Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 305/2020-156
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, do výše zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky částka od 4. 12. 2019 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky částka od 4. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka], do výše zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] od 4. 12. 2019 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky [částka] od 4. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal dne 5. 12. 2020 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 6. 1. 2020. Dle této smlouvy byla žalovanému na jeho žádost vyplacena částka ve výši částka Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný souhlasil se smluvní dokumentací, s inkasem, což je dokládáno potvrzením o verifikační platbě. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, přičemž celková částka ke splatnosti byla dohodnuta na částka, z níž je částka jistina a zbytek (částka) sjednané úroky. Splátka byla sjednána ve výši částka měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 23 % ročně a RPSN činí 38,64 % ročně. Smluvní strany si zároveň sjednaly doplňkové služby, a to inkasní službu, která je upravena v samostatné Smlouvě o inkasní službě, která je součástí Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Další doplňkovou službou a součástí Smlouvy o úvěru je tzv.„ PODPORA“. Tento doplněk umožňuje odklad splácení úvěru či jeho přerušení. Splátkový kalendář však žalovaný nedodržel, dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 9. 2020 ve výši částka. Tato splátka zahrnuje k úvěrové splátce i poplatek za výkon inkasní služby ve výši částka a za výkon služby Podpora ve výši částka. Žalovanému byla zaslána prvá upomínka ze dne 20. 9. 2020, kde byl žalovaný vyzván i k úhradě částky částka za tuto zaslanou upomínku dle čl. V odst. 5.4. Smlouvy, žalovanému byla zaslána i druhá upomínka ze dne 5. 10. 2020, kde byl žalovaný vyzván i k úhradě částky částka za první upomínku a částka jako dohodnutou sankci za tuto druhou upomínku. Navíc byl žalovaný upozorněn na zesplatnění celého úvěru, když nevyrovná své závazky. Protože se tak nestalo, přistoupil žalobce k zesplatnění jistiny dne 21. 10. 2020 a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru (čl. V. 5.5. Smlouvy). Tento nárok byl vyčíslen na částku částka. Tato položka sestává ze zbylé části jistiny částka, ze zbylé části úroků částka, ze zbylé části inkasní služby ve výši částka (65 splátek po částka – jedná se o neuhrazenou část inkasní služby zesplatněného spotřebitelského úvěru, žalobce povinnost platit inkasní služby při předčasném skončením smlouvy považuje za škodu v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou), zbylé části doplňkové služby PODPORA za odklad částka, nemoc částka a práce částka (vzhledem k tomu, že byl úvěr zesplatněn, došlo k zesplatnění i zbývající částky této doplňkové služby, když celkem mělo být uhrazeno na tuto službu částka v měsíčních splátkách po částka měsíčně současně s měsíční splátkou spotř. úvěru), nákladů na upomínkování částka (jedná se o upomínky částka + částka, které považuje žalobce za tzv. účelně vynaložené náklady, které vznikly poskytovateli v souvislosti s prodlením spotřebitele), smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši částka, smluvní pokuty za prodlení inkasní služby částka a smluvní pokuty ve výši částka (tato částka představuje zákonný nárok žalobce v podobě poloviny nesplacené jistiny poskytnutého úvěru dle § 122 odst. 3 z. č. 257/2016 Sb. ). Žalobce pokutu částka a vyčíslený úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby ve výši částka nepožaduje a taktéž zohledňuje platbu žalovaného ve výši částka. Dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení z částky částka od 4. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, přičemž tato částka zahrnuje zbylou část jistiny částka, náklady na upomínky částka a smluvní pokutu částka. Zesplatňovací dopis byl žalovanému odeslán dne 21. 10. 2020 s výzvou k úhradě dlužné částky do 3. 12. 2020. Od 4. 12. 2020 je tedy žalovaný v prodlení. Smluvní úrok z prodlení je požadován ve výši 0,1 % denně z částky částka od 4. 12. 2020 do zaplacení a zahrnuje dlužnou částku z inkasní služby ve výši částka (dohodnutou škodu) a částku částka jako zbylou částku z doplňkové služby PODPORA dle čl. II. 2. 11 Smlouvy o inkasní službě, a čl. II. 2.15 a 13 Smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA. Zbylou částku částka, zde žalobce zohledňuje ve prospěch žalovaného a nárokuje ji bez příslušenství. Na nákladech řízení bylo účtováno částka.
2. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaný je státním příslušníkem země) vyplývá z Čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1 ) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres okres. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je dle čl.21 Smluvních podmínek právo české, zejm. z. č. 40/1964 Sb. , tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy.
3. Soud jednal a rozhodl dne 27. 1. 2021 bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce se k jednání omluvil a u žalovaného bylo doručení vykázáno dne 28. 12. 2020. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a jednal bez přítomnosti účastníků.
