Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 78/2021-21
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr Ing Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 722,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 722,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do 18. 5. 2020 částkou 278,74 Kč, s úrokem kapitalizovaným za období do 1. 11. 2019 částkou 604,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 722,72 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 5 198,01 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 722,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do 18. 5. 2020 částkou 278,74 Kč, s úrokem kapitalizovaným za období do 1. 11. 2019 částkou 604,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 722,72 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 5 198,01 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 198,01 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a současně byla žalovanému poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v měsíčních splátkách ve výši 5,00 % z částky, která byla vyčerpána vždy v předcházejícím měsíci. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla předem stanovena. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 5. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:
- poplatků ve výši 2 524,71 Kč
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 278,74 Kč
- kapitalizovaného úroku ve výši 604,2 Kč
- zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 722,72 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení
- úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 5 198,01 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení.
Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a současně byla žalovanému poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5,00 % z částky, která byla vyčerpána vždy v předcházejícím měsíci. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla předem stanovena. Žalobkyně konkrétní výši splátky spolu s datem její splatnosti oznamovala žalovanému výpisem ke kreditní kartě. Žalovaný dle evidence žalobkyně nehradil řádně a včas minimální měsíční splátky, k jejichž úhradě se smlouvou zavázal. Žalobkyně v důsledku toho dne 1. 11. 2019 s žalovaným smlouvu ukončila a došlo tak k zesplatnění celkové dlužné částky. Žalovaný byl ze strany žalobkyně upomínán a vyzýván k úhradě dluhu, naposledy dopisem ze dne 6. 11. 2020. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 5 198,01 Kč a dále:
- poplatků ve výši 2 524,71 Kč, kdy jednotlivé poplatky včetně jejich výše a splatnosti jsou patrné z výpisu ke kreditní kartě, který byl připojen k předmětné žalobě
- úroku z prodlení ve výši 278,74 Kč kapitalizovaného zákonného ke dni 18. 5. 2020
- úroku ve výši 604,2 Kč kapitalizovaného ke dni 1. 11. 2019
- zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 722,72 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení
- úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 5 198,01 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 198,01 Kč, kterou měl vrátit do 1. 11. 2019. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.
Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
Sjednaný smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 5 198,01 Kč (úvěrový rámec sjednán ve výši 10 000 Kč), je tento v souladu s dobrými mravy a odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.
Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.
Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 722,72 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.