Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 289/2020-40
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, země
o zaplacení 29 013 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 355 Kč, s 9,75% ročním úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s 9,00% ročním úrokem z prodlení z částky 2 855 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 6 827,35 Kč a s úrokem 9,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2020 do 21. 12. 2020 a dále z částky 4 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a dále 9,00% roční úrok z prodlení z částky 7 987,84 Kč od 30. 11. 2019 do 21. 12. 2020 a dále z částky 5 132,84 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a 23,72% roční úrok z částky 7 987,84 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 355 Kč, s 9,75% ročním úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s 9,00% ročním úrokem z prodlení z částky 2 855 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 6 827,35 Kč a s úrokem 9,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2020 do 21. 12. 2020 a dále z částky 4 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a dále 9,00% roční úrok z prodlení z částky 7 987,84 Kč od 30. 11. 2019 do 21. 12. 2020 a dále z částky 5 132,84 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a 23,72% roční úrok z částky 7 987,84 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 18 468 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 123,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 792,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále částky 10 545 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 790,80 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 121,03 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 987,84 Kč od 30. 11. 2019 a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 987,84 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 27. 11. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 348 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 396 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 25. 6. 2018. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 4 500 Kč, zbývající část neuhradil. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dále dne 11. 9. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 10. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 25. 6. 2018. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 7 145 Kč, zbývající část neuhradil. Obě pohledávky byly dne 29. 11. 2019 postoupeny žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku obou pohledávek nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje.
2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem země, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje Nařízení evropského parlamentu a rady EU číslo Sb. ze dne 12.12.2012, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky. Místně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (o.s.ř. ).
3. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 27. 11. 2017 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 820 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 348 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 968 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí úvěru ve výši 13 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, nemá žádné nezaopatřené děti a žije s manželkou. Jeho příjmy tvoří mzda ve výši 12 725 Kč a vedlejší příjmy (např. brigády) ve výši 7 000 Kč. Jeho měsíční výdaje činí celkem 7 123 Kč a tvoří je výdaje na bydlení ve výši 1 250 Kč, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč a splátka úvěru 1 373 Kč (celková výše úvěru 10 000 Kč). Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření své finanční situace výplatní pásky a složenky; žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. Příjmy a výdaje žalovaného proto nebyly dostatečně prokázány a zůstaly pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení v kartě zákazníka. Z listin y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 11. 9. 2017 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí úvěru ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, nemá žádné nezaopatřené děti a žije s manželkou. Jeho příjmy tvoří mzda ve výši 12 725 Kč a vedlejší příjmy (např. brigády) ve výši 8 000 Kč. Jeho měsíční výdaje činí celkem 5 750 Kč a tvoří je výdaje na bydlení ve výši 1 250 Kč a osobní výdaje ve výši 4 500 Kč. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření své finanční situace výplatní pásky a potvrzení o příjmu; žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. Příjmy a výdaje žalovaného proto nebyly dostatečně prokázány a zůstaly pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení v kartě zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 k úhradě dluhu.
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 11. 2017 listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž při jejím podpisu převzal částku 13 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 4 500 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze na základě tvrzení žalovaného obsažených v kartě zákazníka. Žalovaný dále podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 11. 9. 2017 listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž při jejím podpisu převzal částku 10 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 7 145 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani na tuto pohledávku přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla i v tomto případě zkoumána pouze na základě tvrzení žalovaného obsažených v kartě zákazníka.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru).
7. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo číslo podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. příjmení důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě, vyjma zákaznické karty, neoznačila.
19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo možné ani s ohledem na koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
21. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 4 500 Kč, zůstala mu proto povinnost vydat částku 8 500 Kč. Dále žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, na kterou uhradil částku 7 145 Kč, zůstala mu proto povinnost vydat částku 2 855 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 8 500 Kč a 2 855 Kč, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
22. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).