4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 6. 1. 2020 včetně příloh – Vzorec pro výpočet RPSN, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Tabulky umoření, Smlouvy o inkasní službě, Dotazníku k posouzení bonity spotřebitele, Smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, Souhlasu se zpracováním osobních údajů. Dále byly předloženy Žádosti: o zřízení inkasní služby, o doplňkové služby PODPORA, o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z detailu pohybu a detailu platby a inkasa soud zjistil, že žalovaný zasláním na účet žalobce částka (15. 1. 2020) ze svého účtu tímto projevil souhlas s návrhem smlouvy číslo okamžikem připsání této verifikační platby se stala smlouva účinnou, podle smluvních podmínek věřitele. Z„ Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ je zřejmé, že částka částka bude vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobci, částka částka bude vyplacena na účet žalovaného a částka částka bude započtena na náklady žalobce specifikované v čl. 4 Smlouvy Tyto pohyby finančních prostředků byly doloženy„ Detaily pohybu – platbami převodem uvnitř banky“ a jsou datovány dnem 17. 1. 2020. Podle Potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 17. 1. 2020 měla být částka částka žalovaným placena měsíčně počínaje 15. 2. 2020 a konče 15. 1. 2026 na účet bankovní účet. Upomínka číslo je datována dnem 20. 9. 2020, je adresována žalovanému, zároveň s výzvou k úhradě částky částka + částka. Upomínka č. 2 je datována dnem 5. 10. 2020 a týká se částky částka + částka a částka za upomínky. Dále byl předložen dopis ze dne 21. 10. 2020 adresovaný žalovanému ohledně Zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení a výzvy k úhradě dluhu ve výši částka s výzvou k úhradě do 3. 12. 2020, který je zároveň označen jako předžalobní upomínka. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne 6. 1. 2020 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným Smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 1810 a násl., § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalovanému poskytnuta částka částka, přičemž částku částka si ponechal žalobce jako„ náklady poskytovatele“, částku částka si ponechal žalobce rovněž jako splátku úhrady předchozího dluhu žalovaného u žalobce a zbývající částka částka odešla na účet žalovaného. Celkově se žalovaný zavázal k úhradě půjčené částky částka v četnosti 72 měsíčních splátek po částka, tj. k úhradě ve prospěch žalobce částky částka (včetně doplňkových služeb), to vše tedy do 15. 12. 2025, dle splátkového kalendáře.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil předmětnou Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, tzv. distančním způsobem, stvrzená verifikační platbou žalovaného. Smlouvu soud posuzoval dle § 1810 a násl. o. z., týkající se závazků ze smluv uzavřených se spotřebitelem i podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla napsána žalobcem předem, byla zaslána žalovanému e-mailem dne 6. 1. 2020 v 9:24 hodin s instrukcí k uzavření smlouvy a ještě téhož dne v 15:30 byla autorizována podpisem. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Jak sám žalobce uvádí, tzv. doplňkové služby inkasní i tzv. PODPORA, jsou součástí Smlouvy o úvěru a jsou proto hodnoceny jako jeden celek. Z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobce si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťoval, jak doložil, vycházel ze sdělení žalovaného. Smlouva o úvěru byla uzavřena v jeden den, v řádu několika hodin a již z uvedeného časového sousledu je zřejmé, že informace o zvážení míry rizikovosti uzavíraného kontraktu, vztažmo k žalovanému, vzhledem k jeho poměrům, mohla být posouzena jen formálně. Žalobce své úkony v tomto směru dokládal občanským průkazem žalovaného, dokladem o mzdě žalovaného, výpisem z jeho účtu, posouzením úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr si bral žalovaný také z toho důvodu, že nemohl splatit předchozí úvěr, který si bral u žalobce, jednalo se o závazek ze smlouvy číslo ze dne 30. 12. 2019, kde žalovaný byl rovněž dlužníkem.
