Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 365/2020-21
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 2 400,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč,
s 10,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 900,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 91,39 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 1 500 Kč od 14.10.2020 do 22.2.2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 357 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, anonymizováno, advokátky, se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč, s 10,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 900,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 91,39 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 1 500 Kč od 14.10.2020 do 22.2.2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 357 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky, se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 400,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,39 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 2. 2020 uzavřela se žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetových stránek webová adresa) smlouvu o úvěru číslo. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila dle výpisu z účtu, případně výplatních pásek žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů anonymizováno nebo anonymizováno. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na bankovní účet částku 1 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 566 Kč nejpozději do 4. 3. 2020. Žalovaný však na poskytnutou částku ničeho neuhradil, a to ani před předžalobní upomínku. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení poskytnuté částky 1 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 566 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru plynoucího ode dne následujícího po splatnosti úvěru (tj. 5. 3. 2020) do zaplacení. Podle čl. IX.1.a. smlouvy vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 Kč od 5. 3. 2020 do 13. 0. 2020, v celkové výši 334,50 Kč.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 2. 2020, která byla uzavřena elektronicky a žalovaný ji podepsal prostřednictvím elektronického kódu zaslaného SMS zprávou, byla žalovanému dne 5. 2. 2020 na bankovní účet poskytnuta částka 1 500 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 566 Kč do 28 dnů od jejího poskytnutí, celkem se zavázal zaplatit částku 2 066 Kč. V případě prodlení žalovaného měla žalobkyně nárok mj. na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 2. 2020, výpisu z účtu žalobkyně a předžalobní upomínky. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doložila kopii dokladu totožnosti žalovaného, výpis z účtu žalovaného týkající se příchozí platby ve výši 22 291 Kč, která byla na účet žalovaného u právnická osoba, zaslána z účtu majitele právnická osoba dne 15. 11. 2019. Dále byly předloženy výpisy z anonymizováno a anonymizováno, podle nichž žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy čerpal jeden spotřebitelský úvěr, který byl opožděně splacen.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila pouze kopii dokladu totožnosti žalovaného, výpis z účtu zachycující jedinou příchozí platbu na účet žalovaného, která byla učiněna více jak dva měsíce před uzavřením předmětné smlouvy, a výpisy z registrů REPI a EUCB, podle nichž žalovaný necelý rok před čerpáním předmětného úvěru čerpal jiný spotřebitelský úvěr (dne 5. 3. 2019, částka 3 500 Kč), který byl opožděně splacen. Žalobkyní předložené listin y tak rozhodně nemohou vést k závěru o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť z nich není patrná nejen příjmová situace žalovaného v době uzavírání předmětné smlouvy, ale ani jeho výdajová situace. Pouze na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného v rozhodném období, zjištění jeho osobních a majetkových poměrů, lze učinit závěr o tom, zda žalovaný bude reálně schopen poskytnutý úvěr splatit. To však žalobkyně neučinila. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 1 500 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, zůstala mu proto povinnost vydat částku 1 500 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
18. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť tyto nároky mají oporu v neplatné smlouvě, nebo byly požadovány za období, kdy částka nemohla být, s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, splatná.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 357 Kč. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka 1 489 Kč, jelikož soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužný spotřebitelský úvěr. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, data a dlužné částky. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b písm. c) bod 1 . ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) , d) (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění), trojnásobku paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jejímž je advokátka žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 1 500 Kč, což činí 62 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 38 %. Žalobkyni tak náleží 24 % z částky 1 489 Kč, což činí 357 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
20. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).