Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 203/2019-26

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 3 401 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uhrazení částky 3 401 Kč s úrokem z prodlení ve výši 162,55 Kč, s úrokem ve výši 3 775,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uhrazení částky 3 401 Kč s úrokem z prodlení ve výši 162,55 Kč, s úrokem ve výši 3 775,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 3 401 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum dožadovala zaplacení částky ve výši 3 401 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 162,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 775,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 401 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 3 401 Kč od datum do zaplacení) po žalované z titulu úvěrové smlouvy číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ předchozí věřitel“). Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovanou a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru dne datum, na základě, které se předchozí věřitel zavázal poskytnout žalované částku 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala navrátit částku ve výši 13 801 Kč ve čtyřiceti pěti týdenních splátkách, poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Žalovaná na základě smlouvy o úvěru obdržela finanční hotovost ve výši 8 000 Kč. Žalovaná na dluh uhradila dle tvrzení žalobkyně celkově částku 12 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, kdy postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované přípisem ze dne datum Poslední upomínku k zaplacení tvrzeného nároku zaslala žalobkyně žalované dne datum.

Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění k datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 20. 3. 2019, I v režimu úpravy ustanovení účinné před novelou provedenou mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

Jelikož nebylo z žaloby zřejmé, zda předchozí věřitel prověřil úvěruschopnost žalované, tak soud usnesením ze dne datum vyzval žalobkyni k doložení splnění povinnosti prověření úvěruschopnosti. Žalobce k uvedenému soudu poskytl informaci, že se předchozí věřitel spolehl na informace uvedené v zákaznické kartě, když žalovaná do zákaznické karty uvedla, že se stará o tři nezaopatřené děti, nemá žádné zaměstnání, celkové měsíční příjmy domácnosti činí 21 000 Kč, celkové výdaje domácnosti činí 12 503 Kč měsíčně a v rámci schválení úvěruschopnosti žalované byly k žádosti předloženy důkazy: výměr podpory a SIPO. Žalobkyně však tvrdí, že tytoy již nemá k dispozici. I kdyby měla žalobkyně k dispozici uvedenéy, tak z žádné z výše jmenovaných by nešlo vysvětlit žalovanou tvrzený příjem 15 000 Kč měsíčně v kolonce další příjmy domácnosti. Dále i přes skutečnost, že žalovaná v zákaznické kartě vyplnila, že disponuje kreditní kartou, tak původní věřitel tuto skutečnost nijak dále neprozkoumal a při posuzování úvěruschopnosti žalované tedy nemohl disponovat celkově ucelenými informacemi. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytla žalobkyně žalované plnění ve výši 8 000 Kč bez právního důvodu. Pokud žalobkyně vyplatila žalované 8 000 Kč, tak vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná by proto podle 451 odst. 1 , , byla povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila. Žalovaná žalobkyni vrátila celkově částku ve výši 12 000 Kč, a proto soud rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť plnění ze strany žalované překonalo částku, o kterou by se případně bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s  tak, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, ale jelikož žalované žádné náklady v řízení nevznikly, tak soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a ve lhůtě, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.