Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 195/2020-60
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr Alicí Kořínkovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částky 44 696 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci
a) částku 11 140,58 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2018 do zaplacení,
b) částku 1 759,42 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 11. 11. 2017 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci
a) částku 17 114 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 743,88 Kč od 19. 1. 2018 do zaplacení,
b) částku 14 682 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 309,09 Kč od 11. 11. 2017 do zaplacení a s 27 % smluvním úrokem ročně z částky 11 068,51 Kč od 12. 10. 2017 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci a) částku 11 140,58 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2018 do zaplacení, b) částku 1 759,42 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 11. 11. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci a) částku 17 114 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 743,88 Kč od 19. 1. 2018 do zaplacení, b) částku 14 682 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 309,09 Kč od 11. 11. 2017 do zaplacení a s 27 % smluvním úrokem ročně z částky 11 068,51 Kč od 12. 10. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 44 696 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách, z nichž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, na něhož byly pohledávky smluvně postoupeny, dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a ) o.s.ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem.
3. Ze smluv o zápůjčkách z datum a datum včetně zákaznických karet, smlouvy o postoupení pohledávek z datum včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek z téhož data, předžalobní výzvy z 23. 4. 2020 včetně podacího lístku a tabulky umoření, soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 20 000 Kč, kdy se žalovaný kromě jistiny zavázal vrátit ještě další poplatky v úhrnné výši 14 682 Kč, které tvořily jednak úroky ve výši 3 927 Kč (27 %), poplatek za administrativní činnost ve výši 3 055 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 7 700 Kč. Celkovou částku 34 682 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 15 měsíčních splátkách po 2 313 Kč, poslední ze splátek měla být uhrazena ve výši 2 300 Kč. Na tuto pohledávku žalovaný dospodu uhradil 18 240,58 Kč. Spolu s uzavřenou smlouvou s ním byla vyplněna také zákaznická karta, z níž vyplývalo, že v době podpisu smlouvy žil s rodiči, kontaktní adresu měl na jiné adrese, než na adrese trvalého pobytu, pracoval na plný pracovní úvazek jako strojírenský dělník s příjmem 14 000 Kč čistého měsíčně, byl svobodný, neplatil žádné náklady spojené s bydlením, měl další dluhy vůči stejnému věřiteli, které splácel částkou 1 827 Kč měsíčně a dluhy u jiných věřitelů splácejících částkou 1 600 Kč měsíčně. Výdaje na domácnost byly odhadnuty částkou 5 800 Kč měsíčně. Do příjmu dlužníka byl také započítán příjem jeho matky ve výši 14 000 Kč měsíčně, aniž by ze zákaznické karty vyplývalo, z jakého důvodu. Dne datum došlo k uzavření další smlouvy o zápůjčce na stejnou jistinu ve výši 20 000 Kč, poplatek byl sjednán ve výši 17 114 Kč. Tvořily ho 28 % úroky v propočtené výši 3 448 Kč, odměna za zpracování a doručení ve výši 2 000 Kč a odměna za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 666 Kč. Úhrnem měl žalovaný zaplatit 37 114 Kč v 60 týdenních splátkách po 619 Kč, poslední ze splátek měla být zaplacena ve výši 593 Kč. Na tento dluh uhradil 8 859,42 Kč. Podle zákaznické karty bydlel v tu dobu na stejné adrese jako u první smlouvy, nežil s rodiči, ale byl spolubydlícím, splácel interní splátky částkou 2 320 Kč, žádné další splátky nehradil, měsíční výdaje činily 6 000 Kč, pracoval u stejného zaměstnavatele s příjmem 15 500 Kč čistého měsíčně a další příjmy domácnosti, aniž by bylo patrné, koho se týkají, byly určeny částkou 15 000 Kč Smlouvou z datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
4. Podle § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal a neunesl tak ani důkazní břemeno ohledně toho, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť při uzavírání první smlouvy o zápůjčce dne datum vycházel z toho, že žalovaný má nejen další dluh vůči téže úvěrující společnosti, ale i dluhy vůči dalším společnostem, nepočítal s žádnými platbami na nájemné nebo inkaso, což výrazně zlepšovalo bonitu žalovaného, kterému tak zápůjčka byla poskytnuta. Z jakého důvodu byl do jeho příjmu započítáván i příjem matky není patrno, matka žalovaného nebyla jeho spoludlužnicí ani ručitelkou, a pokud by žalovaný s matkou tvořili rodinnou domácnost, pak mohl být její příjem zohledňován pouze ve vztahu k případným společným nákladům rodinné domácnosti. Měl-li být zcela započten ve prospěch příjmů žalovaného, muselo by být i u jeho matky zjišťováno, jaké jsou její výdaje a kolik fakticky z tohoto příjmu poskytuje synovi. Při uzavírání smlouvy o zápůjčce ze datum přitom žalovaný, až bydlel stále na stejné adrese, již podle vyplněné zákaznické karty nežil s rodiči, ale byl spolubydlícím, i v tomto případě byl počítán další příjem domácnosti a ani v tomto případě není patrné, z jakého důvodu. Náklady na bydlení nebyly vůbec vyčísleny, což opět ovlivnilo bonitu žalovaného v jeho prospěch. Ohledně povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019 -86, podle něhož řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy a dále na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 o povinnosti věřitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřit dlužníka s tím, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud navíc považuje ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím zápůjček za nepřiměřená, neboť jistinu navyšují u první zápůjčky o 73,41 %, u druhé dokonce o 85,57 % a i když jsou jednotlivé platby ve smlouvách specifikovány odděleně, fakticky plní funkci úroků, jejichž cílem je získání odměny za to, že dlužníku byly poskytnuty peněžní prostředky, přičemž tato úplata zahrnuje jak náklady související s poskytnutím zápůjčky, tak i odměnu poskytovatele peněz. Je přitom nepodstatné, zda se tak stane v jedné položce nebo ve vícero nárocích, byť i formě odlišných z hlediska jejich označení. Tímto postupem zapůjčitele došlo k navýšení zápůjčky v rozporu s dobrými mravy, což rovněž způsobuje absolutní neplatnost uzavřených smluv dle § 588 občanského zákoníku . Ze všech uvedených důvodů proto soud považoval žalobu za důvodnou toliko ohledně nezaplacených jistin, kdy u smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum se jedná o částku 1 759,42 Kč včetně 8,05 % zákonných úroků z prodlení od 11. 11. 2017 do zaplacení, na něž žalobci vznikl nárok ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a u smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum ve výši 11 140,58 Kč včetně 8,5 % úroků z prodlení od 19. 1. 2018 do zaplacení. Ve všech ostatních nárocích soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že soud jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť ve věci úspěšnější žalovaný zůstal nečinný a vznik ani výši nákladů řízení neprokázal, žalobci s ohledem na výsledek sporu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).