Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 22/2021-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3 944 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 944 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 357,02 Kč a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 850,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 1 945,42 Kč a úrok ve výši 27% ročně z částky 2 850,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 944 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 357,02 Kč a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 850,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 1 945,42 Kč a úrok ve výši 27% ročně z částky 2 850,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 944 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovanou byla dne 30. 5. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy převzala žalovaná od právního předchůdce žalobce částku 11 000 Kč a zavázala se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 9 417 Kč představujícího poplatek za administrativní činnost ve výši 2 740 Kč, úrok ve výši 1 947 Kč při úrokové sazbě 27% ročně a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 730 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 341 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 24. 7. 2017. Schopnost žalované splácet závazky ze smlouvy o zápůjčce byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v zákaznické kartě žalované. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a zápůjčka se tak stala splatnou nejpozději se splatností poslední splátky zápůjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila na splnění závazků ze smlouvy právnímu předchůdci žalobce celkem 16 473 Kč. Ke dni zahájení řízení tak činil dluh žalované na jistině a smluvním poplatku celkem 3 944 Kč. Žalovaná dosud žalobci tuto částku s příslušenstvím ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 30. 5. 2016, smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, tabulkou umoření ohledně předmětné smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze stejného dne a výzvou žalobce zaslanou žalované z 23. 4. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovanou byla dne 30. 5. 2016 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy převzala žalovaná od právního předchůdce žalobce částku 11 000 Kč a zavázala se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 9 417 Kč představujícího poplatek za administrativní činnost ve výši 2 740 Kč, úrok ve výši 1 947 Kč při úrokové sazbě 27% ročně a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 730 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 341 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 24. 7. 2017. Schopnost žalované splácet závazky ze smlouvy o zápůjčce byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v zákaznické kartě žalované, přičemž vzhledem k výši zápůjčky lze tento způsob ověření schopnosti žalované zápůjčku splácet považovat za dostatečný. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a zápůjčka se tak stala splatnou nejpozději se splatností poslední splátky zápůjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila na splnění závazků ze smlouvy právnímu předchůdci žalobce celkem 16 473 Kč. Ke dni zahájení řízení tak činil dluh žalované na jistině a smluvním poplatku celkem 3 944 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, sjednaného úroku po dobu trvání zápůjčky, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovanou. Soud přitom neshledal za neplatné ujednání o zaplacení nákladů za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o službu poskytnutou právním předchůdcem žalobce žalované na základě smluvního ujednání. Za neplatné ujednání soud nepovažuje ani sjednání poplatku za administrativní činnost, neboť služby poskytované právním předchůdcem žalobce pokládané a administrativní činnost jsou dostatečně specifikovány ve smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce. Žalovaná se rovněž ohledně jistiny dluhu i dosud nezaplacených smluvních poplatků ocitla vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci již před dnem 20. 1. 2020 v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.
4. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobcem požadovaných nároků na zaplacení další částky 1 945,42 Kč představující kapitalizovaný úrok do 20. 1. 2020 a úrok ve výši 27% ročně z částky 2 850,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Lze sice obecně souhlasit s tvrzením žalobce, že není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, je dlužník povinen platit úroky do doby skutečného splacení zápůjčky. V předmětné smlouvě byl však úrok sjednán pevnou částkou 1 947 Kč a je tak dle názoru soudu třeba dovodit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo ke sjednání doby, za kterou je povinna žalovaná platit smluvní úroky pouze za dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalované trvat. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo a je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku po skončení řádných splátek úvěru nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání ve smlouvách ani v žádném ustanovení hmotného práva. V těchto částech proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V projednávané věci není mezi úspěchem a neúspěchem obou účastníků podstatnější rozdíl odůvodňující přiznání práva na náhradu nákladů řízení některému z účastníků, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.