Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 209/2020-63
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Pelcnerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 67 197 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 472 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od 18. 5. 2018 do zaplacení a 20 730 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od 23. 2. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 468 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení z částky 1 706,68 Kč, 29 % úrokem ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 11 178,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 583,13 Kč a částku 27 527 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení z částky 6 508,71 Kč, 29 % úrok ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 27 238,71 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 12 177,97 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 472 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od 18. 5. 2018 do zaplacení a 20 730 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od 23. 2. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 468 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení z částky 1 706,68 Kč, 29 % úrokem ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 11 178,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 583,13 Kč a částku 27 527 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení z částky 6 508,71 Kč, 29 % úrok ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 27 238,71 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 12 177,97 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne 27. 11. 2020 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 12. 2020, č.j. 14 C 209/2020 -45, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo za dohodnutých podmínek, na základě které převzal žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši celkem 22 468 Kč (13 000 Kč jistina, 1 730 Kč smluvní úrok, 3 646 Kč částka za zpracování a doručení, 4 092 Kč částka za administrativní činnost), se splatností ve 45 týdenních splátkách po 500 Kč s poslední splátkou dne 10. 5. 2018, žalovaný uhradil žalobkyni pouze 3 528 Kč, částku ve výši 9 472 Kč s příslušenstvím dosud neuhradil, dále dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo za dohodnutých podmínek, na základě které převzal žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši celkem 51 275 Kč (33 000 Kč jistina, 5 903 Kč smluvní úrok, 7 826 Kč částka za zpracování a doručení a 14 546 Kč částka za administrativní činnost), se splatností ve 60 týdenních splátkách po 1 022 Kč s poslední splátkou dne 14. 7. 2018, žalovaný uhradil žalobkyni pouze 12 270 Kč, částku ve výši 20 730 Kč s příslušenstvím dosud neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (§ 2390 a § 1879 a následující občanského zákoníku ). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věty první a § 1970 občanského zákoníku , jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. . V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že žalobkyně dostatečným způsobem neověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované), kterým nepochybně zápůjčka je, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku , s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019 -75 a ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019 -86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS z datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), neboť zákaznické karty předložené žalobkyní nelze považovat za přesvědčivý důkaz (např. při první zápůjčce uváděny odhadové měsíční výdaje 8 000 Kč, které měly být zjištěny z nájemní smlouvy, interní splátky pak 1 413 Kč, čistý příjem 12 000 Kč z potvrzení o příjmu za rok 2017, ostatní příjmy dalších 15 000 Kč, blížeji nespecifikované, ve druhém případě o měsíc později pak odhadové měsíční výdaje stejné, interní splátky již 4 599 Kč a nově externí 1 500 Kč, přičemž čistý příjem deklarovaný 11 200 Kč, ostatní příjmy žalovaného pak 10 000 Kč, přičemž ten je trvale hlášen v sídle městského úřadu, faktické bydliště vždy v obec na jiné adrese, pokud poskytovatel úvěru prostřednictvím obchodního zástupce deklaroval nájemní smlouvy, pokaždé na jiný byt, tak odhadové měsíční výdaje včetně nákladů na bydlení 8 000 Kč se prvostupňovému soudu jeví jako podhodnocené, neobjektivní), byť žalovaný současně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě pak nelze postup žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu měl žalovaný vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši zápůjček v částkách 13 000 Kč a 33 000 Kč, a protože uhradil v prvním případě 3 528 Kč a ve druhém 12 270 Kč, tak byl zavázán k úhradě rozdílů v částkách 9 472 Kč, resp. 20 730 Kč.
3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, kdy žalobkyně měla neúspěch v převážné míře a žalovanému náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, takže každý z nich si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).