Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (13)No categories available
20 C 27/2020-35
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Zdeňkem Douděrou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 247 317 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Konstatuje se, že délka řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 219/2014 byla nepřiměřená.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 247 317 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 10 228 Kč, k rukám právního zástupce žalobce titul titul. jméno příjmení, advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Konstatuje se, že délka řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 219/2014 byla nepřiměřená. II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 247 317 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 10 228 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se na žalované domáhal uložení povinnosti zaplatit ve výroku uvedenou částku se zmíněným příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o přiměřené finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), která být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“) zahájeného dne 27. 9. 2011 u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. spisová značka a skončeného dne 7. 8. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 61 Cm 219/2014 . Posuzované řízení trvalo 7 let a 10 měsíců, jeho předmětem bylo zaplacení částky 40 751 Kč s příslušenstvím představující dluh vzniklý neuhrazením příspěvku do fondu oprav a záloh na službách spojených s užíváním bytu, první jednání ve věci bylo nařízeno skoro po osmi letech a následně bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Žalobce dále uvedl, že náklady na správu a provoz domu jsou povinni hradit všichni vlastníci bytových jednotek a pokud jeden či více vlastníků neplní své povinnosti, musejí dluhy společenství nést ostatní vlastníci. Z uvedených důvodu byl žalobce, resp. jeho členové po dobu trvání řízení vystaven velkému tlaku a nejistotě, což mělo negativní vliv na rodinné i pracovní životy, zároveň byla ohrožena existence celého společenství.
2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok žalobce uplatněný u žalované dne 30. 8. 2019 neuznala a konstatovala, že z důvodu nedostupnosti spisového materiálu nemohla v rámci mimosoudního projednání zaujmout stanovisko k věci. Žalovaná sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy, uvedla, že délka řízení není dána jen činností soudu, ale i složitostí předmětu řízení a počtem úkonů, které je nutno v řízení provést či jednáním poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení. Posuzované řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Chomutově, který nebyl věcně příslušný k projednání žaloby, což je okolnost prodlužující řízení, kterou je třeba klást k tíži žalobce. Řízení se sice vyznačuje jistou nekoncentrovaností, ovšem žalovaná nemá za to, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Ohledně výše požadované náhrady nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že ta je z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) a zákonných kritérií zcela nepřiměřená. Význam řízení pro žalobce byl nízký, neboť částka, jež byla předmětem posuzovaného řízení, není pro žalobce jakožto právnickou osobu nijak významná.
3. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
4. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když se na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud postupoval podle citovaného zákonného ustanovení a věc rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, aniž by ve věci nařizoval jednání.
5. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 28. 8. 2019 podaným žalované dne 30. 8. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a požadoval zaplacení částky 247 317 Kč, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Uvedené ani mezi účastníky nebylo sporné.
6. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 27. 9. 2011 byla Okresnímu soudu v Chomutově doručena žaloba (návrh na vydání platebního rozkazu) osobní údaje žalované anonymizována tři slova ulice, adresa číslo v obec proti žalovaným a) jméno příjmení a b) jméno příjmení o zaplacení částky 40 751 Kč s příslušenstvím, z důvodu neuhrazení příspěvků na správu domu. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 34 C 710/2011 .
Soud dne 18. 11. 2011 rozhodl platebním rozkazem, kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně částku 40 751 Kč. Platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaných.
Usnesením ze dne 22. 1. 2013 byl platební rozkaz zrušen.
Dne 5. 3. 2013 vyslovil Okresní soud v Chomutově věcnou nepříslušnost.
Dne 28. 3. 2013 byla věc předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze.
Dne 28. 11. 2013 bylo usnesením Vrchního soudu v Praze rozhodnuto, že věcně příslušným k projednání žaloby jsou krajské soudy a věc bude po právní moci postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Dne 17. 3. 2013 byl spis vrácen Okresnímu soudu v Chomutově.
Dne 10. 6. 2014 byl spis postoupen Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Dne 15. 10. 2018 byli žalovaní usnesením vyzváni, aby se vyjádřili k žalobě. Výzva byla doručena dne 18. 10. 2018.
Dne 18. 4. 2019 bylo nařízeno jednání ve věci na 11. 6. 2019.
Dne 11. 6. 2019 proběhlo jednání ve věci, které bylo ukončeno vyhlášením rozsudku pro zmeškání, neboť žalovaní se nedostavili. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 8. 2019.
Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 61 Cm 219/2014 a průběh posuzovaného řízení nebyl mezi účastníky sporný.
7. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.
Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
8. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce požadoval zaplacení částky 247 317 Kč s příslušenstvím jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.
9. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.
10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.
11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).
12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal, že v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v průtazích mezi jednotlivými úkony soudu v době od 18. 11. 2011, kdy bylo rozhodnuto platebním rozkazem do 22. 1. 2013, kdy byl platební rozkaz zrušen, dále v době od 17. 3. 2013, kdy byl spis vrácen Okresnímu soudu v Chomutově do 10. 6. 2014, kdy byl spis postoupen Krajskému soudu v Ústí nad Labem a následně do 15. 10. 2018, kdy byli žalovaní vyzváni k vyjádření se k žalobě a dále do 18. 4. 2019, kdy soud nařídil ve věci jednání. Uvedený nesprávný postup pak ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení, která se tak stala nepřiměřenou.
14. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva.
15. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo ode dne 27. 9. 2011, kdy byla žalobcem podána žaloba, do dne 7. 8. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Předmětem posuzovaného řízení byla finanční částka 40 751 Kč představující dluh vzniklý neuhrazením příspěvku do fondu oprav a záloh na službách spojených s užíváním bytu. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, když o věcné příslušnosti musel rozhodovat Vrchní soud v Praze. Řízení bylo do jisté míry složité z hlediska právního, když soudy musely řešit zmíněnou věcnou příslušnost. Celkovou délku posuzovaného řízení ovlivnily uvedené průtahy, což vedlo k jeho zpomalenému průběhu.
16. Dle ustálené judikatury včetně judikatury ESLP je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení typu opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04 , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010 ). Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014 , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014 ).
17. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dostupného na stránkách www.nsoud.cz) nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. V posuzovaném řízení se jednalo o neuhrazený příspěvek do fondu oprav a záloh na službách spojených s užíváním bytu v částce 40 751 Kč s příslušenstvím žalovaný žalobcem, coby právnickou osobou.
18. ESLP v rozsudku velkého senátu ze dne 6. dubna 2000 ve věci Comingersoll S. A. proti Portugalsku, stížnost č. 35382/97, § 35-36 uvedl, že imateriální újma právnické osoby může zahrnovat prvky více či méně„ objektivní“ a„ subjektivní“. Mezi tyto prvky patří pověst společnosti, ale také nejistota v plánování rozhodování, problémy způsobené vedení společnosti a konečně též, i když v menším měřítku, úzkost a nepříjemnosti pociťované členy vedení společnosti. Imateriální újma tak může spočívat v prodlužované nejistotě či značných nepříjemnostech, i kdyby se měly týkat jen správy každodenních záležitostí společnosti.
19. U právnických osob je vznik imateriální újmy specifický už z toho důvodu, že právnické osoby jsou lidmi (fyzickými osobami) uměle vytvořené subjekty, kterým zákon přiznává postavení právnických osob. Pro právnickou osobu je mimo jiné charakteristické, že svoji vůli nevytváří sama o sobě, ale jen prostřednictvím fyzických osob, a to těch, které jsou k tomu podle práva povolány. Je tedy nepochybné, že mezi právnickou osobou a fyzickými osobami, které jsou jejími společníky, členy, jednateli či zaměstnanci, vznikají vzájemné vztahy, které nemusí být jen vztahy právními. Zejména fyzické osoby, které jsou povolány vytvářet vůli právnické osoby, mají s touto právnickou osobou blízké zájmové vazby a poměry právnické osoby se jich podstatným způsobem dotýkají. Mezi základní prvky imateriální újmy právnické osoby tak patří skutečnosti, vážící se k právnické osobě jako samostatnému právnímu celku, nelze však zcela pominout nepříjemnosti způsobené členům vedení společnosti a zohlednit je, byť v omezené míře.
20. Žalobce jako právnická osoba se zabývá problematikou správy domu a s ní souvisejících činností, což je i vymáhání zmíněného příspěvku a typ tohoto sporu je pro žalobce zcela běžným a předvídatelným sporem, k němuž může při výkonu činnosti žalobce dojít. Zároveň výše příspěvku nebyla pro žalobce významná právě s ohledem na jeho postoj po celou dobu posuzovaného řízení, kdy se o vývoj posuzovaného řízení nezajímal a nečinil žádné kroky směřující k urychlení průběhu posuzovaného řízení. Žalobce sice tvrdil, že vedením posuzovaného řízení byla ohrožena jeho existence, nicméně dané tvrzení již nekoresponduje s jeho popsaným pasivním chováním v průběhu posuzovaného řízení a zároveň si lze těžko představit, že by výše částky, která byla předmětem posuzovaného řízení významně ovlivnila fungování žalobce právnické osoby. Dále žalobce již netvrdil, že by posuzované řízení způsobilo nepříjemnosti členům žalobce nebo, že by negativně zasáhlo do správy každodenních záležitostí žalobce.
21. Za takto zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení dospěl soud k závěru, že dostačujícím formou odškodnění žalobci způsobené nemajetkové újmy je konstatování, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Jelikož se tohoto konstatování jako formy odškodnění žalobci nedostalo od žalované v rámci předběžného projednání ani v průběhu řízení, soud výrokem I. rozsudku konstatoval, že v posuzovaném řízení bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, ačkoliv se takového odškodnění žalobce nedomáhal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 401/2010 ) a zároveň ve výroku II. žalobu na finanční plnění s příslušenstvím pro její nedůvodnost zamítl.
22. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný, přestože soud rozhodl o poskytnutí jiné formy zadostiučinění, neboť v daném případě záviselo rozhodnutí na úvaze soudu, který dospěl k závěru, že je na místě poskytnutí zadostiučinění. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích ve znění pozdějších právních předpisů a dále náklady právního zastoupení v částce 6 200 Kč za dva úkony právní služby, každý v částce 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání týkající se věci samé učiněné vůči soudu ze dne 24. 2. 2020) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 , § 9 odst. 4 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších právních předpisů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3378/2013 ). Dále jsou náklady řízení představovány částkou 600 Kč za dva režijní paušály, každý v částce 300 Kč z uvedených úkonů právní služby podle § 13 advokátního tarifu. V souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. pak soud žalobci přiznal 21 % daň z přidané hodnoty v částce 1 428 Kč z nákladů právního zastoupení, tj. z částky 6 800 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci k DPH, vystaveného Finančním úřadem v Chomutově dne 9. 11. 2009 Celkem se tak jedná o částku 10 228 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech ve znění pozdějších právních předpisů.
Poučení
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.