Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 34/2021-67

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 41 447,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 3 000,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 620,48 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 385,18 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 027,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 860 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 17 420 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 928,53 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 225,26 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 3 000,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 620,48 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 385,18 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 027,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 860 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 17 420 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 928,53 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 225,26 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 41 447,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 549,01 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 225,26 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 743,52 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 16 085,57 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 21. 5. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, jejichž celková výše činila 22 328 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost však porušila, neboť splátky nehradila řádně a včas. Poslední splátku ve výši 6 000 Kč žalovaná uhradila dne 31. 10. 2018, následně již na svůj dluh neplnila ničeho. S účinností k 8. 7. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení částky v celkové výši 41 447,86 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 15 225,26 Kč, nesplaceného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 860,31 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 641,14 Kč dlužné úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 363,54 Kč, dlužné úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 7 189,75 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 167,86 Kč Vedle toho požadovala rovněž zaplacení shora popsaného příslušenství.

2. Přípisem soudu došlým dne 12. 3. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do části požadované smluvní pokuty ve výši 3 000,01 Kč a dále co do části požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 620,48 Kč a části požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 385,18 Kč. Uvedeným přípisem zároveň žalobkyně upřesnila, že nárokovaná smluvní pokuta, jejíž výše činila po odečtení shora uvedené částky 3 000,01 Kč, o kterou byla žaloba vzata zpět, 11 167,85 Kč, odpovídá ve smlouvě sjednané sazbě ve výši 0,1 % z částky, s jejíž úhradou se žalovaná dostala do prodlení, za každý den tohoto prodlení, přičemž do svého přípisu vložila též tabulku, ze které bylo patrné, jakým způsobem celkovou výši smluvní pokuty vypočetla. Žalobkyně též uvedla, že žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy celkem uhradila pouze 21 048 Kč. Při jednání, které se ve věci konalo 18. 3. 2021, následně zástupkyně žalobkyně vysvětlila, že ke shora uvedenému částečnému zpětvzetí žaloby došlo jednak proto, aby byl dodržen zákonný limit pro maximální možnou výši nárokované smluvní pokuty, jednak z důvodu početní chyby, ke které došlo při vyhotovování žaloby a jež se týkala výše nárokovaného kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení.

3. Žalovaná s výší žalobou uplatňovaných nároků nesouhlasila. Argumentovala tím, že splátky úvěru hradila řádně až do té doby, kdy došlo ke změně osoby, která se žalovanou za právního předchůdce žalobkyně jednala a s níž žalovaná řešila hotovostní splácení úvěru. Nový obchodní zástupce právního předchůdce žalobkyně se ve vztahu k žalované choval arogantně, nebylo možné se s ním na ničem domluvit, odmítal jezdit vybírat hotovostní splátky k žalované domů nebo se jen domluvit na nějaké jiné variantě splácení, která by pro žalovanou byla akceptovatelná. Vždy pouze žalované zavolal a sdělil jí místo, na které se má dostavit a kde od ní převezme příslušnou splátku. S ohledem na toto jednání žalovaná přestala splátky úvěru hradit. Žalovaná současně poukázala na fakt, že při uzavření smlouvy jí nebyla nabídnuta žádná jiná možnost splácení než hotovostní výběr splátek úvěru. Potvrdila, že na svůj dluh ze smlouvy celkem uhradila 21 048 Kč. Uvedla, že je ochotna zaplatit zbývající část dlužné jistiny, úrok i úhradu za poskytnutí úvěru a poplatek za jeho vyhodnocení, ze shora popsaných důvodů však odmítla zaplatit nárokovaný poplatek za hotovostní inkaso splátek.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 5. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok ve výši 2 503 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 12 740 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 4 680 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč, kdy první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná se dále zavázala, že pokud se dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, zaplatí právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta se měla stát splatnou dne následujícího po dni vzniku prodlení.

5. Z přehledu úhrad žalované vztahujícího se k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila 21 048 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakož i z potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky dle této smlouvy vystaveného právním předchůdcem žalobkyně dne 29. 7. 2020, soud zjistil, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni, a vyzval žalovanou k zaplacení jejího dluhu ve výši 46 240 Kč ve prospěch žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy z 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru prostřednictvím zástupce žalobkyně a byla současně upozorněna na to, že pokud dluh nebude zaplacen ve lhůtě do 8. 12. 2020, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 5. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 2 503 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 740 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 4 680 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce. Žalovaná celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradila právnímu předchůdci žalobkyně 21 048 Kč.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech smluvních pokut uplatněných vůči spotřebiteli v důsledku jeho prodlení nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

16. Soud nejprve s ohledem na částečně zpětvzetí žaloby učiněné ve smyslu postupoval podle věty prvé a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.). Stanovisko žalované k uvedenému zpětvzetí žaloby přitom vůbec nezjišťoval, neboť nebylo pro jeho rozhodnutí jakkoliv podstatné vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo ještě před započetím jednání ve věci (viz a 4 ).

