Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
140 C 67/2020-86
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 60 722 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 131 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 28. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci až do úplného zaplacení, a to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do částky 12 751 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 882 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 751 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 15 840,48 Kč a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 34 928,42 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 165 254 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 131 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 28. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci až do úplného zaplacení, a to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se, co do částky 12 751 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 882 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 751 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 15 840,48 Kč a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 34 928,42 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 165 254 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 44 882 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 15 840,48 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,91 % ročně z částky 34 928,42 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 165 254 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 869 Kč spolu s úrokem ve výši 151,61 % ročně, počínaje od srpna 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 2 869 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 43 284,47 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 840,48 Kč za dobu od datum do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 95,91 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 34 928,42 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 165 254 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že s žalobou nesouhlasí, protože žalobkyně si nárokuje částku, která v souhrnu i s příslušenstvím několikanásobně a velmi nepřiměřeně převyšuje částku poskytnutého úvěru. Úrok ve výši 95,91 % je nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy. Na celkový úrok za poskytnutý úvěr sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 151,61 % ročně měla být uhrazena částka 102 712 Kč, přičemž původní zapůjčená částka byla 35 000 Kč. Na úroku tak měla být vrácena částka přibližně třikrát vyšší, než která byla žalované poskytnuta. Taková úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Souhrnně je celá smlouva koncipována tak, že ji lze hodnotit jako zjevnou nespravedlnost, a to z důvodu existujícího hrubého nepoměru vzájemných plnění, který spočívá v lichevním úroku. Dále žalovaná namítala, že jí žalobkyně poskytla úvěru, aniž by před jeho poskytnutím zjišťovala její finanční a sociální situaci, přičemž v době poskytnutí úvěru dne datum žalovaná měla již tři exekuce. Žalovaná je babička samoživitelka, která pečuje o dvě nezletilá vnoučata, která jí byla svěřena do pěstounské péče. V době poskytnutí úvěru měla příjem z dávek pěstounské péče a státní sociální podpory. Finanční prostředky potřebovala na bytové zařízení pro vnoučata. Při uzavření úvěrové smlouvy přišla žalobkyně k ní domů a hned druhý den jí byly vyplaceny finanční prostředky. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.
3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že je poskytovatelem nebankovním úvěrů, přičemž v této sféře nebankovních poskytovatelů úvěrů a obdobných finančních produktů (např. zápůjček) je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Dohodly-li se smluvní strany na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích; opačný závěr by totiž byl v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda. Sjednané úroky jsou ovlivněny celou řadou faktorů, mezi které patří např. požadavek na rychlost poskytnutí úvěru, jeho krátkodobost či naopak dlouhodobost, a riziko transakce, které poskytnutí úvěru pro úvěrujícího s přihlédnutím ke všem okolnostem představuje. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků (úrokovou sazbu), mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu za takových podmínek vstoupí, a to se všemi důsledku z toho plynoucími. Informace o úrokové sazbě byly žalované poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem, a to jak v předsmluvním formuláři, ve smlouvě samotné i v oznámení o schválení úvěru. Žalovaná pak následně měla ještě zákonnou lhůtu 14 dnů na odstoupení od smlouvy. K námitce žalované ohledně neprověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost, jak jí ukládá zákon. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činil 27 100 Kč, celkové měsíční náklady žalované činily 11 449 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činily 14 651 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, SOLUS. Žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytovaného úvěru, což stvrdila podpisem Předsmluvního formuláře. Žalovaná rovněž podepsala dokument Prohlášení klientů, v němž prohlásila, že:
Poskytovatel provedl jeho kontrolu ve smyslu zákona 253/2008 Sb. , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění, poskytnutý úvěr (bude-li Smlouva uzavřena) bude pro osobní potřeby Klienta a bude splácen z vlastních zdrojů Klientů, a že na výzvu Poskytovatele tyto skutečnosti písemně potvrdí i kdykoli po uzavření Smlouvy (bude-li Smlouva uzavřena). Při změně účelu použití úvěru nebo při změně ve zdrojích jeho splácení se zavazuje Poskytovatele o této změně neprodleně písemně informovat. Dále stvrzuje, že úvěr nebude splácen z výnosů z trestné činnosti nebo prostředků z terorismu, nebude použit na legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a že byl Poskytovatelem poučen o všech právech a povinnostech, které pro smluvní strany plynou ze zákona č. 253/2008 Sb. , v platném znění
si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, který má být poskytnut dle Smlouvy, souhlasí s ní, považuje ji za přiměřenou a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovního subjektu, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank
nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, pokud v Dohodě o konsolidaci (bude-li smluvními stranami uzavřena) nebude stanoveno jinak, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy (bude-li Smlouva uzavřena)
nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon ), v platném znění, nebyl proti jeho osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku
veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve Smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto Smlouvou poskytl či poskytne Poskytovatel, jsou pravdivé a úplné
Smlouvu neuzavírá v tísní, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet.
