Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 27/2020-50

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 3 104,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 104,25 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,75 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 104,25 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 104,25 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,75 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 104,25 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 104,25 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 147,75 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 2. 3. 2019 do zaplacení, když uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o sporožirovém účtu číslo ze dne 16. 11. 2015, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba (dále i jen banka), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí této smlouvy přitom byly všeobecné obchodní podmínky uvedené právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný však porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy a obchodních podmínek, když na účtu vznikl nepovolený zůstatek, který byl povinen vyrovnat, přitom ode dne vzniku tohoto nepovoleného zůstatku až do jeho vyrovnání byl povinen hradit právní předchůdkyni žalobkyně z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení. Protože žalovaný na písemné upomínky právnická osoba nereagoval a nepovolený debetní zůstatek neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně vypověděla předmětnou smlouvu o účtu a ke dni 1. 10. 2018 došlo k uzavření tohoto účtu a téhož dne byla dlužná částka v té době ve výši 3 104,25 Kč spolu s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 56 Kč připsána k tíži z nově založeného evidenčního účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 se písemně dohodla banka s žalobkyní na tom, že banka žalobkyni postupuje svou pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 1. 3. 2019, přičemž výše takto postoupené pohledávky odpovídá žalobou uplatněné částce včetně kapitalizovaného úroku z prodlení. Do doby podání žalovaný neuhradil na předmětný dluh ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 2. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 9. 6. 2020, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

4. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc a příslušnost k projednání věci. V tomto směru vycházel z pokynů vyslovených v usnesení Krajského soudu V Ostravě ze dne 31. 8. 2020, č.j. -35. Vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem vyplývající z uzavření závazkového vztahu mezi nimi, je dána pravomoc soudu danou věc projednat a rozhodnout. Vzhledem však k tomu, že se na straně žalované v řízení vyskytl tzv. cizí prvek, když žalovaný je státním občanem Polské republiky, žijící na území Polska, soud rovněž zkoumal, zda je z pohledu mezinárodního práva příslušný rozhodnout danou věc. Mezi Českou republikou a Polsko republikou přitom je uzavřena bilaterální smlouva, která byla uveřejněna ve Sbírce zákonů ČR pod č. 42/1989, čl. 69 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, však nahradil mezi členskými státy (tedy i mezi Českou a Polsko republikou) veškeré dvoustranné smlouvy, které upravovaly mezi těmito státy totožné otázky jako v dané úmluvě. Příslušnost soudu je nutno v daném případě určit podle ustanovení o zvláštní příslušnosti v čl. 7 odst. 1) písm. b) druhá odrážka úmluvy, neboť dle výkladu učiněného Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí ve věci F. P., T. R. proti G. W.-L.t, C -533/07, je pojem služba třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu, přičemž odvolací soud dovodil, že za takovou službu je nutno považovat i vedení účtu v bance. Podle tohoto ustanovení úmluvy pak může být osoba s bydlištěm v jednom členském státě žalována v jiném členském státě, pokud nebylo dohodnuto jinak (což ve smlouvě ze dne 16. 11. 2015 nebylo), a pokud je v tomto jiném členském státě místo, kde byly služby dle smlouvy poskytnuty. Vzhledem k tomu, že účet byl veden na území České republiky, je příslušnost soudů České republiky v tomto případě dána.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že v rámci písemné dohody označené jako o účtu číslo ze dne 16. 11. 2015, uzavřené mezi žalovaným a bankou byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet, aniž by bylo žalovanému umožněno čerpat peněžní prostředky až do sjednaného limitu nad rámec vložených prostředků; nedílnou součástí této smlouvy se staly i všeobecné obchodní podmínky uvedené právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný však porušil smluvní ujednání stran, když na jeho účtu byl opakovaně v období od r. 2016 do r. 2018 evidován nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný neuhradil a ke dni 1. 10. 2018 dosahoval částku 3 104,25 Kč, pročež banka dopisem ze dne 1. 10. 2018 přistoupila k výpovědi smlouvy o účtu a vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě nepovoleného debetního zůstatku. Ke dni 1. 10. 2018 došlo k uzavření tohoto účtu a dlužná částka spolu s vyčísleným úrokem z prodlení byla převedena na nově založený evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků číslo. Následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 banka pohledávku za žalovaným převedla na žalobkyni.

6. Podle , , smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. V prvé řadě má soud za to, že mezi původní věřitelkou jako právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaným byla dne 16. 11. 2015 platně uzavřena písemná smlouva o běžném účtu ve smyslu cit. ust. , , na základě níž vznikla povinnost právní předchůdkyni žalobkyně zřídit a vést žalovanému jeho běžný účet č. bankovní účet, na němž mohl žalovaný nakládat s finančními prostředky. Tato smlouva tak měly všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení , . Právní předchůdkyně žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a žalovanému zřídila a vedla běžný účet, avšak žalovaný naopak svůj závazek vyplývající ze smlouvy y obchodních podmínek, jako její nedílné součásti, spočívající v povinnosti udržovat na platebním účtu peněžní prostředky v takové výši, aby postačovaly ke krytí platebních transakcí a ke krytí závazků vůči bance, porušil, když byl opakovaně na jeho účtu evidován nepovolený debetní zůstatek, který ke dni 1. 10. 2018 činil 3 104,25 Kč a který žalovaný i přes upomínky banky neuhradil. Banka pak využila svého oprávnění vyplývajícího z předmětné smlouvy a prohlásila tento závazek žalovaného v celkové výši 3 104,25 Kč za splatný a převedla jej na nově založený evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků číslo. Následně se banka dne 28. 2. 2019 písemně dohodla se žalobkyní na tom, že žalobkyni za dohodnutou úplatu postupuje mimo jiné svou pohledávku za žalovaným vzniklou jí z výše uvedené smlouvy o běžném účtu a takto platně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky ve smyslu ust. 879 a násl. , , a pohledávka za žalovaným byla platně převedena z banky na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též řádně dle ust. 882 , , oznámeno žalovanému.

8. Nyní tak právě žalobkyně oprávněně požaduje, aby jí žalovaný zaplatil dlužnou částku v celkové výši 3 104,25 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení. Výše těchto úroku z prodlení odpovídá ve smyslu ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. S ohledem na uvedené soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl s tím, že soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly ani žádným z účastníků ani tvrzeny.

9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 6. 1. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné i obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává desítky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o běžných účtech nebo smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na y. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.09.2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu vyhl. č. a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu vyhl. č. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

10. Veden tímto závěrem soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni všechny účelně vynaložené náklady celého řízení v celkové výši 1 489 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 1 vyhl. č. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní upomínky a sepisu žaloby po 200 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky dle vyhl. č. , to vše zvýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně). I v této části byl pak žalovaný soudem zavázán plnit žalobkyni a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. věta před středníkem , a to k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ust. , když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani zde žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.