Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 6/2021-16

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 10 270 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 570 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 570 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 7 700 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 270 Kč od 20. 4. 2018 do 6. 6. 2020 a z částky 7 700 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 570 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 570 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 7 700 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 270 Kč od 20. 4. 2018 do 6. 6. 2020 a z částky 7 700 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 10 270 Kč s příslušenstvím vymezeným jako úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20.4.2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že:,,Žalovaný s žalobcem uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši 17 700,00 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000,00 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700,00 Kč), podle které měl splácet týdně 295,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 7 430,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 295,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 24.08.2017 a datum prodlení ke dni 20.04.2018. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 19.04.2018“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporné tudíž neprohlásila, a soud tak skutkový stav věci zjišťoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že dne 23. 2. 2017 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce pana příjmení. příjmení a žalovaná uzavřely smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy spotřebitelský úvěr 10 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, a žalovaná měla uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, tedy celkem

17 700 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba byla vyjádřena 66 % ročně. Úvěr měl být splácen ve zmíněných 60 týdenních splátkách po 295 Kč, a to v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. Datum první splátky byl stanoven na 1. 3. 2017 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Za součást uvedené smlouvy byly stanoveny Smluvní podmínky a smlouva dále obsahovala prohlášení žalované, že veškeré informace, údaje a podklady, které žalobkyni poskytla, jsou úplně a pravdivé a že nic nezamlčela a dále žalovaná v uvedené smlouvě podepsala prohlášení, že smlouva byla uzavřena podle její vážné a svobodné vůle, a nikoliv v tísni, pod nátlakem nebo hrozbou či za nápadně nevýhodných podmínek, a že jí byla poskytnuta dostatečná doba na rozmyšlenou pro nezávislou konzultaci s třetími osobami. Žalovaná zároveň podepsala formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, a to v den podpisu smlouvy, z něhož vyplývá, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) v daném případě činila 195,34. Soud dále uvádí, že zmíněná smlouva o spotřebitelském úvěru byla vyplněna do formuláře žalující společnosti, v němž byly vyplněny rubriky týkající se personálií žalované a dále výše úvěru a smluvených poplatků a úroků a výše týdenních splátek. Ve zbývající části se jednalo o formulářovou smlouvu. Ze žalobkyní předložených informací k uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byť nebylo řádně započato smluveným způsobem se splácením uvedené smlouvy, eviduje žalobkyně úhrady v celkové výši 7 430 Kč. Uvedený záznam je obsažen v dokumentu označeném jako Informace o smlouvě: číslo, který dále obsahuje předpokládané splátky úvěru, které nebyly uhrazeny. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovanou prostřednictvím svého advokáta s předžalobní výzvou z 2. 6. 2020, v níž bylo uvedeno, že při kontrole uhrazených a neuhrazených splátek k uvedené smlouvě ze dne datum bylo zjištěno, že ke dni 2. 6. 2020 dluží žalovaná po splatnosti částku 10 270 Kč, a byla vyzvána k její úhradě s tím, že pokud se tak nestane do 7 dnů od doručení upomínky, bude žalobkyně nucena domáhat se svých nároků v souladu s právním řádem.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl uzavřením shora označené smlouvy zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 3 500 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 3 500 Kč je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohla žalovaná vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalované. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci , v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v únoru roku 2017 byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB webová adresa) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 10,17, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 19 x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. byly zopakovány v rozhodnutí NS  , a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadoval plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaná neměla povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měla s ohledem na její neplatnost poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, neboť dle ust. § 2991 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud zjistil, že žalovaná již uhradila 7 430 Kč, a žalované tak uložil zaplatit žalobkyni částku 2 570 Kč, neboť při stanovení výše bezdůvodného obohacení v rámci spravedlivého uspořádání vztahů účastníků zohlednil zmíněnou částečnou úhradu, kterou žalobkyně podle názoru soudu eviduje pouze jako domnělé splátky úvěru. Dlužnou částku je žalovaná povinna zaplati žalobkyni spolu s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl dosud smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 2.6.2020, o níž soud nepochybuje, že týž den byla podána k poštovní přepravě, a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 5.6.2020, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 7.6.2020. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodní ustanovení , na základě kterého by měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšný účastník sporu. Žalovaná však v souvislosti s tímto řízením žádný náklady nevznikly, a soud o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , na základě kterého určil soud k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.

Poučení:

Proti rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání je třeba podat k Okresnímu soudu v Sokolově, se sídlem Sokolov, K. H. Borovského 57 O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.