Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 49/2021-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 44 739 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 200 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 24 010 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 305,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 326,35 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 14 651,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 651,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částku 14 529 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 166,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 986,18 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 13 090,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 090,89 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a z částky 6 890,89 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 447 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 200 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 24 010 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 305,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 326,35 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 14 651,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 651,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částku 14 529 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 166,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 986,18 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 13 090,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 090,89 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a z částky 6 890,89 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 447 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 24 010 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 14 651,86 Kč a poplatků ve výši 9 358,14 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, dne 8. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 7 155 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 17 632 Kč a částku za zpracování a doručení ve výši 9 380 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 8. 2018. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 50 157 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 18. 2. 2019, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 43 817,34 Kč (navýšené o částky požadované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje).

2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 729 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 13 090,89 Kč a poplatků ve výši 7 638,11 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, dne 13. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 3 756 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 5 191 Kč a částku za zpracování a doručení ve výši 5 582 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 593 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2019. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 14 800 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 18. 2. 2019, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 32 729 Kč (navýšené o částky požadované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje).

3. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 8. 2. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 25. 2. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti ze dne 8. 6. 2017 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalované ze dne 8. 6. 2017. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 8. 6. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti, podle které právnická osoba poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 17 632 Kč, úrok ve výši 7 155 Kč, poplatek za zpracování a doručení 9 380 Kč (celkem navýšené o 34 167 Kč) v 60 týdenních splátkách po 1 184 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná je na mateřské dovolené, kdy pobírá příspěvek ve výši 15 486 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti byly stanoveny na částku 30 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy měly činit v roce 2017 částku 45 486 Kč. Celkové měsíční výdaje měly činit v roce 2017 částku 7 651 Kč, která sestává z částek 2 651 Kč za interní splátky a dále blíže nespecifikované výdaje ve výši 5 000 Kč. S tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil toliko výpis z účtu za období 3-5/ 2017 a dále bylo ze zákaznické karty zjištěno, že žalovaná je svobodná bez partnera, žije v nájemním bytě a má jednu vyživovací povinnost.

7. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti ze dne 13. 11. 2017 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalované ze dne 13. 11. 2017. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 13. 11. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti, podle které právnická osoba poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 5 191 Kč, úrok ve výši 3 756 Kč, poplatek za zpracování a doručení 5 582 Kč (celkem navýšené o 14 529 Kč) v 60 týdenních splátkách po 593 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná je stále na mateřské dovolené, kdy pobírá příspěvek ve výši 11 000 Kč měsíčně (nižší oproti předchozí smlouvě o 4 486 Kč) a další čisté příjmy domácnosti byly stanoveny na částku 30 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy měly činit v druhé polovině roku 2017 částku 41 000 Kč. Celkové měsíční výdaje měly činit v druhé polovině roku 2017 částku 9 567 Kč, která sestává z částek 5 567 Kč za interní splátky a dále blíže nespecifikované výdaje ve výši 4 000 Kč. S tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil toliko výpis z účtu za období číslo 2017 a výměr podpory ÚP obec. Dále bylo ze zákaznické karty zjištěno, že žalovaná je stále svobodná bez partnera, žije v nájemním bytě a má jednu vyživovací povinnost.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 vč. přílohy číslo (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 16. 12. 2020 vč. podacího lístku ze dne 17. 12. 2020 soud zjistil, že dopisem ze dne 20. 1. 2020, odeslaným dne 14. 2. 2020, bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 16. 12. 2020 a odeslána 17. 12. 2020.

9. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a 21 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením obou úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání obou předmětných smluv s žalovanou měl mít k dispozici výplatní pásky za předcházející tři kalendářní měsíce a u druhé smlouvy ze dne 13. 11. 2017 měl k dispozici i výměr podpory ÚP obec, přičemž tyto doklady byly bez bližší specifikace a nebyly ze strany žalobkyně v řízení ani předloženy. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované a vzhledem k tomu, že měla žít sama v nájemním bytě a měla mít jednu vyživovací povinnost, je s podivem, že další příjmy domácnosti měly tvořit pravidelně částku 30 000 Kč, když nežila s nikým, kdo by měl být výdělečně činný. Právní předchůdce žalobkyně tedy řádně nejen, že neověřoval příjmy žalobkyně, ale ani výdaje, když nezjišťoval, jakou částku měsíčně platí za nájem, energie, v jaké výši jí byla stanovena vyživovací povinnost nebo zda ji dítě bylo svěřeno do péče, atd. Dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel u žalované z příspěvku ve výši 11 000 – 15 486 Kč a blíže nespecifikovaných a neověřených dalších příjmů ve výši 30 000 Kč. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované, s odhlédnutím od neověřených ostatních příjmů, s měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaná není schopna jakýkoliv úvěr splácet. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětných smluv dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou obě smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2017 i ze dne 13. 11. 2017 neplatné. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

17. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 13. 11. 2017 žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 14 800 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 6 200 Kč. U smlouvy ze dne 8. 6. 2017 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 40 000 Kč, žalovaná však vrátila částku 50 157 Kč a tudíž žalobkyni z titulu této půjčky již ničeho nedluží, naopak je to právě žalobkyně, která se na její úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalované není předmětem tohoto řízení. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 6 200 Kč u smlouvy ze dne 13. 11. 2017. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 20. 1. 2020, který jí byl doručován 14. 2. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 19. 2. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 2. 3. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 6 200 Kč dne 3. 3. 2020 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 9,75 % ročně od 3. 3. 2020 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

18. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 6 200 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 38 539 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 44 739 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1790 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 447 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.