Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 314/2020-15
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr Arnoštem Olivou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 199 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 949 Kč s 8,05 % úroky z prodlení ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky 1 250 Kč s 8,05 % úroky z prodlení ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul. jméno jméno, sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 949 Kč s 8,05 % úroky z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky 1 250 Kč s 8,05 % úroky z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [jméno], sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částka s příslušenstvím s tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být splacen dne datum. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobce. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud dle § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru právnická osoba poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne datum peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal právnická osoba zaplatit spolu s jistinou ve výši částka také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, to vše do datum. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.
5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
8. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, který soud považuje za sjednané úroky, má soud za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úroky 318,12 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018 -51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018 -77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období září 2015 činila 12,11 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci však sjednané úroky více než dvaceti šestinásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila 12,11 % ročně, jak vyplývá přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky v 1 měsíční splátce, činí úrok částku ve výši částka, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.
10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka jako nesplacenou jistinu a úrok, dále s běžícími úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka částka s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku částka. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky částka. Neúspěch měl naopak ohledně částky částka s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku částka. Žalobce měl tedy neúspěch ohledně celkové částky částka. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku částka. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 59,67 %. Žaloba byla podána po datum na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tarifní hodnota předmětu řízení – peněžitého plnění nepřevyšuje částka, byly učiněny úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Náklady žalobce činí celkem částku částka za zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměnu za zastupování za 3 úkony po částka podle § 14b odst. 1 bod 1 . vyhl. č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty pohledávek bez příslušenství podle § 8 odst. 1 , 3 režijní paušály po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/96 Sb. a náhradu za 21 % DPH ve výši částka. Z těchto nákladů soud žalobci přiznal náhradu ve výši 59,67 %, tj. částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.