6. Pokud se týče samotné Smlouvy o úvěru, uzavřené dne 6. 1. 2020, úvěr byl sjednán na určitou dobu v délce 72 měsíců a byl by tedy splatný k 15. 12. 2025. Výše základní splátky byla sjednána na částka měsíčně, tzn., že žalovaný zaplatí za poskytnutý úvěr„ úrok“ ve výši částka (ve smlouvě je uveden úrok v celkové výši částka), celkem tedy částka (což je téměř ještě jednou tolik, co si žalovaný půjčil, tj. o. 85,2 % navíc z půjčené částky). Smluvní strany si dále sjednaly, že žalovaný uhradí žalobci účelně vynaložené náklady úvěru ve výši částka – což je žalobcem odečteno z poskytnutého úvěru. Tato částka představuje náklady na zaslání smlouvy ve výši částka, náklady na lustrum v registrech ve výši částka a ostatní náklady administrativy ve výši částka. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byly ve Smlouvě upraveny finanční nároky v čl. 5 Smlouvy, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ve které je žalovaný v prodlení, náklady na upomínání jsou v čl. 5 smlouvy, a to na upomínku č. 1 ve výši částka, č. 2 ve výši částka. Pokud se týče tzv. doplňkových služeb – o inkasní službě a o službě PODPORA, obě byly uzavřeny„ dohodou“ stran. Soud je přesvědčen, že Smlouva byla takto již žalovanému předložena, se všemi přílohami, včetně služeb doplňkových. Tyto„ služby“ jsou koncipovány tak, aby byly jakoby pro dlužníka výhodné. Nicméně pokud se ve Smlouvě o inkasní službě v příloze č. 4 v čl. 1 hovoří o tom, že cílem inkasní služby je zajištění závazků spotřebitele vůči žalobci s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele, pak toto ustanovení je zavádějící a nepřesné. Smlouva byla uzavřena rovněž na shodnou dobu jako je trvání základního úvěru, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci částku částka v měsíčních splátkách po částka, které byly připočteny ke splátce za úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal, že na jím zřízeném inkasním účtu budou vždy disponibilní prostředky pro zajištění min. 3 celkových splátek a pokud se stane úvěr splatným, zavázal se k úhradě zbývající části sjednané inkasní služby. V této souvislosti byl sjednán v 2.11„ smluvní úrok z prodlení“ ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Žalobce sice nákladně vysvětluje pod čl. 2, v čem spočívá cena za výkon inkasní služby, ale je obecně známou skutečností, že inkasní služby banky poskytují bezplatně či za minimální poplatek, tuto službu lze zřídit elektronicky bez jakýchkoli dalších nákladů či asistence třetích osob. Dalším zpoplatněným ustanovením je tzv.„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA“. Jejím cílem je rovněž zajištění plnění závazků žalovaného vůči žalobci s minimálním zatížením (čl. 1 Přílohy č. 6 Smlouvy). Obě„ doplňkové služby“ jsou tedy postaveny především k prospěchu žalobce, který jednak tyto„ služby“ nezahrnuje do RPSN, což zkresluje pohled na celkové náklady úvěru a jednak se i v tomto případě jedná o placenou službu za to, že žalovaný může požádat v případě nenadálé životní situace o možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců či odklad tří splátek ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po termínu splatnosti, vždy za vymezených podmínek (pozn. tato vstřícnost by u spotřebitelských smluv měla být samozřejmostí, aniž by podléhala dalšímu zpeněžování). Za toto si žalobce nárokuje částku částka v měsíčních splátkách ve výši částka, které jsou splatné společně s ostatními splátkami, tudíž měsíčně měl povinnost žalovaný splácet částku částka celkem. Bez sankcí tedy měl žalovaný uhradit částku za poskytnutý úvěr částka po odečtení částky částka ve prospěch žalobce (viz shora), částku částka x 72 = částka, což je cca 3 x více, než žalovaný od žalobce obdržel.
7. Z důvodů uvedených shora, soud považuje toto právní jednání, Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 6. 1. 2020, za neplatné zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce totiž požaduje po žalovaném úrok za poskytnutí úvěru v nepřiměřené výši. Ve výsledku to znamená, že žalovaný, který si půjčuje částka, ještě po odečtení částky částka pro žalobce (tj. ve výši částka), zaplatí více než trojnásobně vyšší částku věřiteli (částka), než která byla žalovanému půjčena. Výši tohoto úroku (odměny) za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Tato„ úroková míra“ zcela jasně překračuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a přesahuje tak i tolerovaný trojnásobek jejich výše u nebankovních subjektů, s přihlédnutím k jejich vyššímu ekonomickému riziku při poskytování úvěrů. Není tedy ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok, čili odměna za poskytnutí finančních prostředků spolu s dalšími smluvními pokutami (sankcemi) nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva je dle názoru soudu pro spotřebitele nevýhodná a plná zneužívajících ustanovení a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele, požadavek přiměřenosti zde dle názoru soudu nebyl splněn. Smlouva o úvěru je tedy s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. Je navíc nepřehledně a nadmíru přiměřenou zvyklostem překombinovaná, pro běžného spotřebitele zavádějící a nesrozumitelná.
8. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako z bezdůvodného obohacení. Žalovaný prokazatelně obdržel částku částka a dle tvrzení žalobce uhradil částka. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka částka, která nebyla žalovaným dosud žalobci vrácena. Soud proto uložil žalovanému částka žalobci uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. V této části bylo žalobě vyhověno s tím, že žalovaný je povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data požadovaného žalobcem i v uvedené výši, tj. od 4. 12. 2020 ve výši 8,25 % ročně z této částky, do zaplacení. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis v § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba co do částky částka (částka anonymizováno – částka anonymizováno) se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od 4. 12. 2019 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky částka od 4. 12. 2020 do zaplacení, zamítnuta. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění se zákonným úrokem z prodlení.
9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měl žalovaný ve věci větší úspěch než žalobce, ale protože náklady řízení nepožadoval a žádné náklady v souvislosti s tímto řízením mu nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Soud uložil žalobci rovněž doplatit soudní poplatek ve výši částka, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. b) přílohy k z. č. 549/1991 Sb. Částka částka byla žalobcem již uhrazena, a protože činí soudní poplatek částka (nebyl vydán el. platební rozkaz), pak soud uložil rozdíl žalobci doplatit. V případě tohoto doplatku nastává jeho splatnost dle §4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, tedy v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Splatnost byla určena 3 dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.