17. Dále se soud zabýval tím, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby ve věci za situace, kdy nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství.

18. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně při podpisu smlouvy prokazatelně žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši 26 000 Kč. Žalované tím nepochybně dle smlouvy, ale rovněž i dle shora citovaného § 2395 o. z. vznikla povinnost tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně po postoupení pohledávky žalobkyni samotné, vrátit a zaplatit úrok. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba vyhodnotit, jak vysoký úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán a zda žalovanou stíhá rovněž povinnost uhradit ve smlouvě sjednané poplatky související s úvěrem, respektive žalobou nárokovanou smluvní pokutu.

19. Ujednání o úroku je ve smyslu § 2395 o. z. jednou z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy. V daném případě byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednán úrok v absolutní výši 2 503 Kč. Takový úrok soud považuje za zcela přiměřený okolnostem, za nichž byl předmětný úvěr sjednán, jakož i výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednané době splácení úvěru. Žalovaná se však dále ve smlouvě zavázala nejen k úhradě tohoto úroku, ale rovněž k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 740 Kč a poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč Tyto platby přitom nelze považovat za nic jiného, než za další formu úplaty za poskytnutí peněžních prostředků žalované. Stejně jako úrok z úvěru totiž v sobě zahrnují na jedné straně náklady, které právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s administrací a poskytnutím úvěru vznikly (například v doplnění žaloby zmiňované náklady související s ověřením schopnosti žalované úvěr splatit či s přípravou smluvní dokumentace), na straně druhé dozajista alespoň částečně i obchodní zisk právního předchůdce žalobkyně z daného obchodního případu, neboť je vyloučeno, že by právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy a vyplacením peněžních prostředků žalované, k němuž došlo v hotovosti, vznikly celkové náklady v řádech mnoha tisíců korun, čemuž by nasvědčovala argumentace žalobkyně obsažená v již zmiňovaném doplnění žaloby. Všechny shora uvedené platby navíc v souhrnu vyjadřují nákladovost celého úvěru pro žalovanou jakožto spotřebitele. Soudu je z jeho úřední činnosti velmi dobře známá zavedená praxe zejména nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (právního předchůdce žalobkyně nevyjímaje), kteří velmi často ve svých formulářových smlouvách namísto transparentně vyjádřeného úroku využívají institutu nejrůznějších poplatků (např. poplatek za sjednání smlouvy, administrativní poplatek, inkasní poplatek, atd.) a tímto způsobem v podstatě„ maskují“ skutečnou výši nákladů spojených s daným spotřebitelským úvěrem. Takový postup je přitom pro běžného spotřebitele velmi nepřehledný a soud jej považuje za zneužití postavení silnější smluvní strany, kterou poskytovatel úvěru nepochybně je. Je totiž třeba zdůraznit, že formulářový charakter smluv o spotřebitelských úvěrech v podstatě znemožňuje spotřebitelům jakkoliv ovlivnit smluvní podmínky, které jsou již dopředu nastaveny poskytovatelem úvěru, mimo jiné tedy i výši úplaty za poskytnutí úvěru. Autonomie vůle spotřebitele se při uzavírání smlouvy omezuje v podstatě pouze na to, zda poskytovatelem nabízené podmínky jako celek přijme či nikoliv. Jen stěží si lze představit, že by spotřebitel v rámci předsmluvního vyjednávání docílil například snížení výše úplaty za poskytnutí úvěru, apod.

