla soudu předložena žádost o kontokorentní úvěru podepsaná žalovaným, ve které žalovaný uvádí údaje o svém zaměstnání, o svých příjmech a dále výdajích. Tuto žádost žalovaný stvrdil svým podpisem.

Soud má ovšem za to, že informace, které právní předchůdce žalobkyně získal od žalovaného, jsou pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovaným nedostatečné a nedostatečně ověřeny. Soudu byly předloženy toliko žádost o kontokorentní úvěr a protokol o prověření úvěruschopnosti žalovaného, ale již nebyly prověřeny skutečnosti, které žalovaný v této žádosti uváděl. Nebyl ověřen zaměstnavatel ani výše mzdy žalovaného, ani výše jeho výdajů. U právního předchůdce žalobkyně bylo tedy nutné, aby si veškeré sdělené informace od žalovaného ověřil a prověřil tak, aby bylo možno objektivně posoudit majetkovou situaci žalovaného a bylo možno říci, že je zde schopnost splácet poskytnutý úvěr.

Soud proto s odkazem na ust. , 2 a hodnotí smlouvu o úvěru ze dne 11. 10. 2018 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. o. z.

Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

K neplatnosti právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání.

Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto plnění, které dle provedeného dokazování bylo poskytnuto žalovanému ve výši 16 800 Kč, když žalovaný v tomto rozsahu vyčerpal peněžní prostředky na svém účtu, má soud za to, že je možné nárok žalobkyně posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 16 800 Kč, poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud má za to, že je možno přiznat žalobkyni nárok v rozsahu rozdílu těchto částek, tedy částku 6 800 Kč (výrok I. rozsudku). Aktivní legitimace žalobkyně je ve věci dána dle ust. a násl. o. z. Příslušenství je přiznáno v souladu s 

Tak, jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části s ohledem na přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení, zamítnuta, a to včetně příslušenství.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. ve spojení s ust. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 890 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek 400 Kč, dále náklady právního zastoupení dle vyhl. č. dle ust. ve výši 1 500 Kč za úkon. Celkem bylo přiznáno 5 úkonů právní služby, a to za přípravu, převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání dne 10. 2. 2021 a 24. 3. 2021. Dále byl přiznán 5 x režijní paušál za 300 Kč. Rovněž bylo přiznáno jízdné na jednání dne 10. 2. 2021 z Ostravy do Havířova a zpět při celkové vzdálenosti 34 km vozidlem registrační značka při průměrné spotřebě 6,4 l nafty na 100 km a k jednání dne 24. 3. 2021 z Ostravy do Havířova a zpět při celkové vzdálenosti 34 km za použití vozidla registrační značka při spotřebě 5,5 l nafty na 100 km, celkem za jízdné u jednání dne 10. 2. 2021 209 Kč a dne 24. 3. 2021 201 Kč. Dále 4 půlhodiny ztráty času po 100 Kč za účast u obou jednání. Rovněž bylo přiznáno 21% DPH ze všech položek mimo soudního poplatku. Žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná co do částky 6 800 Kč a neúspěšná co do částky 2 401,88 Kč. Její procesní úspěch ve věci představuje 74 %, procesní neúspěch pak 26 %, z toho důvodu vzniklo žalobkyni právo na přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 48 %, tj. částky 5 890 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně tak, jak je to uvedeno ve výroku rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ve smyslu ustanovení , když bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.