Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 260/2020-25
Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr Vladimírem Divišem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu nároku na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, jakož i co do kapitalizovaného úroku ve výši částka zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu nároku na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a kapitalizovaných úroků (souhrnný poplatek) v částce částka. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které půjčil žalovanému částku částka, kterou si žalovaný převzal hotově ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem (kapitalizovaným úrokem) ve výši částka Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku částka, a to formou 55 pravidelných týdenních splátek po částka. Strany se v ustanovení čl. 5 smlouvy dohodly, že splátky půjčky budou alokovány nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka z původního věřitele postoupena na právnická osoba S.á.r.l., se sídlem adresa, anonymizována dvě slova, která pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávky na žalobkyni.
2. Stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo získat. K výzvě soudu projevili účastníci vůli, aby soud ve věci rozhodnul dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) bez jednání. Na základě listin předložených žalobcem dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.
3. Z předložené smlouvy o půjčce ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce, na základě níž poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši částka (půjčka ve výši částka, souhrnný poplatek ve výši částka), a to formou anonymizováno týdenních splátek á částka. Celá půjčka se stala splatnou v roce rok.
4. Pokud žalovaný neprokázal v řízení opak, vychází soud ze skutečnosti tvrzené žalobkyní, a to sice, že z celkové částky ve výši částka uhradil dosud žalovaný věřiteli částku částka, neboť dle žalobkyně nadále dluží částku ve výši částka na jistině a částka na souhrnném poplatku.
5. Ze smluv o postoupení pohledávek uvedených v žalobě má soud za prokázané, že žalobkyně se stala věřitelem pohledávek původního věřitele.
6. Z článku 5 smluvních podmínek plyne, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se započtou nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení budou započítány na vlastní půjčku.
7. Pokud tedy žalobkyně (popř. již původní věřitel) započetla zaplacenou částku ve výši částka na souhrnný poplatek, není tento postup nikterak v rozporu se smlouvou.
8. Soud však dospěl k závěru, že povaha souhrnného poplatku, jehož zaplacení bylo mezi stranami smlouvy o půjčce sjednáno, neumožňuje posoudit nárok žalobkyně jako zcela oprávněný.
9. V záhlaví smlouvy o půjčce je uvedeno, že smlouva je uzavírána ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , (dále jen občanský zákoník ) a zákona č. 321/2001 Sb. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.
10. Pro smlouvu o půjčce je přípustné sjednat vedle povinnosti vrátit půjčené prostředky rovněž povinnost zaplatit úroky (srov. § 658 občanského zákoníku ). Právě za sjednaný úrok je pak nutné považovat platební povinnost označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek, neboť dle názoru soudu nemá tato platba jiný ospravedlnitelný důvod.
11. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky částka u závazku ve výši částka (jistina půjčky), který má být splacen v anonymizováno týdenních splátkách, dosahuje roční úroková sazba výše přes 72 %.
12. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 21Cdo 1484/2004 ).
13. Ze zpráv obstaraných k této otázce od bank působících v danou dobu na trhu má soud za prokázané, že nejvyšší úroková sazba dosahovala 33,9 %. Ze statistických údajů evidovaných Českou národní bankou pak pro dané období byly průměrné úrokové sazby ještě citelně nižší (max. do 22 %). Pokud tedy původní věřitel sjednal s žalovaným úrok v sazbě více než dvojnásobně takto zjištěnou sazbu převyšující, dospěl soud k závěru o rozporu takto sjednaného úroku s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku , z čehož dovozuje neplatnost ujednání o úroku (souhrnném poplatku) ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku .
14. Vzhledem k tomu, že se mezi účastníky jednalo o smlouvu o půjčce, u níž (na rozdíl od smlouvy o úvěru) není sjednání úroku pojmovým znakem smlouvy, neaplikoval soud na danou situaci závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 32 Cdo 45/2013 o tom, že je-li ujednání o úrocích ve smlouvě (tj. ve smlouvě o úvěru) neplatné, má věřitel právo na obvyklé úroky. Takové úroky by dle shora citovaného rozhodnutí neměly být nepřiměřeně vysoké (např. vícenásobně převyšovat právními předpisy stanovené úroky z prodlení). Za obvyklou by pak soud v tomto případě dovodil sazbu úroku nepřevyšující 20 % ročně (což představuje sazbu nedosahující ani trojnásobku úrokové sazby stanovené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Protože však soud aplikaci toho pravidla na daný případ neshledal důvodnou, nebyl nucen takto stanovenou obvyklou sazbu úroku pro posouzení nároku žalobkyně využít.
15. Pokud tedy pro neplatnost neplynula pro žalovanou ze smlouvy o půjčce povinnost zaplatit souhrnný poplatek, ale pouze jistinu ve výši částka, zbývá žalované po zaplacení částky ve výši částka k úhradě již pouze částka ve výši částka, neboť započítávání úhrad na závazek, který soud shledal neplatným, není možné považovat za oprávněné.
16. Proto soud dovodil, že požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru v částce částka lze vyhovět pouze v rozsahu částky částka.
17. Pokud jde o úrok z prodlení, požaduje jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku , a to ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když tyto předpisy je nutné použít vzhledem k tomu, že prodlení žalovaného nastalo již před datum. Proto rovněž požadavek na úrok z prodlení z částky částka shledal soud oprávněným.
18. Pokud jde o zbývající část požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny v částce částka včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení z této částky a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši částka, tento soud jako nedůvodný zamítnul.
19. Procesní úspěch obou účastníků byl prakticky rovnocenný, a proto soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
20. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.