20. Za těchto okolností je třeba klást zvýšené nároky na poskytovatele úvěru v tom směru, aby výše jím nárokovaných plateb za poskytnutí peněžních prostředků spotřebiteli (bez ohledu na to, jak tyto platby poskytovatel úvěru nazve) nepřesáhla přípustnou mez. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí úvěru není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku (a podle názoru soudu tím pádem i úplaty za poskytnutí úvěru jako celku) je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky (a nepochybně tedy i u úvěru) je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

21. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v květnu 2018, tj. v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, 10,45 % ročně (viz tabulka B2 .1.2, číslo ukazatele 5 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem). V řešeném případě byl úvěr žalované poskytnut na dobu 14 měsíců při sjednané celkové úplatě ve výši 17 648 Kč (úrok + poplatek za poskytnutí úvěru + poplatek za vyhodnocení úvěru). Výše úplaty tedy odpovídá roční úrokové sazbě 58,20 % (výše úplaty přepočtená na dobu 1 měsíce činí 1 261 Kč, což odpovídá roční výši úplaty 15 132 Kč a roční úrokové sazbě 58,20 % z poskytnuté jistiny úvěru). Je tedy zřejmé, že sjednaná úplata převyšovala obvyklou úrokovou sazbu bankovních spotřebitelských úvěrů více než pětinásobně, tedy velmi výrazně.

22. Soud na druhou stranu nepominul, že žalovaná obdržela peněžní prostředky hned při podpisu smlouvy, v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro ni nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o úvěr žádala u některé banky, kde by musela absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování její schopnosti úvěr splatit, který by mohl v krajním případě vést i k tomu, že by jí banka úvěr vůbec nemusela poskytnout. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů je soud v daném případě ochoten akceptovat vyšší úrok (respektive úplatu), než jaký by odpovídal obvyklé úrokové sazbě v době uzavření smlouvy. Tak vysokou úplatu, jaká byla sjednána v předmětné úvěrové smlouvě, však již nelze odůvodnit ani shora uvedenými hledisky. Soud proto jako oprávněný posoudil toliko nárok na zaplacení úroku ve výši 2 503 Kč a poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 405 Kč, neboť takto sjednaná úplata v celkové výši 4 908 Kč odpovídá 16,20 % z poskytnuté jistiny ročně, což lze s ohledem na okolnosti, za kterých byl žalované úvěr poskytnut, nepochybně akceptovat. Naopak ujednání zavazující žalovanou k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 740 Kč je již podle názoru soudu zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť nepřípustným způsobem navyšuje celkové náklady spotřebitelského úvěru. Toto ujednání je proto neplatné podle § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlédl ve smyslu § 588 o. z. přihlédl z úřední činnosti i bez návrhu žalované.

23. Žalovaná se dále ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně inkasní poplatek, jehož výše činila 4 680 Kč. Jak plyne z příslušného políčka formulářové smlouvy, tento poplatek měl být právním předchůdcem žalobkyně účtován za to, že veškeré platby žalované v souvislosti s předmětnou smlouvou budou inkasovány právním předchůdcem žalobkyně v hotovosti přímo v bydlišti žalované. Soud připouští, že s touto formou splacení úvěru (pokud tedy právní předchůdce žalobkyně skutečně po celou dobu trvání smlouvy inkasoval platby od žalované v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná sporovala) mohly být spojeny dodatečné náklady právního předchůdce žalobkyně. Nelze však připustit, aby za takovou službu byla účtována úplata, jejíž výše odpovídá takřka pětině celkové částky poskytnuté žalované. Ze smlouvy ani z žalobních tvrzení navíc nelze dovodit, že by měla žalovaná při uzavření smlouvy reálnou možnost zvolit si způsob, jakým bude svůj dluh ze smlouvy o úvěru splácet. Sama žalovaná uvedla, že jí jiná forma splacení úvěru nabídnuta nebyla a že tedy v podstatě neměla jinou možnost, než akceptovat formu hotovostního splacení úvěru zpoplatněnou shora uvedenou částkou.

24. Je všeobecně známou skutečností, že mnohé bankovní domy již delší dobu provádí bezhotovostní platby či inkasa z účtu bez jakýchkoliv poplatků. I kdyby však soud tuto skutečnost pominul a vycházel z toho, že ani bezhotovostní způsob splacení úvěru by nebyl zcela beznákladový, je evidentní, že pokud by žalovaná splácela svůj dluh bezhotovostně, náklady s tím spojené by byly oproti sjednanému inkasnímu poplatku naprosto minimální. Lze si jen stěží představit, že by si žalovaná (stejně jako jakýkoliv jiný jen trochu racionálně uvažující člověk), pokud by měla možnost vybrat si způsob splácení svého dluhu, zvolila variantu pro ni nepoměrně finančně náročnější, tedy hotovostní splácení. Soud je navíc přesvědčen o tom, že předmětný inkasní poplatek přinejmenším zčásti rovněž plnil funkci odměny za poskytnutí úvěru. K tomuto závěru jej vede fakt, že žalovaná sice podle smlouvy mohla úvěr splatit kdykoliv před sjednaným termínem splatnosti, z ničeho však nevyplývá, že by se v takovém případě snížila sjednaná výše inkasního poplatku. Je přitom nasnadě, že pokud by žalovaná úvěr splatila předčasně, pak by náklady vynaložené právním předchůdcem žalobkyně na hotovostní inkaso splátek musely být nepoměrně nižší, než pokud by byl řádně dodržen sjednaný splátkový kalendář. Tento fakt přitom smlouva nijak nezohledňovala. Ze všech shora popsaných důvodů soud uzavřel, že i ujednání o inkasním poplatku je podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným, neboť i toto ujednání se zjevně příčí dobrým mravům.

