Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 368/2020-51
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 260 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 380 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 880 Kč, úroku v kapitalizované výši 2 785,79 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 981,86 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 037,79 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 981,86 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 601,86 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 380 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 880 Kč, úroku v kapitalizované výši 2 785,79 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 981,86 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 037,79 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 981,86 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 601,86 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč (celkem tedy částku ve výši 20 880 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 6 620 Kč. Žalovaná částka 14 260 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 10 981,86 Kč a zůstatek neuhrazené úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 278,14 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 23,72% p.a. smluvního úroku z jistiny 10 981,86 Kč za dobu od 10. 11. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 10. 11. 2018 do 29. 11. 2019 úrok kapitalizovala částkou 2 785,79 Kč, a 9% p.a. úroku z prodlení z částky 10 981,86 Kč za dobu od 17. 11. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 17. 11. 2018 do 29. 11. 2019 tento úrok kapitalizovala částkou 1 037,79 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právnická osoba anonymizována tři slova smluvně postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a právnická osoba anonymizována tři slova byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se právnická osoba anonymizována tři slova zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru sestávajícími z úroku ve výši 1 680 Kč, z poplatku ve výši 2 400 Kč a z úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč (celkem tedy částku 20 880 Kč) splatit ve 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). příjmení příjmení jméno příjmení, anonymizováno pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka žádost o zápůjčku vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 07/2017 a jeho pravidelný měsíční příjem činí 13 500 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 8 500 Kč, a to 3 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na osobní výdaje a 500 Kč na další výdaje jako sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu a je svobodný. Žalovaný dále v den uzavření úvěrové smlouvy podepsal právním předchůdcem žalobkyně předpřipravené formulářové čestné prohlášení, v němž mimo jiné uvedl, že proti jeho osobě je vedena 1 exekuce a že svým podpisem stvrzuje úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených v kartě zákazníka – žádosti o zápůjčku. Žalovaný dále prohlásil, že se nenachází v úpadku a není předlužen, a že proti němu nebylo zahájeno insolvenční řízení, a že mu nejsou známy jakékoli okolnosti a skutečnosti, v jejichž důsledku by mělo být insolvenční řízení proti němu zahájeno. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného ověřila doklady vyžádanými od žalovaného, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalobkyně předložila nečitelnou dohodu o provedení práce ze dne datum a nečitelný doklad o příjmu. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány především podstatné výdaje žalovaného.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila právnická osoba Credit, SE žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba Credit, SE jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena právnická osoba Credit, SE dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Soudu však předložila pouze nečitelnou dohodu o provedení práce a nečitelný doklad o příjmu. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tvrzené výdaje žalovaného a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalovaného, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen na žalovaným sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39).
18. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V kartě zákazníka bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 3 000 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady za nájem, elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalovaného na dopravu, jídlo a osobní náklady (např. volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.) činí pouze 5 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc za situace, kdy si byl vědom, že proti osobě žalovaného byla vedena exekuce.
19. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 5 380 Kč (12 000 Kč – 6 620 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 5 380 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván výzvou k plnění ze dne 29. 11. 2019, která byla předána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019 a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 12. 2019. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do deseti dnů po obdržení dopisu (tj. do 27. 12. 2019). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 28. 12. 2019 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 981,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 28. 12. 2019 z přiznané částky 5 380 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.
21. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.