Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 91/2020-30

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Dagmar Kalouskovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo anonymizováno, příjmení jméno, země

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 8 125 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci 8 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 10,25 % od 1. 7. 2020 do 31.12.2020, ve výši 8,25 % od 1.1.2021 do zaplacení, nejpozději do 30.6.2021 a počínaje 1.7.2021 s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci 8 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 10,25 % od 1. 7. 2020 do 31.12.2020, ve výši 8,25 % od 1.1.2021 do zaplacení, nejpozději do 30.6.2021 a počínaje 1.7.2021 s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá žalobou po žalované zaplacení finanční částky s odůvodněním, že uzavřela s právním předchůdcem žalobce právnická osoba smlouvu o půjčce číslo dne 29.3.2007, na základě které byly žalované poskytnuty v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se zavázala vrátit původnímu věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 8 352 Kč, celkem částku 20 352 Kč formou 53 pravidelných týdenních splátek ve výši 384 Kč. Žalovaná si smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, to je k datu 3.4.2008. Žalobce od právního předchůdce žalobce obdržel informaci o celkové úhradě na dluh ve výši 12 227 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem anonymizováno S.á.r.l. došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Následně byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne 24.8.2018 mezi přechodným věřitelem a žalobcem, na základě které došlo k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 11.9.2018. Před uplatněním žaloby u soudu byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 9.1.2020.

2. Žalobce v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usneseními ze dne 7.12.2020, číslo jednací -25 a číslo jednací -26 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a současně jej vyzval, aby se v téže lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím ke stanovisku žalobce soud postupoval ve smyslu a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Žalobce prokázal svoji aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a ze dne 24.8.2018, když žalovaná byla v obou případech řádně vyrozuměna o změně v osobě na straně věřitele ve smyslu zákona číslo 89/2012 Sbírky, .

4. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce uzavřenou dne 29.3.2007 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, na základě které žalovaná převzala částku 12 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 352 Kč formou pravidelných 53 týdenních splátek ve výši 384 Kč Smlouva má formulářový charakter a byly do ní vepsány údaje týkající se žalované jako dlužníka, dále údaje o výši poplatku, celkové dlužné částce a závazku uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách.

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit ve smyslu zákona číslo 89/2012 Sbírky, (dále jen o.z), a ve smyslu zákona číslo 40/64 Sbírky, (dále jen obč. zák.), platného do 31.12.2013. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba postupovat dále dle zákona číslo 321/2001 Sbírky, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. S ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívala v poskytování půjček. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení a následující obč. zák. Dle obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

8. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaná převzala 12 000 Kč a zavázala se zaplatit formou pravidelných splátek 20 352 Kč. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde jsou skutečně umístěny. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Mimo jiné je v článku 1 smluvních podmínek obsažen údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek, v článku 3 je poučení zákazníka o tom, za jakých podmínek může odstoupit od smlouvy, v článku 7 informace o předčasném splacení, v článku 8 právo společnosti požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v případě nesplnění povinnosti hradit splátku včas. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, jednotlivé položky poplatku, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením, tedy povinné informace ve spotřebitelské smlouvě. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak přesto učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (nález Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013). Na základě shora uvedeného soud dospěl k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky) a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platném v době uzavření smlouvy, čehož se žalobou nedomáhá.

9. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce 12 000 Kč a vrátila 12 227 Kč. S ohledem na shora uvedené soud dospívá k tomu závěru, že žalobci ani jeho právnímu předchůdci nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku, tudíž dospívá k tomu závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná vrátila poskytnuté finanční prostředky, a nad to zaplatila 227 Kč. Soud tedy žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil ve smyslu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl v tomto řízení úspěšný, žalovaná ano, ale nevznikly jí s tímto řízením žádné náklady.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.