Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 77/2020-58
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 100 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 190,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 12.6.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se zastavuje pro částku ve výši 700 Kč na smluvní pokutě a pro částku ve výši 2 652,60 Kč na úroku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 190,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 12.6.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se zastavuje pro částku ve výši 700 Kč na smluvní pokutě a pro částku ve výši 2 652,60 Kč na úroku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou na soud dne 7. 5. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 400 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 700 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému převodem na bankovní účet poukázána částka 1 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 495,48 Kč a smluvním úrokem z úvěru. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, dluh do 24. 8. 2017 neuhradil ani z části a vůči žalobci mu tak vznikl dluh, který je předmětem této žaloby. Žalobce se rovněž domáhá zaplacení smluvní pokuty kapitalizované ve výši 700 Kč.
2. Podáním došlým soudu dne 19. 11. 2019 vzal žalobce na základě vlastního uvážení žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 652,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 700 Kč částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s. § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem II. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno soud zjistil, že dne 8. 1. 2018 byla elektronicky (prostřednictvím zařízení umožňující komunikaci na dálku) mezi společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému ze strany žalobce bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet poskytnuta částka ve výši 1 400 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 495,48 Kč a úrokem z úvěru ve výši 44,49 Kč. Úvěr byl splatný jednorázovou platbou dne 24. 8. 2017 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o úvěr ze dne 8. 1. 2018, ve které žalovaný neuvedl, žádné skutečnosti stran jeho osobních a majetkových poměrů.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2017 byla pohledávka společnosti právnická osoba postoupena na žalobce. právnická osoba přípisem ze dne 26. 7. 2019 oznámila postoupení pohledávky žalovanému a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 5 026,70 Kč do 10 dnů od obdržení přípisu.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2020 žalobce žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu.
9. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanského zákoníku “) a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
12. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
18. V posuzované věci právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.
19. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 1 400 Kč. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.
21. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu , tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému účastníku jejich náhradu nepřiznal. Žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.
23. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem III. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.