Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 124/2020-57
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 4.950 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.300 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 452,70 Kč, a to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 2.090, částky 2.307,29 Kč, částky ve výši 212 Kč a částky ve výši 1.650 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.300 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 452,70 Kč, a to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 2.090, částky 2.307,29 Kč, částky ve výši 212 Kč a částky ve výši 1.650 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši
3.300 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 452,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.300 Kč od datum do zaplacení; a dále částku ve výši 1.650 Kč
a částku ve výši 4.610,17 Kč.
2. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno (dále jen jako„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 3.300 Kč. Žalovaná se touto Smlouvou zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 3.300 Kč,
a dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.090,88 Kč a smluvní úrok, a to nejpozději do datum. V případě prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady na vymožení pohledávky. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 3.300 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.090,88 Kč, z úroku (kapitalizovaného za období od datum do datum) ve výši 452,70 Kč, z nákladů na vymožení pohledávky ve výši 212 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1.650 Kč a z kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 570,91 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
datum byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.
3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.
4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.
5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne datum uzavřel právní předchůdce žalobce (právnická osoba) a žalovaná Smlouvu o úvěru č. anonymizováno (dále jen jako„ Smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této Smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 3.300 Kč a úvěr v této výši byl dne datum na bankovní účet žalované číslo bankovní účet poskytnut. Žalovaná se touto Smlouvou zavázala, že právnímu předchůdci žalobce vrátí úvěr ve výši 3.300 Kč a zaplatí úrok ve výši 40 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.090,88 Kč, a to nejpozději do
datum. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit účelně vynaložené náklady, které právnímu předchůdci žalobce vznikly v souvislosti s prodlením žalované (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory) a uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaná v prodlení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne datum. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne datum.
6. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník “), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po datum.
7. Podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) a žalovaná uzavřeli Smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako„ Smlouva“). Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitel (ustanovení
§ 1810 občanského zákoníku ). Právní předchůdce žalobce se touto Smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 3.300 Kč a tento byl žalované dne datum na její bankovní účet poskytnut. Žalovaná se touto Smlouvou zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 3.300 Kč a zaplatit úrok ve výši 40 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.090,88 Kč,
a to nejpozději do datum. V případě prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Žalovaná po uplynutí dohodnuté doby poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce nevrátila a porušila tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatil
a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl
a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 3.300 Kč (úvěr) a částku ve výši 452,70 Kč (kapitalizovaný úrok). Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit i úrok z prodlení.
13. Pokud jde poté o ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, o ujednání o smluvní pokutě
a o ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů, soud je považuje za nepřiměřená ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/. Současně je nutno i poznamenat, že účinné znění ustanovení § 1813 občanského zákoníku poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání výše poplatku za poskytnutí úvěru (tj. 2.090,88 Kč), výše poskytnuté částky
(tj. 3.300 Kč) a splatnosti úvěru (tj. 16 dnů) nelze než dovodit, že takto sjednaná úhrada je vzhledem k výši poskytnuté částky a její povaze nepřiměřeně vysoká, a to i s přihlédnutím k tomu, že se ve své podstatě nejedná o nic jiného, než o úhradu za užívání poskytnuté částky, tedy stručně řečeno o další úrok. Podobné závěry poté platí i pro smluvní pokutu, kdy z porovnání její výše (tj. 0,1 % denně), výše zajištěné částky (tj. 3.300 Kč) a splatnosti úvěru (tj. 16 dnů) nelze opět než dovodit, že takto sjednaná smluvní pokuta je vzhledem k výši
a povaze zajišťovaného závazku rozporná s ochranou spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti. Pokud jde poté o ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů, i toto ujednání považuje soud za rozporné s ochranou spotřebitele, kdy žalovaný nebyl při vzniku závazkového vztahu seznámen s konkrétní výší, nad to je žalobcem požadovaná částka vzhledem k faktickým nákladům těchto služeb zcela neodůvodnitelná. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné Smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak byla shora popsaná smluvní ujednání v podstatě vnucena. Ze samotné vizuální formy Smlouvy je tak patrno, že tato ustanovení Smlouvy sjednána individuálně nebyla, v případě smluvní pokuty byla tato navíc stanovena pouze pro případ prodlení žalovaného, porušení smluvních povinností ze strany právního předchůdce žalobce žádným zvláštním způsobem zajištěno nebylo. Již jen pro úplnost soud odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne datum, podle něhož je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna
a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“. K nepřiměřenosti ujednání přitom soud přihlédne
z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98 ze dne datum), spotřebitel má sice možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat (ustanovení § 1815 občanského zákoníku , rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout ze dne 21. 11. 2002), ale v projednávané věci se žalovaný nepřiměřených ustanovení nedovolal. Lze tedy uzavřít, že soud k nepřiměřeným ujednáním o poplatku za poskytnutí úvěru, o smluvní pokutě a o náhradě účelně vynaložených nákladů v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku nepřihlédl a žalobu v této části zamítnul.
14. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. , tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu
a stručné právní posouzení.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ,2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 10.012,87 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 3.752,70 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 6.260,17 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 37 % představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalované. Jelikož u žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. )
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.