Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 34/2021-19

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 18 784 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 150 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 150 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 10 634 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 18 784 Kč od 7. 4. 2020 do 6. 6. 2020 a z částky 10 634 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 150 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 150 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 10 634 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 18 784 Kč od 7. 4. 2020 do 6. 6. 2020 a z částky 10 634 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 18 784 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný s žalobcem uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši 23 634,00 Kč (skládající se z půjčené částky 13 000,00 Kč a kapitalizovaného úroku 10 634,00 Kč), podle které měl splácet týdně 394,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 4 850,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 394,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 13.05.2019 a datum prodlení ke dni 07.04.2020. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 06.04.2020“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná v dokumentu označeném jako Smlouva o spotřebitelském úvěru svým podpisem dne datum potvrdila, že od žalobkyně převzala v hotovosti částku ve výši 13 000 Kč jako jistinu úvěru. V uvedené smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 10 634 Kč. příjmení 10 634 Kč, tj. částka, kterou měla žalovaná vrátit spolu s jistinou úvěru, byla ve smlouvě rozčleněna do tří položek, a to jako úrok ve výši 2 574 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 900 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 160 Kč. Splácení úvěru bylo stanoveno na 60 týdenních splátek po 393,90 Kč placených v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní s datem 1. splátky dne 18.2.2019 a každé další 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí. Smlouva dále obsahovala odkaz na Smluvní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jako na svoji nedílnou součást. V uvedeném formuláři, resp. ve smlouvě je stanoveno, že tzv. RPSN u sjednaného úvěru činí 212,77 % a samotná úroková sazba 70,89 % ročně. Ve zmíněných Smluvních podmínkách jsou dále definovány služby, za které je požadován poplatek ve výši 3 890, a to tak, že se jedná jednak o poplatek za zmíněné zpracování a doručení úvěru a dále poplatek za činnost související s uzavřením smlouvy, zavedení klienta do systému společnosti, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace. Z platební historie zaznamenané žalobkyní vyplývá, že žalovaná žalobkyni dosud uhradila 4 850 Kč. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovanou obrátila s předžalobní upomínkou ze dne 2.6.2020, v níž jí vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 18 784 Kč, a tato upomínka byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne, tj. číslo.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 2 574 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 2 574 Kč je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohla žalovaná vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalované. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci , v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v únoru roku 2019 byla podle údajů dostupných na internetových stránkách anonymizováno webová adresa) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů na spotřebu v tomto období na úrovni 8,77, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 24x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. byly zopakovány v rozhodnutí NS  , a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaná neměla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měla s ohledem na její neplatnost tyto peněžní prostředky vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, které získala bez spravedlivého důvodu, neboť sama žalovaná nepřednesla soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Dlužnou částku mohla žalovaná vrátit přinejmenším na základě předžalobní výzvy k plnění, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 2.6.2020, kterou žalobkyně žalované odeslala prostřednictvím poštovní přepravy dne 2.6.2020, a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 5.6.2020, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 7.6.2020. V rámci spravedlivého uspořádání vztahů účastníků při vypořádání plnění z neplatné smlouvy a vzniklého obohacení soud do dlužné částky představující bezdůvodné obohacení v původní výši 13 000 Kč zahrnul částečné platby, které žalobkyně jako plnění na domnělé splátky úvěru od žalované přijala, tj. platby ve výši 4 850 Kč, a dluh žalované tak činí 8 150 Kč. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. , na základě kterého by měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalované však v souvislosti s tímto řízení žádné náklady nevznikly, soud tedy o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově.

Nebude-li povinnost stanovaná tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.