Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 203/2019-26
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 3 401 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uhrazení částky 3 401 Kč s úrokem z prodlení ve výši 162,55 Kč, s úrokem ve výši 3 775,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uhrazení částky 3 401 Kč s úrokem z prodlení ve výši 162,55 Kč, s úrokem ve výši 3 775,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum dožadovala zaplacení částky ve výši 3 401 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 162,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 775,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 401 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 3 401 Kč od datum do zaplacení) po žalované z titulu úvěrové smlouvy číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ předchozí věřitel“). Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovanou a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru dne datum, na základě, které se předchozí věřitel zavázal poskytnout žalované částku 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala navrátit částku ve výši 13 801 Kč ve čtyřiceti pěti týdenních splátkách, poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Žalovaná na základě smlouvy o úvěru obdržela finanční hotovost ve výši 8 000 Kč. Žalovaná na dluh uhradila dle tvrzení žalobkyně celkově částku 12 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, kdy postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované přípisem ze dne datum Poslední upomínku k zaplacení tvrzeného nároku zaslala žalobkyně žalované dne datum.
Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019, I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.
Jelikož nebylo z žaloby zřejmé, zda předchozí věřitel prověřil úvěruschopnost žalované, tak soud usnesením ze dne datum vyzval žalobkyni k doložení splnění povinnosti prověření úvěruschopnosti. Žalobce k uvedenému soudu poskytl informaci, že se předchozí věřitel spolehl na informace uvedené v zákaznické kartě, když žalovaná do zákaznické karty uvedla, že se stará o tři nezaopatřené děti, nemá žádné zaměstnání, celkové měsíční příjmy domácnosti činí 21 000 Kč, celkové výdaje domácnosti činí 12 503 Kč měsíčně a v rámci schválení úvěruschopnosti žalované byly k žádosti předloženy důkazy: výměr podpory a SIPO. Žalobkyně však tvrdí, že tyto listiny již nemá k dispozici. I kdyby měla žalobkyně k dispozici uvedené listiny, tak z žádné z výše jmenovaných by nešlo vysvětlit žalovanou tvrzený příjem 15 000 Kč měsíčně v kolonce další příjmy domácnosti. Dále i přes skutečnost, že žalovaná v zákaznické kartě vyplnila, že disponuje kreditní kartou, tak původní věřitel tuto skutečnost nijak dále neprozkoumal a při posuzování úvěruschopnosti žalované tedy nemohl disponovat celkově ucelenými informacemi. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytla žalobkyně žalované plnění ve výši 8 000 Kč bez právního důvodu. Pokud žalobkyně vyplatila žalované 8 000 Kč, tak vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná by proto podle 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byla povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila. Žalovaná žalobkyni vrátila celkově částku ve výši 12 000 Kč, a proto soud rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť plnění ze strany žalované překonalo částku, o kterou by se případně bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně.
O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, ale jelikož žalované žádné náklady v řízení nevznikly, tak soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a ve lhůtě, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.