Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 253/2020-65
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného, okres okres
o zaplacení částky 13 300 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 600 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od 17. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 7 700 Kč za dobu od 17. 12. 2019 do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 13 300 Kč za dobu od 25. 7. 2018 do 16. 12. 2019.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 600 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od 17. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 7 700 Kč za dobu od 17. 12. 2019 do zaplacení - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 13 300 Kč za dobu od 25. 7. 2018 do 16. 12. 2019. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 13 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 25. 7. 2018 do zaplacení. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel dne 30. 5. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč, podle níž žalovaný měl hradit splátky 295 Kč týdně. Tato částka se skládá z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700 Kč, a žalobce v průběhu řízení označení této částky změnil na souhrnný poplatek. Tento poplatek zahrnoval úročení půjčky 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnu obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek 2 200 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu 60 týdnů, celý dluh měl být splacen ke dni 24. 7. 2018. Žalovaný splatil pouze 4 400 Kč, žalobce propočtem zjistil, že pokud by žalovaný tuto částku splatil v dohodnutých týdenních splátkách, splatnost celé pohledávky by nastala 19. 9. 2017. Žalovaná částka 13 300 Kč se skládá z jistiny 7 514 Kč a ze souhrnného poplatku 5 786 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy s žalovaným ověřoval úvěruschopnost žalovaného, prováděl kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolu v insolvenčním rejstříku, telefonicky ověřoval zaměstnání žalovaného, kontroloval platební historii žalovaného u žalobce a vyhodnotil aktuální finanční situaci podle vyplněných podkladů žalovaného, podle jeho lokality a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.
2. Ve věci byl dne 1. 4. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne 30. 5. 2017 mezi žalobcem a žalovaným jakožto spotřebitelem. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky 10 000 Kč jako hotovostní bezúčelový úvěr. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že celou tuto částku od žalobce převzal. Žalovaný se zavázal žalobci celkem zaplatit 17 700 Kč ve formě 60 splátek ve výši 295 Kč týdně počínaje dnem 6. 6. 2017, každá další splátka měla být zaplacena vždy 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí. Celkové náklady úvěru 7 700 Kč se skládají z úroků 3 500 Kč, z poplatku za zpracování a doručení úvěru 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 200 Kč, když žalovaný měl hradit splátky v hotovosti k rukám osoby určené žalobcem. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně. Smlouva představuje dvojlist, na první a čtvrté straně jsou shora uvedená ujednání, včetně data a podpisu obou smluvních stran. Vnitřní dvě strany obsahují smluvní podmínky drobnějším písmem než je písmo na zbývajících dvou stranách. V odstavci splácení úvěru je stanoveno, že veškeré peněžní částky zaplacené klientem budou žalobcem započítány nejprve na úhradu nákladů na soudní nebo mimosoudní vymáhání dluhu, na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, poté na úhradu jistiny v poměru 56,497 %, na úhradu úroku v rozsahu 19,774 %, na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru v rozsahu 11,3 % a na poplatek za hotovostní inkaso v rozsahu 12,429 %. V odstavci nazvaném poplatky je uvedeno, že poplatek za zpracování a doručení úvěru zahrnuje administrativní činnosti související s uzavřením smlouvy, zavedením klienta do evidenčního systému, zpracováním nezbytných podkladů a dokumentace. Doručení úvěru zahrnuje činnosti spojené s osobním doručením a vyplacením úvěru zástupcem žalobce v místě klientova bydliště při podpisu smlouvy. Poplatek za hotovostní inkaso zahrnuje administrativní činnost a činnost bezprostředně související se splácením úvěru, zejména telefonické či osobní sjednání času návštěvy klienta se zástupcem žalobce za účelem výběru splátky, návštěvy zástupce žalobce v bydlišti klienta, výběr řádných i mimořádných splátek v hotovosti v bydlišti klienta a jejich evidence v evidenční kartě, přeprava hotovostních splátek od klienta k žalobci, přičemž nárok na zaplacení tohoto poplatku vzniká žalobci i v případě, kdy tato činnost nebude provedena z důvodu nesoučinnosti klienta.
5. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru představuje tiskopis a do něj jsou ručním písmem dopisovány údaje, je podepsán 30. 5. 2017 žalovaným. Obsahuje základní parametry úvěru a výpočet roční procentní sazby nákladů.