Žalobkyně tak dostála své povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování shodnou s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách ve výši 2 869 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,61 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne datum (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne datum, který byl doručen žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listin y Hodnocení klienta soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta – invalidní důchod – činil 9 100 Kč a ostatní příjmy činily 18 000 Kč, tj. celkem 27 100 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 3 500 Kč na dvě děti v domácnosti, částka 3 339 Kč na splátky právnická osoba, částka 1 200 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 11 449 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 14 651 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (rozvedená) – nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem, dosaženém vzdělání a formě bydlení (u rodičů). Rozhodnutím ÚP ze dne datum byla žalované zvýšena dávka pěstounské péče odměna pěstouna od datum na 18 000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se výslovně uvádí, že pokud je osoba pěstouna rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte, náleží jí odměna pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Na účet žalované vedený u právnická osoba byla dne datum, dne datum a dne datum vždy připsána částka ve výši 18 000 Kč jako odměna pěstounské péče odeslaná ÚP krajskou pobočkou obec (zjištěno z Výpisu transakcí na účtu žalované z datum, datum a datum). Vyplacený invalidní důchod žalované byl v lednu 2019 ve výši 9 113 a rovněž tak v červnu 2019 (zjištěno z Výplatního dokladu důchodu za 1/ 2019 a 6/ 2019). Z listin y Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. K datu datum 08:38:25 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listin y Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že kód příznaku žalované je 14, tzn. že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Z Výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že tento výpis předložený žalovanou byl pořízen ke dni datum. U žalované byly k tomuto dni evidovány celkem čtyři exekuce. První evidované usnesení/vyrozumění o zahájení exekuce bylo vydáno dne datum, druhé dne datum, třetí dne datum a poslední dne datum. Dne datum odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 35 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 2 869 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne datum). Výzvou k zaplacení ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 2. a 3. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne datum pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 2., 3. a 4. splátky a dopisem ze dne datum oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala ji k uhrazení částky 44 882 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne datum žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Dne datum byla zásilka doručována žalované (zjištěno ze Sledování zásilky číslo). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od datum má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Rovněž tak soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z kopie OP žalované a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum, informace o zápůjčních úrokových sazbách, dopisu ČNB ze dne datum, sdělení právnická osoba ze dne datum a sdělení právnická osoba ze dne datum.
5. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
12. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované. Zjištěná výše příjmu žalované byla prokázána předloženými výplatními doklady důchodu a rozhodnutím úřadu práce. Žalobkyně však vůbec nezohlednila, že nejpodstatnější část doložených příjmů žalované tvoří odměna pěstouna, která žalované byla přiznána pouze z důvodu, aby zajistila řádně pěstounkou péči pro své vnuky. Jak je výslovně v rozhodnutí uvedeno, žalované náleží odměna pěstouna pouze s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Žalobkyně pak vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalované o způsobu bydlení (u rodičů) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 200 Kč. Uvedená částka nákladů na bydlení se s ohledem na náklady bydlení v místě a čase obvyklé jeví jako naprosto podhodnocená, což musí být žalobkyni jako profesionální poskytovatelce úvěrů naprosto zřejmé. Co se týče ověření bonity klienta prostřednictvím údajů z bankovního účtu, tak si žalobkyně nechala předložit žalovanou pouze výpis prokazující připsání odměny pěstouna na její účet. Rovněž tak z žalovanou předloženého výpisu exekucí vyplývá, že v okamžiku podpisu smlouvy byly vůči ní nařízeny již tři exekuce. V tomto ohledu musí soud konstatovat, že žalobkyni nezbavuje odpovědnosti žádné žalovanou podepsané prohlášení, byť je v něm uvedeno, že„ není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí“, když tyto skutečnosti jsou ověřitelné z veřejného rejstříku. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
13. S ohledem na vyslovený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru se již soud dalšími vznesenými námitkami žalované nezabýval.
14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku 2 869 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla dne datum předžalobní výzva.
15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 35 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 2 869 Kč a zbytek neuhradila, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 32 131 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od datum. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 12 571 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 882 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 751 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 15 840,48 Kč a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 34 928,42 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 165 254 Kč, soud žalobu zamítl. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. V okamžiku zesplatnění pohledávky činil zákonný úrok z prodlení 10 % ročně, a proto soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši.
16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala. Při posuzování procesní úspěšnosti soud vycházel nejen z výše dlužné pohledávky, ale také požadovaného příslušenství. V případě žalovaných částek byla pouze nepatrně procesně úspěšnější žalobkyně, avšak co do požadovaného příslušenství byla jednoznačně procesně úspěšnější žalovaná.
17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve splátkách ve výši 1 000 Kč, a to s ohledem na stávající sociální a finanční situaci žalované. Soud přihlédl k aktivnímu přístupu žalované, která se snažila vzniklou situaci s přihlédnutím ke svým finančním možnostem vyřešit. Vzhledem k celkové výši dluhu v poměru k výši splátky má soud zato, že stanovená výše splátek je přijatelná i pro žalobce, který bude uspokojen sice v delším časovém období přesahujícím tři roky, ale jejíž právo na úhradu pohledávky je současně chráněno i uložením plnění pod ztrátou výhody splátek a případně vzniklá úroková škoda i úrokovým příslušenstvím.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.