25. Ze shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žalované vznikla na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 5. 2018 povinnost zaplatit jistinu ve výši 26 000 Kč, úrok ve výši 2 503 Kč a poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 405 Kč, celkem tedy 30 908 Kč. Žalovaná přitom potvrdila, že doposud na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila toliko 21 048 Kč. Je tedy zjevné, že jí zbývá uhradit ještě 9 860 Kč.

26. Pokud jde o nárokovanou smluvní pokutu, žalovaná nepopřela, že se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Přitom k právě k zajištění povinnosti řádné a včasné úhrady těchto splátek byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Takto vysoká denní sazba smluvní pokuty přitom nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 2 ZSÚ, totéž lze po částečném zpětvzetí žaloby konstatovat o celkové žalobkyní nárokované výši smluvní pokuty ve vztahu k omezení uvedenému v § 122 odst. 3 ZSÚ, podle něhož si může poskytovatel úvěru v souhrnu nárokovat po spotřebiteli smluvní pokuty maximálně ve výši poloviny poskytnuté jistiny úvěru. Za těchto okolností soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 167,85 Kč jako oprávněný.

27. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované zaplatit zbývající dlužnou částku ze smlouvy o úvěru ve výši 9 860 Kč a smluvní pokutu ve výši 11 167,85 Kč Celkem tedy žalovanou zavázal k úhradě 21 027,85 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky 9 860 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a nelze uzavřít, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí , za jehož účinnosti nastalo prodlení žalované.

28. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to z důvodů, které byly popsány v předchozích odstavcích tohoto odůvodnění. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že žalobu zamítl mimo jiné i co do zbývajícího požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 1 928,53 Kč a běžícího úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 225,26 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení tohoto úroku dovozovala z ustanovení smlouvy„ Splatnost úvěru a výše úroku“, podle něhož činila sjednaná úroková sazba úvěru 15 % ročně. Na jiném místě smlouvy, a to v pasáži, která obsahovala souhrn všech plateb, k nimž se žalovaná v souvislosti s uzavřením smlouvy zavázala, obsažené hned na první straně smlouvy, byl však sjednán úrok v absolutní výši 2 503 Kč. Z žádného ustanovení smlouvy přitom nevyplývá, že by tato částka měla představovat úrok ve výši 15 % z jistiny za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za 14 měsíců, jak tvrdí žalobkyně. Soud je tedy toho názoru, že smlouva připouštěla dvojí možný výklad ohledně sjednané výše úroku – ten byl buď sjednán absolutní částkou 2 503 Kč, nebo roční sazbou 15 %. Podle § 1812 odst. 1 o. z. přitom platí, že pokud lze obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad, který je nejpříznivější pro spotřebitele. Soud tedy postupoval dle citovaného ustanovení a dospěl k závěru, že ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 2 503 Kč, který byla žalovaná povinna zaplatit bez ohledu na to, zda dodržela sjednaný splátkový kalendář či nikoliv. Jestliže se žalobkyně domáhala nad rámec uvedené částky, která jí byla soudem přiznána, ještě běžícího smluvního úroku ve výši 15 % ročně, v této části nebylo možné žalobě vyhovět.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 41 447,86 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 21 027,85 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 17 420 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla procesní úspěch žalovaná. V rozsahu částky 3 000,01 Kč s příslušenstvím pak bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. I v této části je třeba za procesně úspěšnou považovat žalovanou, neboť z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu zpět pro chování žalované ve smyslu věty druhé Žalobkyně tedy zavinila, že řízení muselo být v uvedeném rozsahu zastaveno, a je povinna ve vztahu k této části předmětu řízení nahradit žalované jeho náklady ( věta prvá ). Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci tak činí 51 % ku 49 % ve prospěch žalobkyně. Lze tedy konstatovat, že obě účastnice měly vzhledem k předmětu řízení prakticky totožný úspěch. Proto soud ve smyslu shora citovaného ustanovení rozhodl o tom, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.