Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 377/2020-33
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, země
o zaplacení 42 207 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 661 Kč,
s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 4 661 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 546, kapitalizované úroky ve výši 17 123,72 Kč, úrok 28,00 % ročně z částky 15 630,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok 28,00 % ročně z částky 3 987,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a 27,00 % úrok ročně z částky 6 149,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, 9,75 % roční úrok z prodlení z částky 15 630,64 Kč od 21.1.2020 do 9.2.2021 a dále z částky 22 098 Kč od 10.2.2021 do zaplacení, 9,75% roční úrok z prodlení z částky 3 987,79 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a 9,75% roční úrok z peodlení z částky 6 149,56 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 661 Kč, s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 4 661 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 546, kapitalizované úroky ve výši 17 123,72 Kč, úrok 28,00 % ročně z částky 15 630,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok 28,00 % ročně z částky 3 987,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a 27,00 % úrok ročně z částky 6 149,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, 9,75 % roční úrok z prodlení z částky 15 630,64 Kč od 21.1.2020 do 9.2.2021 a dále z částky 22 098 Kč od 10.2.2021 do zaplacení, 9,75% roční úrok z prodlení z částky 3 987,79 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a 9,75% roční úrok z peodlení z částky 6 149,56 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 42 207 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 484,46 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 639,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 630,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, dále z částky 3 987,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a z částky 6 149,56 Kč, a úrokem ve výši 28 % ročně z částky 15 630,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 28 % ročně z částky 3 987,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 27 % ročně z částky 6 149,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 2. 1. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 22 098 Kč, složeným z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 482 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 012 Kč a odměny za administrativní činnost (hotovostní splácení) ve výši 11 604 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 802 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 2. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 22. 1. 2019. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 21 339 Kč, zbývající část neuhradil.
3. Dne 3. 11. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 469 Kč, složeným z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 069 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 400 Kč a odměny za administrativní činnost (hotovostní splácení) ve výši 7 000 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 375 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 12. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 22. 1. 2019. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 15 866 Kč, zbývající část neuhradil.
4. Dne 7. 8. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 554 Kč, složeným z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 3 009 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 235 Kč a odměny za administrativní činnost (hotovostní splácení) ve výši 7 310 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 526 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 10. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 22. 1. 2019. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 22 709 Kč, zbývající část neuhradil.
5. Pohledávky byly dne 20. 1. 2020 postoupeny žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužné částky nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
6. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
7. Vzhledem k tomu, že je žalovaný státním příslušníkem země, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne 12. 12. 2012, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 odst. 1 písm. c) a článku 18 odst. 2. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “)).
8. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o zápůjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 2. 1. 2017 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 22 098 Kč, který představoval úrok ve výši 4 482 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 6 012 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 11 604 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 48 898 Kč v 60 týdenních splátkách po 802 Kč, přičemž poslední splátka činila 780 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky 26 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného.
9. Z listin y označené jako smlouva o zápůjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 3. 11. 2016 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 469 Kč, který představoval úrok ve výši 2 069 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 400 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 469 Kč v 60 týdenních splátkách po 375 Kč, přičemž poslední splátka činila 344 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky 12 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného.
10. Z listin y označené jako smlouva o zápůjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 7. 8. 2016 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 554 Kč, který představoval úrok ve výši 3 009 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 4 235 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 7 310 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 31 554 Kč v 60 týdenních splátkách po 526 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky 17 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného.
11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy a oznámeními postoupení pohledávky spolu s doklady o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisy ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020 k úhradě dluhů. Ke způsobu, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného dané zápůjčky splatit, nebyly soudu doloženy žádné důkazy.
12. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 2. 1. 2017, 3. 11. 2016 a 7. 8. 2016 listin y s názvem smlouva o zápůjčce, podle nichž při jejich podpisu převzal částky 26 000 Kč, 12 000 Kč a 17 000 Kč Tyto listin y obsahovaly ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil na smlouvu číslo částku 21 339 Kč, na smlouvu číslo částku 15 866 Kč a na smlouvu číslo částku 22 709 Kč. Předmětné pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly dne 20. 1. 2020 postoupeny žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala.
13. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
15. Podle § 9 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že všechny tři smlouvy o zápůjčce podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSÚ a ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného dané zápůjčky splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.
26. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle ZoSÚ soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
27. Závěr o absolutní neplatnosti smluv dle zákona o spotřebitelském úvěru se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
28. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smluv tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. příjmení důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, a to ani jí tvrzenou zákaznickou kartu. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smluv nechala předložit doklady a přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nijak nedoložila a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
29. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětné smlouvy dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 ZoSÚ a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnými pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částky 26 000 Kč, 12 000 Kč a 17 000 Kč, na které žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 21 339 Kč, 15 866 Kč a 22 709 Kč, zůstala mu proto povinnost vydat na smlouvu číslo částku 4 661 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
30. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných jistin soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajících z úroků (mají oporu v neplatných smlouvách) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).