Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 23/2021-38
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr JUDr Janem Hurdíkem PhD. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 6 675,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 675,53 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 324,87 Kč, s úrokem ve výši 21,99% ročně z částky 6 675,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 675,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 675,53 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 324,87 Kč, s úrokem ve výši 21,99% ročně z částky 6 675,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 675,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 6 675,53 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o běžném účtu uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby bankou a žalovaným jako smluvními stranami.
V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce – právnická osoba příjmení příjmení, a.s. smlouvu o běžném účtu, na jejímž podkladě byl pro žalovaného veden bankovní účet, na němž mu byl povolen smluvním způsobem úročený debetní zůstatek. Žalovaný však vyčerpaný nepovolený debet nevrátil, resp. jej nesplácel, proto byl vzniklý debet právním předchůdcem žalobce převeden na úvěrový účet, který byl následně pro neplnění splátek žalovaným zesplatněn. Jelikož žalovaný dosud žalobci takto vzniklou dlužnou částku a její příslušenství vyplývající z obchodních podmínek právního předchůdce žalobce neuhradil, byla mu tato povinnost stanovena výrokem rozsudku, a to včetně povinnosti hradit smluvní úrok.
Po právní stránce soud s ohledem na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku posuzoval věc podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
1. soudní poplatek ve výši 400 Kč,
2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve výši 3x 1 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva),
3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).