Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
217 C 225/2020-58
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní titul Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení z částky částka se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Co do částky částka a co do úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně se žaloba zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši částka do 15-ti dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení z částky [částka] se zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Co do částky [částka] a co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně se žaloba zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši [částka] do 15-ti dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím, kdy tato částka představuje jistinu ve výši částka, dále náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši částka a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala jistinu ve výši částka. Ač se zavázala hradit úvěr spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, svou povinnost porušila, zaplatila pouze částku částka započtenou částkou částka na úrok a ve zbytku na jistinu. V souladu se smlouvou byl proto úvěr zesplatněn. Pohledávka za žalovanou byla úvěrujícím postoupena žalobkyni. Žalovaná ničeho nezaplatila ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.
2. Podáním ze dne 27. 1. číslo vzala žalobkyně s ohledem na skutečnou výši čerpaného úvěru v částce částka žalobu zpět co do úroku z prodlení z částky částka. Soud proto pro částečné zpětvzetí žaloby řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) v I. výroku tohoto rozsudku zastavil.
3. Žalovaná se ve věci i přes výzvu soudu nevyjádřila.
4. Dne datum bylo ve věci dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce; žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila.
5. Z úřední činnosti je soudu známa právní subjektivita společnosti právnická osoba se sídlem na anonymizováno. Z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Soud rozhodl na základě zjištění z níže uvedených listin.: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum mezi právnická osoba jako úvěrujícícm a žalovanou jako úvěrovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace ve spojení s předsmluvními informacemi a potvrzením o provedené platbě společnosti provozující platební bránu právnická osoba ze dne datum a výpisy z úvěrového účtu bylo shledáno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši limitu částka, kdy žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet formou pravidelných splátek včetně úroku z úvěru ve výši 126 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru a úroku. Z čl. VI smlouvy bylo zjištěno, že pro případ prodlení s úhradou pravidelné splátky je úvěrující oprávněn požadovat po žalované náhradu účelně vynaložených nákladů za prodlení se splácením kterékoliv částky ve výši částka. Z čl. VI odst. 2 smlouvy bylo zjištěno oprávnění úvěrujícího prohlásit úvěr za okamžitě splatný s účinnosti ke dni doručení oznámení, pokud se žalovaná dostane do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Z potvrzením o provedení platbě bylo doloženo, že žalovaná čerpala úvěr celkem ve výši částka dne datum. Výpisem z úvěrového účtu právnická osoba a přehledem o provedených platbách bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr zaplatila jen částku částka platbou ze dne datum. Dále bylo výpisem z účtu zjištěno, že žalované byla účtována náhrada nákladů za prodlení ve výši částka dne datum a dne datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za doložené, že pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovanou byla postoupena společností právnická osoba žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalované ze dne datum ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby.
1. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 12. 2020 čj.: 217 C 225/2020 -29 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila žalobu v tom, směru, jaké informace o poměrech žalované úvěrující před poskytnutím úvěru v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované získal, zároveň, aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. Žalobkyně na uvedenou výzvu soudu nereagovala.
2. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
3. Podle § 86 odst. 1 . zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
4. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
5. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle
§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dáel jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 . zákona o spotřebitelském úvěru (zákona č. 145/2010 Sb. , který je obsahově co do povinnosti posoudit úvěruschopnost totožný se stávající právní úpravou – pozn. soudu) lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US číslo ze dne datum se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1 . zákona číslo obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudní dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance s.a. versus jméno příjmení a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady číslo a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
9. Z rozsudku Soudní dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE číslo podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
10. Z rozsudku SDEU ze dne datum ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne datum CA Consumer Finance, C číslo a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice číslo ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března roku 2020 SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008 číslo ze dne datum tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
11. V souzeném případě žalobkyně ani řádně netvrdila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jejích běžných potřeb, neprokázala ani, že by u žalované s ohledem na svou předešlou platební morálku bylo možno s odbornou péčí uzavřít na její vůli úvěr řádně splácet. V tomto směru žalobkyně netvrdila žádné konkrétní údaje o poměrech žalované, z nichž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované, natož, aby tvrdila, že jejich pravdivost si s odbornou péčí ověřila. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a ) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, obdobně, jak soud již vyzýval žalobkyni v usnesení ze dne datum. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k posouzení schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Nelze přitom odhlédnout, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavázal žalované poskytnout úvěr až částka s úrokem 126 % ročně, lze tedy předpokládat vysoké splátky dluhu. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
12. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpisy z účtu společnosti právnická osoba a potvrzení o platbě prokazují, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalované vyplaceno částka, z čehož žalovaná vrátila pouze částku částka, dostalo se žalované na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši částka.
13. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy byla společností právnická osoba postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka.
14. Co do částky částka a úroku z prodlení z částky částka byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nároky na smluvní úrok a poplatek za upomínání 2x částka sjednané v neplatné smlouvě nejsou dány. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů o skutečných nákladech na upomínání žalované.
15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Výpis z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaná byla vyzvána původním věřitelem k zaplacení celkové jistiny do datum. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od datum ve výši zákonné úrokové sazby.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež měla co do jistiny v řízení pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
17. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce, nebo soudního výkonu rozhodnutí.
Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudně vymáhán.