Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
119 C 234/2020-50
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; a) právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; 1. celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 2.000 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 2.000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 2.000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, a to tak, že řádně neplatila poplatky za poskytnuté služby a nevrátila zapůjčené doplňkové zařízení ve stanovené lhůtě. Za takové porušení smlouvy je žalobce oprávněn požadovat po žalované předmětnou částku z titulu smluvní pokuty.
Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
Ze zakázkového listu soud zjistil, že žalované bylo předáno do pronájmu přijímací zařízení MODEM COMPAL dne 15.4.2016. Z všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací právního předchůdce žalobce právnická osoba [[]], konkrétně článku 2.7.3.2 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce měl sjednáno právo odstoupit od smlouvy z důvodu řádného a včasného nehrazení ceny za poskytnuté služby. Dle článku 2.9 VOP žalobce zaslal žalované dopis, kterým odstoupil od smlouvy a z článku 7.4 VOP soud zjistil, že žalovaná se zavázala do 7 dnů po ukončení smlouvy vrátit pronajaté příjímací zařízení na uvedenou adresu. V opačném případě se vystavuje nebezpečí vyúčtování smluvní pokuty dle ceníku. Z dopisu ze dne 6.4.2016 a z dopisu ze dne 7.12.2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.3.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky za žalovanou z právního předchůdce žalobce na žalobce a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 20.1.2017 a 18.3.2017 soud zjistil, že právní zástupci žalobce vyzvali žalovanou k zaplacení dlužné částky.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná s ohledem na skutečnost, že ujednání o smluvní pokutě bylo v projednávaném sporu obsaženo v obchodních podmínkách tedy nikoli ve smlouvě samotné. V tomto směru pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 3030 zákona č. 89/2012 Sb). V posuzované věci bez pochyby žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel, žalobce jako dodavatel. Vzhledem k výše uvedenému se jedná o nepřípustné ujednání smluvní pokuty ve všeobecných obchodních podmínkách, s ohledem na výše uvedené soud proto žalobu na zaplacení smluvní pokuty, zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšné žalované přísluší plná náhrada nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§202 odst.2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.