Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 6/2021-16
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 570 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 570 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o 7 700 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 270 Kč od 20. 4. 2018 do 6. 6. 2020 a z částky 7 700 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 570 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 570 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 7 700 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 270 Kč od 20. 4. 2018 do 6. 6. 2020 a z částky 7 700 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 10 270 Kč s příslušenstvím vymezeným jako úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20.4.2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že:,,Žalovaný s žalobcem uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši 17 700,00 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000,00 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700,00 Kč), podle které měl splácet týdně 295,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 7 430,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 295,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 24.08.2017 a datum prodlení ke dni 20.04.2018. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 19.04.2018“.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporné tudíž neprohlásila, a soud tak skutkový stav věci zjišťoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní.
3. Ke stavu věci soud zjistil, že dne 23. 2. 2017 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce pana příjmení. příjmení a žalovaná uzavřely smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy spotřebitelský úvěr 10 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, a žalovaná měla uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, tedy celkem
17 700 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba byla vyjádřena 66 % ročně. Úvěr měl být splácen ve zmíněných 60 týdenních splátkách po 295 Kč, a to v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. Datum první splátky byl stanoven na 1. 3. 2017 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Za součást uvedené smlouvy byly stanoveny Smluvní podmínky a smlouva dále obsahovala prohlášení žalované, že veškeré informace, údaje a podklady, které žalobkyni poskytla, jsou úplně a pravdivé a že nic nezamlčela a dále žalovaná v uvedené smlouvě podepsala prohlášení, že smlouva byla uzavřena podle její vážné a svobodné vůle, a nikoliv v tísni, pod nátlakem nebo hrozbou či za nápadně nevýhodných podmínek, a že jí byla poskytnuta dostatečná doba na rozmyšlenou pro nezávislou konzultaci s třetími osobami. Žalovaná zároveň podepsala formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, a to v den podpisu smlouvy, z něhož vyplývá, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) v daném případě činila 195,34. Soud dále uvádí, že zmíněná smlouva o spotřebitelském úvěru byla vyplněna do formuláře žalující společnosti, v němž byly vyplněny rubriky týkající se personálií žalované a dále výše úvěru a smluvených poplatků a úroků a výše týdenních splátek. Ve zbývající části se jednalo o formulářovou smlouvu. Ze žalobkyní předložených informací k uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byť nebylo řádně započato smluveným způsobem se splácením uvedené smlouvy, eviduje žalobkyně úhrady v celkové výši 7 430 Kč. Uvedený záznam je obsažen v dokumentu označeném jako Informace o smlouvě: číslo, který dále obsahuje předpokládané splátky úvěru, které nebyly uhrazeny. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovanou prostřednictvím svého advokáta s předžalobní výzvou z 2. 6. 2020, v níž bylo uvedeno, že při kontrole uhrazených a neuhrazených splátek k uvedené smlouvě ze dne datum bylo zjištěno, že ke dni 2. 6. 2020 dluží žalovaná po splatnosti částku 10 270 Kč, a byla vyzvána k její úhradě s tím, že pokud se tak nestane do 7 dnů od doručení upomínky, bude žalobkyně nucena domáhat se svých nároků v souladu s právním řádem.
4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl uzavřením shora označené smlouvy zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 3 500 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 3 500 Kč je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohla žalovaná vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalované. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v únoru roku 2017 byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB webová adresa) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 10,17, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 19 x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005 , a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadoval plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaná neměla povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měla s ohledem na její neplatnost poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, neboť dle ust. § 2991 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud zjistil, že žalovaná již uhradila 7 430 Kč, a žalované tak uložil zaplatit žalobkyni částku 2 570 Kč, neboť při stanovení výše bezdůvodného obohacení v rámci spravedlivého uspořádání vztahů účastníků zohlednil zmíněnou částečnou úhradu, kterou žalobkyně podle názoru soudu eviduje pouze jako domnělé splátky úvěru. Dlužnou částku je žalovaná povinna zaplati žalobkyni spolu s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl dosud smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 2.6.2020, o níž soud nepochybuje, že týž den byla podána k poštovní přepravě, a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 5.6.2020, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 7.6.2020. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodní ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , na základě kterého by měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšný účastník sporu. Žalovaná však v souvislosti s tímto řízením žádný náklady nevznikly, a soud o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.
6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , na základě kterého určil soud k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.
Poučení:
Proti rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání je třeba podat k Okresnímu soudu v Sokolově, se sídlem Sokolov, K. H. Borovského 57 O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.