Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 359/2020-31
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 143 272,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 176 026,27 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 83 649,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 83 649,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 176 026,27 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 83 649,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 83 649,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 143 272,67 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 18 126,35 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 83 649,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 14 627,25 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 83 649,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, dne 26. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 85 396 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 663 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 35 253 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 480 Kč v 24 měsíčních splátkách po 7 309 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 4. 2019. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 30. 10. 2017, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 19 619 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 26. 4. 2019 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 83 649,34 Kč a na dlužném poplatku částky 59 623,33 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. K tomuto dni činila dlužná částka 143 272,67 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené půjčky ve výši 83 649,34 Kč a dlužné části poplatku ve výši 59 623,33 Kč. Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listin y jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, dne 26. 4. 2017 smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout zápůjčku ve výši 90 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 85 396 Kč (celkem 175 396 Kč) v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 7 309 Kč, poslední splátku ve výši 7 289 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 29 663 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 35 253 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 20 480 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky uvedené na zadní straně formulářové smlouvy (smlouva o zápůjčce z uvedeného dne včetně souhrnných informací). V souladu s článkem 10 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce byl původní věřitel oprávněn v případě řádného nezaplacení smluvených splátek požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Dle smluvních ujednání pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 24 měsíčních splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % ročně. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle článku 18 smluvních podmínek smlouva je uzavřena na dobu určitou, bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky z prodlení se zaplacením, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (citované smlouva a smluvní podmínky). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 30. 10. 2017, celkem uhradila částku 19 619 Kč, zbývající část dluhu v celkové výši 191 272,67 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatila. Pohledávka za žalovanou byla právnická osoba postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 20. 1. 2020 byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 4. 2020 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. NOZ smlouva o úvěru. Účastníci sice smlouvu označili jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. NOZ , soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. NOZ . K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalované čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaná však svoji povinnost ze smlouvy porušila, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, čímž se dostala do prodlení. Žalovaná ohledně svého závazku neuvedla žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporovala. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni zaplatila dlužnou částku v celkové výši 143 272,67 Kč (83 649,34 Kč na jistině dluhu a 59 623,33 Kč na poplatku včetně sjednaného úroku). Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 NOZ ve spojení s ustanovením § 2399 odst. 1 NOZ . S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 176 026,27 Kč, sestávající se z výše konkretizované dlužné jistiny a poplatku a dále úroku a úroku z prodlení v kapitalizované výši ke dni postoupení pohledávky (20. 1. 2020). Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako běžnou třídenní.
6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 732 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1 , § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 6 860 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. , tj. o částku 3 790,50 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 27 573 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.