Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 1/2021-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Kotáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 11 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 549,48 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 249,48 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 952,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 554,57 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 549,48 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 11 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 549,48 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 249,48 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 952,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 554,57 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 549,48 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaným byla dne 8. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr ve výši 15 000 Kč včetně úroků ve výši 2 100 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. 11 100 Kč a celkem 26 100 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 19. 10. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil 17. 1. 2019 a uhradil pouze 13 700 Kč. Žalovaná částka 12 400 Kč sestává z jistiny 9 549,48 Kč a dlužných úhrad 2 850,52 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2020 žalovaný nereagoval a dluh ve stanovené lhůtě do 7. 5. 2020 neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil.
3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 11. 1. 2021 byl žalovaný vyzván, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 5. 2. 2021. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru číslo ze dne 8. 9. 2017, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího archu a těmito listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno uzavřel dne 8. 9. 2017 se žalovaným smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úroky 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a 6 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. 11 100 Kč a celkem 26 100 Kč uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. První splátka byla splatná do 7 kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka byla stanovena na 19. 10. 2018. Jednalo se o hotovostní splácení. Smlouva o úvěru obsahující smluvní podmínky je opatřena podpisem žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně, zaplatil 13 700 Kč a poslední splátka byla uhrazena dne 17. 1. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaný na dluh nic neuhradil a podle žalobkyně dluží částku 12 400 Kč, z toho 9 549,48 Kč na jistině a 2 850,52 Kč na úhradách (úrok a poplatky). Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2020 žalovaný nereagoval a dluh ve lhůtě do 7. 5. 2020 neuhradil.
5. Smlouva o úvěru byla v daném případě uzavřena dne 8. 9. 2017 a je na ni nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník ), podle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným jí byla postoupena jejím právním předchůdcem smlouvou ze dne 29. 11. 2019.
7. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo částku 15 000 Kč z titulu úvěru také částku 11 100 Kč. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o částce 11 100 Kč, která je ve smlouvě označena jako úrok a poplatky a dospěl k závěru, že tyto náklady neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 11 100 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 15 000 Kč představuje 74 % celé jistiny úvěru a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 3x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb. , podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu a podle § 580 odst. 1 téhož zákona, podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné.
8. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Smlouva o úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatku), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.
10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhé vše, co podle této neplatné smlouvy dostala. Žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) zaplatil částku 13 700 Kč. Je proto žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 1 300 Kč (15 000 Kč – 13 700 Kč). Žalobkyně prokazatelně poprvé žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 30. 4. 2020 ve lhůtě nejpozději do 7. 5. 2020, a jelikož žalovaný neplnil, dostal se do prodlení se zaplacením částky 1 300 Kč od 8. 5. 2020. Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z uvedené částky od 8. 5. 2020 do zaplacení s oporou o ust. § 1968 , § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a výše požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Žaloba o zaplacení částky 11 100 Kč a příslušenství - zákonného úroku z prodlení specifikovaného v odst. II. výroku rozsudku, byla z výše uvedených důvodů zamítnuta jako nedůvodná. Rovněž byl zamítnut žalobní požadavek o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 554,57 Kč a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 9 549,48 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť nárok na úroky při úvěru vzniká, je-li smlouva o úvěru platně uzavřena. V daném případě však soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a za tohoto stavu žalobkyně nárok na úroky z úvěru nemá.
14. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení vznikl poměrný nárok na náhradu nákladů řízení žalovanému. Podle obsahu spisu však žalovanému s tímto řízením náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. Žalobkyně podala u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek s oporou o položku 2 bod 2 sazebníku poplatků do výše uvedené v položce 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků, tzn. do výše 1 000 Kč, takže doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v platném znění).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.