6. Listin Listina evidenční karta klienta je rovněž tiskopisem, v němž jsou ručním písmem vyplněny údaje. Je podepsán dne 30. 5. 2017 žalovaným i osobou jednající za žalobce. Ohledně žalovaného je zde uvedeno, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, bydlí s nějakou spolubydlící osobou, nevlastní vozidlo ani nemovitosti, nebyl soudně stíhán, měl u žalobce již před tím půjčku, pracuje brigádně s čistým měsíčním příjmem 28 549 Kč, má 2 zdroje příjmu, jedním z nich brigáda 13 549 Kč, sociální dávky nepobírá, další čistý měsíční příjem domácnosti činí 15 000 Kč, u tohoto je doplňující informace – přítelkyně. Součet těchto dvou částek představuje 28 549 Kč. Odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného jsou 5 770 Kč, u toho na energie 3 700 Kč, na telefon a internet 770 Kč a výdaje na úvěry či zápůjčky žalovaného u žalobce představují 1 300 Kč. Žalobce z toho vypočítal použitelné příjmy 22 779 Kč, měl k dispozici občanský průkaz nebo povolení k pobytu a dohodu o provedení práce s platovým výměrem. Tato dohoda nebyla v řízení předložena.
7. Z přehledu splátek a plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem žalobci 4 400 Kč ve čtyřech platbách, tři platby byly ve výši 1 300 Kč každá a poslední platba byla ve výši 500 Kč. Data těchto plateb nebyla zjištěna, u plateb je pouze uvedeno, v kterém týdnu splácení byly zaplaceny, první platba v minus v prvním týdnu, tedy zřejmě ještě před splatností první splátky, druhá platba ve třetím týdnu splácení, třetí platba v sedmém týdnu splácení a poslední platba ve třicátém čtvrtém týdnu splácení.
8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem ze dne 6. 12. 2019, v němž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do sedmi dnů od doručení upomínky, obrátí se žalobce na soud. Podle seznamu odeslaných zásilek byl žalovanému tento dopis odeslán 6. 12. 2019 doporučeně.
9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 30. 5. 2017 se žalovanému dostalo prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru informací o základních parametrech úvěru, téhož dne žalobce vyplnil s žalovaným evidenční kartu klienta a zjistil o jeho poměrech výše uvedené skutečnosti, a ve stejný den byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru shora uvedeného obsahu. Tentýž den žalovaný od žalobce obdržel v hotovosti dohodnutou částku úvěru 10 000 Kč a zavázal se od 6. 6. 2017 platit splátky 295 Kč týdně v počtu 60 a celkem tak uhradit žalobci 17 700 Kč, z toho 3 500 Kč za úrok, 2 000 Kč za poplatek za zpracování a doručení úvěru a 2 200 Kč za poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný provedl první platbu blíže nezjištěného dne ještě před splatností první splátky, celkem provedl platby 4 v celkové výši 4 400 Kč. Na předžalobní výzvu žalobce žalovaný nereagoval a ničeho dalšího žalobci již neuhradil.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně, a jeho platby nepostačovaly k pokrytí všech jeho závazků vůči žalobci.
11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.
12. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce znal věk žalovaného - 54 let, zjistil od žalovaného, že žalovaný žije s přítelkyní, která zřejmě v té době pobírala čistý příjem 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný nebyl řádně zaměstnán, nepodnikal, a jeho zdrojem příjmu byla nějaká blíže nespecifikovaná brigáda, z níž měl žalovaný příjem 13 549 Kč měsíčně. Celkové příjmy domácnosti žalovaného, tedy asi jeho i jeho přítelkyně, představovaly 28 549 Kč měsíčně. Žalovaný již v době předešlé měl půjčku u žalobce, kterou splácel ve splátkách 1 300 Kč měsíčně. Žalovaný byl nemajetný, rozvedený a jeho měsíční výdaje byly odhadnuty na 5 770 Kč a skládaly se z platby za energie 3 700 Kč, platby za telefon a internet 770 Kč a ze splátky půjčky 1 300 Kč. S jinými výdaji žalovaného žalobce nepočítal, a částku 5 770 Kč odečetl od celkového příjmu domácnosti 28 549 Kč, a rozdíl 22 779 Kč vyhodnotil jako dostačující k tomu, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet ve splátkách 295 Kč týdně, což odpovídá přibližně částce 1 200 Kč měsíčně. Toto posouzení poměrů žalovaného ze strany žalobce soud nepovažuje za přiměřené. Stěží si lze představit, že výdaje žalovaného tvoří pouze náklady na energie, telefon a internet a splátka předchozí půjčky. V každém případě však žalobce neměl zjištěné výdaje 5 770 Kč odpočítat od celkového příjmu domácnosti 28 549 Kč, v čemž je zahrnut příjem přítelkyně žalovaného 15 000 Kč. Žalobce měl vycházet z příjmu žalovaného z jeho brigády 13 549 Kč, a výsledek by v takovém případě činil 7 779 Kč na měsíc. Skutečnost, že žalovaný ve svém věku je nemajetný, že žije s přítelkyní a jeho jediným zdrojem příjmu je nějaká brigáda, přitom již je zadlužen u žalobce, měly signalizovat žalobci, že žalovaný si nepočíná dostatečně zodpovědně ve finančním hospodaření, že i když zadlužen, požaduje další úvěr, i když má k dispozici velice nízký podprůměrný příjem, navíc nestabilní. K příjmu jeho přítelkyně lze stěží přihlížet, když se jedná pouze o přítelkyni, nikoli o manželku, nejde tedy o žádný trvalý vztah, naopak o vztah zcela nezávazný, z čehož vyplývá, že takový vztah může kdykoliv skončit. Žalobce nezjišťoval charakter bydlení žalovaného ani výdaje na bydlení, a přesto se znalostí všech výše uvedených skutečností vyhodnotil situaci tak, že zvýšil úvěrové zatížení žalovaného již druhým úvěrem. O předchozím úvěru není soudu ničeho známo, nebylo zjištěno, kolik splátek ještě žalovaný měl uhradit a jaký byl zůstatek nesplaceného úvěru. I kdyby byl takový zůstatek nízký, nepovažuje soud zjištěné poměry žalovaného za vhodné k tomu, aby žalovaný mohl čerpat další úvěr 10 000 Kč. Jedná se o částku pro žalovaného zcela zásadní, v žádném případě nezanedbatelnou, a za situace, kdy žalovaný disponoval velmi nízký měsíčním příjmem, navíc nestabilním, a byl již zadlužen u žalobce, jednalo se o úvěrové zatížení, které bylo pro žalovaného značné.
13. Soud tedy má za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný byl oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což se nestalo. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku . Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.
14. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
15. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl hotovostně žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 4 400 Kč. Rozdíl ve výši 5 600 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.
15. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Současné možnosti žalovaného soud nemohl zjistit, když žalovaný je v řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Soud vycházel z výše uvedené výzvy žalobce odeslané žalovanému 6. 12. 2019, a z toho, že dopis se dostal do dispozice žalovaného 12. 12. 2019, žalovaný měl dluh splnit do 16. 12. 2019, a od 17. 12. 2019 je v prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku . Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , přičemž jinou sazbu úroku z prodlení si účastníci neujednali.
16. Soud tedy žalobci přiznal částku 5 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku byla výrokem II. tohoto rozhodnutí žaloba zamítnuta.
17. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalovaná úvěrová smlouva nebyla posouzena jako absolutně neplatná, jak je shora uvedeno, nebylo by možné žalobci plně vyhovět. Nelze přehlédnout, že souhrnný poplatek 7 700 Kč představuje 77 % z jistiny úvěru. Jeho jednotlivé složky tvoří úrok 3 500 Kč, představující 35 % z jistiny, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 000 Kč, představující 20 % jistiny úvěru, a poplatek za hotovostní inkaso 2 200 Kč představující 22 % jistiny úvěru. Všechny tyto náklady spolu s jistinou úvěru měl žalovaný uhradil za 60 týdnů, tedy za 1 rok a 8 týdnů. Za situace, že náklady žalobce byly kryty vysokým úrokem 35 % z jistiny, jeví se další náklady v podobě dvou poplatků v celkové výši 4 200 Kč za nepřiměřeně vysoké do té míry, že se zjevně příčí dobrým mravům, a soud by ujednání o těchto poplatcích posoudil jako absolutně neplatné.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Úspěch žalobce ve sporu je v nižší míře než úspěch žalovaného, a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.