Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 61/2020-35
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 700 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 18.6.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 700 Kč od 18.6.2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 18.6.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 700 Kč od 18.6.2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou na soud dne 28. 2. 2020 se žalobce domáhal po žalované (dále jen jako„ žalovaný“) zaplacení částky 15 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 700 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané týdenní splátky, na svůj dluh uhradil pouze částku 2 000 Kč a vůči právnímu předchůdci žalobce mu tak vznikl dluh ve výši 15 700 Kč s příslušenstvím, který je předmětem této žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 23. 4. 2017, smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce poskytl dne 23. 4. 2017 žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč, za poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč a za úrok v pevné výši 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky v celkové výši 17 700 Kč v 60ti pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč. Tuto povinnost však žalovaný řádně a včas nesplnil, když uhradil toliko 2 000 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 19. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.
5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník “). Podle § 2390 a násl. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1802 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
8. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je co do požadované jistiny a co do části požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši důvodná.
9. Žalovaný, ačkoliv se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve sjednané lhůtě, neplnil svou smlouvou převzatou povinnost řádně (v plné výši) a včas, když na svůj dluh hradil toliko částečně. Vůči žalobci má tak žalovaný dluh ve výši 15 700 Kč. Soud proto žalobě v části požadované jistiny vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 10 000 Kč.
10. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 700 Kč žalobu zamítl (výrok II.), neboť jak plyne ze smluvních ujednání, kapitalizovaný úrok ve výši 7 700 Kč nebyl ve smyslu § 1802 občanského zákoníku mezi stranami ujednán. Žalovaný se spolu s poskytnutými finančními prostředky ve výši 10 000 Kč zavázal vrátit i částku 7 700 Kč, tato však nebyla sjednána jako kapitalizovaný úrok, když byla tvořena i poplatkem za hotovostní inkaso splátek a poplatek za zpracování a doručení úvěru, soud proto žalobu v části úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 7000 Kč od 18. 6. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II.).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 300 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 o.s.ř. provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak jejím § 2 odst. 3 .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.